29 Odo 1536/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Petra Gemmela a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci žalobkyně A. – C. a. s., proti žalovaným 1) Ing. J. R. a 2) M. R., oběma
zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 207/2005, o dovolání žalovaných
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2006, č.j. 25 Co
474/2005-128, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaní podali dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud
v Plzni potvrdil rozsudek ze dne 29. září 2005, č.j. 6 C 207/2005-89, kterým
Okresní soud v Klatovech uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a
nerozdílně částku 500.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 11. ledna 2001 do
zaplacení a „s úrokem z prodlení ve výši 71.652,- Kč od 26. října 1999 do 10.
ledna 2001“ a na nákladech řízení částku 20.000,- Kč, to vše do 31. března
2006. Dovolatelé namítají, že je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tedy, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost
dovolání opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přisuzujíce
zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé řešení otázky, zda
přihláškou pohledávky do konkursního řízení vedeného na majetek hlavního
dlužníka (J.R.) se staví promlčecí doba k uplatnění pohledávky vůči
jmenovanému, a zda tato skutečnost má vliv na případné promlčení pohledávky
vůči žalovaným (dovolatelům) jako ručitelům.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod
písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c)
Nejvyšší soud nemá. Otázku kladenou dovolateli totiž zodpověděl v rozsudku ze
dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005, v němž formuloval a odůvodnil
závěr, podle něhož právním úkonem, který se považuje podle předpisu
upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již
zahájeném řízení, kterým se ve smyslu ustanovení § 402 obchodního zákoníku
(dále jen „ obch. zák.“) staví běh promlčecí doby, je podle § 20 odst. 8 zákona
č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, i přihláška věřitelovy pohledávky v
konkursu vedeném na majetek dlužníka. Uplatní-li věřitel nevykonatelnou
pohledávku přihláškou podanou v konkursním řízení vedeném na majetek dlužníka a
takto přihlášená a následně v konkursu řádně zjištěná pohledávka není za trvání
konkursu zcela uspokojena, pak běh promlčecí doby ve vztahu k osobě dlužníka je
třeba po dobu konkursního řízení posuzovat podle ustanovení § 405 obch. zák. Ve
vztahu k ručitelům pak platí ustanovení § 310 obch. zák. a právo věřitele vůči
ručitelům se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníku.
Jelikož od výše uvedeného právního závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit
ani v projednávané věci, není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto dovolání žalovaných podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných
bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2006
JUDr. Petr Gemmel,v. r.
předseda senátu