29 Odo 1620/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní
věci žalobkyně K. a p.., v. o. s., se sídlem v , jako správkyně konkursní
podstaty úpadkyně I. c. l. a. s. v likvidaci, zastoupené JUDr. V. V., advokátem
se sídlem v , proti žalované P. l. a. s., se sídlem v , zastoupené Mgr. P. G.,
advokátem se sídlem v , o zaplacení 229,568.426,86 Kč s příslušenstvím ze
směnek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 129/2002, o dovolání
žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2006, č. j. 2
Cmo 292/2005 - 119, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud body II. a III. výroku rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2005, č. j. 14 Cm 129/2002 – 96 tak,
že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 225,755.505,96 Kč s 8% úrokem z
prodlení od 15. března 2001 do zaplacení a náklady řízení (výrok
I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů
odvolacího řízení 254.683,- Kč (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud především uvedl, že nárok žalobkyně
uplatněný žalobou nebyl mezi účastníky sporný. Podstatou sporu je, zda došlo k
zániku pohledávky žalobkyně jednostranným úkonem žalované, směřujícím k
započtení. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy posouzení, zda žalovanou
uplatněná obrana, spočívající v tvrzeném započtení pohledávky ve výši
233,978.000,- Kč, představující směnečnou sumu z celkem 5 kusů směnek
vystavených žalobkyní, proti pohledávce žalobkyně, je po právu. Soud prvního
stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně zanikla
započtením podle § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.
zák.“) a § 359 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“).
Poté, co zčásti opakoval dokazování, odvolací soud zjistil, že se žalobkyně
zavázala zaplatit na řad společnosti A. E. L. směnečnou sumu ve výši
233,978.000,- Kč, a to do tří dnů po viděné na všech směnkách s doložkou „bez
protestu“. V tomto rozsahu se odvolací soud ztotožnil se zjištěním soudu
prvního stupně. Ztotožnil se i se zjištěním, že na rubu předmětných směnek je
uvedeno „Za nás na řad A. F., a. s.“ a pod tímto je rukou psaný nečitelný
podpis. Závěr soudu prvního stupně, učiněný z těchto zjištění, o tom, že směnky
byly rubopisem platně indosovány na žalovanou, však nepovažoval odvolací soud
za správný.
S odkazem na § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového
(dále jen „směnečný zákon“) odvolací soud uzavřel, že každou směnku, i když
nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem). Indosament nutno
napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí jej podepsat
indosant (kdo směnku rubopisem převádí). Z takto vyplněného rubopisu musí být
především patrný úmysl indosanta směnku převést. V dané věci z rubopisu není
patrný indosant a nelze jednoznačně prokázat jeho identitu, proto nelze bez
dalšího učinit závěr, o který opřel soud prvního stupně své rozhodnutí, a to že
předmětné směnky byly rubopisem převedeny na žalovanou, která se tak stala
jejich vlastníkem a mohla přistoupit k započtení směnečných sum, na které byly
vystaveny, proti pohledávce žalobkyně. Za této situace odvolací soud považoval
za nadbytečné zabývat se právem žalobkyně učinit jednostranný úkon k započtení,
kterým se v řízení proti pohledávce žalobkyně bránila.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká způsob výkladu formy a náležitostí
indosamentu. Má za to, že rubopis shodný na všech 5 kusech předmětných směnek,
nemůže být neplatný z důvodu, že by snad osoba indosanta měla být neurčitá, a
že nelze jednoznačně prokázat její identitu. Osobou indosanta, jež směnku
platně rubopisovala (a zároveň dne 8. února 2001 také fyzicky předal žalované)
je společnost A. E. L., jménem které činil písemný právní úkon převodu (ostatně
i veškeré související právní úkony) pan A. J. R., což je na směnce zcela
dostatečně vyjádřeno uvedením termínu „za nás na řad“. Tím, že remitent směnku
indosoval ve prospěch žalované (pořídil indosament na směnce) a fyzicky jí
tuto odevzdal, zcela oprávněně realizoval a plnil evidentně svůj závazek vůči
žalované ze smlouvy o převodu cenných papírů, čímž relevantně vyjádřil svoji
vůli „zobchodovat“ své směnečné (a úpadkyní neuspokojené) nároky, výhradně ve
prospěch žalované.
Dovolatelka dále namítá, že překvapivým přehodnocením právního titulu nároku
žalované odvolacím soudem je jí upíráno právo na řádnou procesní obranu.
Akcentuje, že žalobkyně ani úpadkyně nikdy v průběhu řízení nečinily spornými
skutková tvrzení o tom, že úpadkyně platně vystavila předmětné směnky na řad
remitenta a je směnečným dlužníkem s povinností směnku zaplatit, že žalobkyně
má směnky, předané jí žalovanou, ve své dispozici a nikdy je ani nehodlala
vydat zpět žalované, že remitent, jednající osobou pana A. J. R., jednal s
úpadkyní o zaplacení jejích směnečných nároků a o převodu práv ze směnek ve
prospěch žalované, že žalovaná nabyla směnky od remitenta a byla oprávněnou
majitelkou směnek se všemi právy směnečného věřitele a že úpadkyně obdržela
úkon žalované o započtení vzájemných pohledávek. Dovolatelka poukazuje na to,
že žalobkyně napadla, „pokud jde o uplatněnou obranu žalované v řízení poukazem
na zápočty vzájemných pohledávek předmětnými směnkami, výhradně to, že
předmětné směnky byly v době zápočtu nesplatné a jako nesplatné nebyly proto
započitatelné proti splatné pohledávce žalobkyně“.
Dovolatelka vyslovuje názor, že vůle remitenta převést práva ze směnky byla
platně vyjádřena „již pouhým podpisem fyzické osoby jednající jménem remitenta
v postavení indosanta, aniž by bylo nutno uvádět i obchodní firmu remitenta
(indosanta), přesněji, aniž by neuvedení této firmy způsobovalo neplatnost
indosamentu“.
Dovolatelka argumentuje dále tím, že „předmětnou směnkou již nedisponuje (neboť
proti placení/započtení směnky úpadkyní tuto jí v originále vydala), kdy
žalovaná remitentovi za převod poskytla řádně finanční plnění,“ přičemž
žalobkyně „jednoznačně předmětnou vlastní směnkou disponovala a disponuje
(tudíž osoba výstavce vlastní směnky je řádným majitelem této vlastní směnky,
pročež není směnečného závazku), aniž by měl směnečnou sumu honorovat a přesto
by jí (žalobkyni) nadále zůstal zachován její souzený nárok proti žalované“.
Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek
odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však
důvodné.
Jak správně uzavřel odvolací soud, lze každou směnku převést rubopisem
(indosamentem). Podle ustanovení článku I. § 13 odst. 1 směnečného zákona
„Indosament nutno napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí
jej podepsat indosant (kdo směnku rubopisem převádí).“ Podpis právnické osoby
na rubopisu musí obsahovat označení právnické osoby, která právní úkon činí,
tj. musí z něj být patrno, že jde o podpis učiněný jménem právnické osoby. Není-
li tomu tak, nelze považovat podpis fyzické osoby – statutárního orgánu (člena
statutárního orgánu) právnické osoby na směnce za podpis osoby právnické (v
teorii viz např. Kovařík, Z. v publikaci Směnky a šeky v České republice. 5.
vydání, Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2006, s. 46). Závěr odvolacího soudu
o tom, že nedošlo k převodu směnky rubopisem, je tedy správný.
Pokud pak dovolatelka namítá, že odvolací soud přezkoumal platnost indosamentu
nad rámec tvrzení žalobkyně, dovolací soud k tomu uzavírá, že měl-li odvolací
soud řádně posoudit, zda žalovaná započetla pohledávky ze směnek na pohledávky
žalobkyně, musel se zabývat i tím, zda žalované započtené pohledávky svědčily,
tj. zda na ni byly směnky řádně převedeny. Zjistil-li odvolací soud při
opakovaném dokazování, že u podpisu rubopisu, kterým měly být směnky převedeny
na žalovanou, fyzickou osobou není uvedena firma právnické osoby, která byla
majitelkou směnek, což žalobkyně nepopírá, nezbylo mu než uzavřít, že takovým
rubopisem k převodu směnky na žalovanou nedošlo. Na tomto závěru nemohla žádná
skutková tvrzení, důkazní návrhy či věcná vyjádření žalované v rámci procesní
obrany ničeho změnit.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost
právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť
dovolatelka neměla ve věci úspěch a žalobkyni náklady dovolacího řízení
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. října 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu