29 Odo 159/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce
K.P., a. s., proti žalovanému P., spol.. s r. o., zast. advokátkou, o
32.448,15 Kč, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 1. 11. 2000, čj. 11 Cmo 316/2000 - 37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2000, čj. 11 Cmo 316/2000 -
37, změnil odvoláním napadený výrok II. rozsudku Krajského obchodního soudu v
Praze ze dne 25. 5. 2000, čj. 31 Cm 284/98 - 21 tak, že žalovanému uložil
povinnost zaplatit žalobci 24.522,71 Kč a dále odvolací soud rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že mezi
účastníky byla uzavřena kupní smlouva dle § 409 obch. zákoníku, na jejímž
základě žalobce žalovanému dodal smluvené zboží. Žalobce poté vyúčtoval cenu
dodaného zboží fakturami, které žalovaný zaplatil opožděně. Odvolací soud s
ohledem na to dospěl k závěru, že žalobce se domáhá zaplacení úroku z prodlení
ve výši 24.522,71 Kč právem a proto změnil příslušný výrok rozsudku soudu
prvního stupně tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 19. 12. 2000 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek
odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle § 238
odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.
\") a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3
písm. d) o. s. ř.].
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud
pochybil, když dospěl k závěru, že daný vztah se řídí nedatovanou smlouvou o
konsignačním skladu a obchodními podmínkami, neboť z provedených důkazů není
zřejmé, že se předmětný obchod a tedy i faktury řídily touto smlouvou. Dále
žalovaný uvedl, že nebylo prokázáno, že by byl vyzván k zaplacení peněžitého
závazku a na základě toho nemohl odvolací soud posoudit dobu prodlení.
Vzhledem k uvedenému proto žalovaný navrhuje, aby dovolací soud zrušil
dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle § 240 odst. 1 a § 241
odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění platném do 31. 12. 2000 a konstatoval, že
dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti,
žalovaný je zastoupen advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno. S ohledem na
část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zák. č. 30/2000 Sb. bude dovolání projednáno a
rozhodnuto o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle znění občanského
soudního řádu platného do 31. 12. 2000.
Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda dovolání je přípustné dle §
238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jak v dovolání tvrdil žalovaný.
Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci
samé. Dovolání však není podle § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.
V posuzovaném případě je zřejmé, že v řízení jde o vztah mezi
podnikateli, týkající se jejich podnikatelské činnosti, tedy jde o obchodní věc
(srov. § 261 odst. 1 obch. zák.).
Dovoláním byl dotčen výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 24.522,71 Kč a toto plnění tedy
nepřevyšuje částku 50.000,- Kč.
Z toho vyplývá, že dovolání není proti výroku I. rozsudku odvolacího
soudu přípustné, a to s ohledem na ust. § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Žalovaný dovoláním napadl též výrok II. rozsudku odvolacího soudu, v
němž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V tomto případě není proti tomuto výroku dovolání přípustné podle §
238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech
řízení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Dovolací soud dále s ohledem na ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. neshledal,
že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř., i
když tyto důvody nebyly v dovolání tvrzeny.
Nejvyšší soud proto podle § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 písm.
a), § 238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem, § 242 odst. 3 a § 243b odst. 4
o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že
dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.
s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na
úspěch v dovolacím řízení a na to, že žalobci podle spisu žádné náklady v tomto
řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. května 2001
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová předseda senátu