29 Odo 1571/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Františka Faldyny, CSc.
v právní věci navrhovatelky Ing. M. S., proti odpůrcům 1) Ing. J. S., a 2) G.
spol. s r. o., o určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu,
vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 22/2005, o dovolání druhé
odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v
Táboře ze dne 8. srpna 2005, č. j. 15 Co 469/2005 -124, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8.
srpna 2005, č. j. 15 Co 469/2005-124 a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze
dne 15. dubna 2005, č. j. 1 C 22/2005-71, se zrušují a věc se postupuje
Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu věcně příslušnému k řízení v
prvním stupni.
Návrhem doručeným dne 4. února 2005 Okresnímu soudu v Pelhřimově se
navrhovatelka domáhá určení neplatnosti smlouvy ze dne 5. února 2002 o převodu
obchodního podílu ve společnosti Č. t., s. r. o., (zapsané do obchodního
rejstříku dne 9. ledna 2001 pod obchodní firmou T. 5, s. r. o.) [dále též jen
„společnost”] uzavřené mezi odpůrci. Navrhovatelka a první odpůrce jsou
manželé, společnost založili společenskou smlouvou ze dne 19. prosince 2000, na
základě smlouvy ze dne 6. února 2001 se jediným společníkem ve společnosti stal
první odpůrce. Společné jmění manželů nebylo za trvání manželství ani před jeho
vznikem zúženo, první odpůrce tak nabyl 100% obchodní podíl ve společnosti z
prostředků ve společném jmění manželů. K uzavření smlouvy o převodu obchodního
podílu ve společnosti na druhou odpůrkyni navrhovatelka nedala souhlas a
neplatnost smlouvy navrhovatelka uplatnila u obou odpůrců dopisem ze dne 1.
února 2005. Smlouva o převodu obchodního podílu je neplatná, když nejde o
obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů ve smyslu ustanovení § 145
odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 15. dubna 2005, č. j. 1 C 22/2005-71
návrh zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení přeplatku soudního
poplatku navrhovatelce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že souhlas s
nakládáním s obchodním podílem ve společnosti byl ve smyslu ustanovení § 146
obč. zák. udělen již při prvním použití majetku ve společném jmění manželů při
uzavření společenské smlouvy, kterou byla společnost založena a k uzavření
smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 5. února 2002 již souhlas
navrhovatelky nebyl nutný.
K odvolání navrhovatelky a prvního odpůrce Krajský soud v Českých Budějovicích
-pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 8. srpna 2005, č. j. 15 Co 469/2005 -124
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že smlouva o převodu
obchodního podílu ze dne 5. února 2002 uzavřená mezi odpůrci je neplatná,
odvolání prvního odpůrce odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů.
Rozhodnutí ve věci samé odvolací soud odůvodnil závěrem, že převod obchodního
podílu ve společnosti není běžným úkonem nakládání s majetkem ve společném
jmění manželů a obvyklou správou tohoto majetku ve smyslu ustanovení § 145
odst. 2 obč. zák. Námitka relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního
podílu uplatněná navrhovatelkou je proto důvodná a smlouva o převodu obchodního
podílu uzavřená dne 5. února 2002 mezi odpůrci je neplatná. Posouzení věci
podle ustanovení § 146 obč. zák. není na místě, neboť podnikatelem ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 2 obchodního zákoníku je společnost, nikoliv její
společníci. Společník společnosti s ručením omezeným není jen z důvodu své
účasti v této společnosti podnikatelem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala druhá odpůrkyně dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) s tím, že jsou dány dovolací důvody dle ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá,
že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, dále že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že první odpůrce se
měl stát podnikatelem proto, že se stal společníkem společnosti. Akcentuje, že
operace s obchodním podílem ve společnosti úzce souvisely s licencí k
televiznímu vysílání, jež byla udělena prvnímu odpůrci jako fyzické osobě -
podnikateli. První odpůrce byl podnikatelem i po „převodu“ licence k
provozování televizního vysílání a obchodní podíl ve společnosti představoval
majetek používaný k podnikání ve smyslu ustanovení § 146 obč. zák. a k takovému
použití majetku měl přinejmenším konkludentní souhlas navrhovatelky.
Vadu řízení před odvolacím soudem spatřuje v neprovedení důkazů navržených
dovolatelkou k prokázání tvrzených skutečností a tím v neúplném zjištění
skutkového stavu nezbytném pro správné posouzení věci. Vyjadřuje přesvědčení,
že návrh měl být bez věcného projednání zamítnut pro nedostatek naléhavého
právního zájmu navrhovatelky ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. na
určení neplatnosti smlouvy.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť
odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
U přípustného dovolání se Nejvyšší soud ze své povinnosti zabýval zjištěním,
zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným v ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v
dovolání uplatněny a shledal, že řízení je postiženo vadou, neboť ve věci bylo
rozhodnuto věcně nepříslušným soudem prvního stupně a odvolací soud tuto vadu
neodstranil.
Podle ustanovení § 9 odst. l o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v
prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř. krajské soudy rozhodují v obchodních
věcech jako soudy prvního stupně ve věcech uvedených pod písmeny a) až u), pod
písmeno g) jsou pak podřazeny spory z právních vztahů mezi obchodními
společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i
mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se
účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž
se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy
související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena),
není-li dána příslušnost podle písmena b).
Podle citovaného ustanovení je jako soud prvního stupně ve věcech
obchodních ve sporech z právních vztahů mezi společníky obchodních
společností navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl
společníka, věcně příslušný krajský soud. V daném případě je předmětem sporu
určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 5. února
2002 mezi prvním odpůrcem jako prodávajícím a druhou odpůrkyní jako kupující
ve společnosti Č. t., s. r. o., kterou měla druhá odpůrkyně nabýt 100% obchodní
podíl ve společnosti. Jde tedy o spor, k jehož projednání je dána podle
ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. věcná příslušnost krajského soudu jako
soudu prvního stupně ve věcech obchodních, jímž je podle ustanovení § 85a a §
85 odst. 2 a 3 o. s. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích.
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. soud kdykoliv za řízení přihlíží k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Jednou z podmínek řízení
je i věcná příslušnost soudu.
Podle ustanovení § 219a odst. l písm. a) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. dubna
2005) odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li věcně
nepříslušný soud a věc postoupí soudu věcně příslušnému podle ustanovení § 221
odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Okresní soud v Pelhřimově, který ve věci jednal a rozhodl v prvním stupni, není
soudem věcně příslušným k projednání a rozhodnutí ve sporu, neboť jde o věc
náležející do věcné příslušnosti krajského soudu jako soudu prvního stupně ve
věcech obchodních. Odvolací soud měl proto postupovat podle ustanovení § 219a
odst. l písm. a) a § 221 odst. l písm.b) o. s. ř. a pokud tak neučinil a
rozhodl o odvolání meritorně, je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Důsledkem tohoto závěru je rozhodnutí o zrušení rozsudku odvolacího soudu i
rozsudku soudu prvního stupně a postoupení věci věcně příslušnému Krajskému
soudu v Českých Budějovicích podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3
písm. g) o. s. ř. se ve sporech z právních vztahů mezi společníky obchodních
společností navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl
společníka - a o takový vztah v projednávané věci jde - rozhoduje usnesením.
Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení,
i když tak nejsou označena. Proto také dovolací soud rozhodl ve věci
usnesením.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu