29 Odo 1636/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. P. G.,
zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 12,500.000,- Kč s postižními právy
ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 13/98, o
dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. června
2005, č.j. 7 Cmo 460/2003-304, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. července 2003, č.j. 23 Cm 13/98-270,
v celém rozsahu zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 8. ledna 1998, č.j. 2 Sm
113/97-36 (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení
částku 335.069,50 Kč (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně - odkazuje na výsledky provedeného
dokazování a na ustanovení čl. I § 20 odst. 1, § 75 a § 78 odst. 1 zákona č.
191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) - dospěl k závěru, že v případě
postindosamentu je nutno zabývat se námitkami směřujícími proti předchozímu
majiteli směnky bez dalšího, tj. aniž by bylo zapotřební zkoumat splnění
podmínky vyžadované ustanovením čl. I § 17 směnečného zákona co do existence
vědomého jednání majitele na škodu dlužníka při nabývání směnky. Přitom shledal
důvodnou kauzální námitku žalovaného, podle níž se dosud nestala splatnou
pohledávka zajištěná spornou směnkou, v důsledku čehož nemohla být úspěšná ani
žaloba směnečná.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. června 2005,
č.j. 7 Cmo 460/2003-304, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé
potvrdil (první výrok) a ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že
žalobci uložil zaplatit žalovanému na jejich náhradě částku 343.246,50 Kč
(druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud zdůraznil, že „indosací směnky indosatář nabývá směnku jako
listinu a tím, že směnečnou listinu nabyl, získal práva s ní spojená a není
právním nástupcem předchozího majitele, čehož důsledkem je, že nelze námitky,
které mají původ v obecných vztazích směnku provázejících, přenášet z jednoho
majitele na druhého“. Jestliže však dojde k převodu, a to stále formou
indosamentu, až poté, kdy směnka byla protestována nebo po uplynutí lhůty k
protestu, účinky indosamentu budou shodné s účinky smluvního převodu práv ze
směnky, a proto každý další majitel (indosatář) vstupuje do práv a povinností
předchozího majitele, v tomto rozsahu se stává jeho právním nástupcem a
směnečnému dlužníkovi zůstanou zachovány všechny námitky, které měl proti
předchozímu majiteli směnky. I v případě, je-li směnka - jako v posuzované věci
- opatřena doložkou „bez protestu“, a tedy majitel směnky vůbec povinnost
protestoval neměl, má uplynutí lhůty pro protest na indosaci směnky stejný
vliv, neboť uvedená doložka pouze „zbavuje protestní povinnosti“, ovšem nijak
nebrání majiteli směnky nechat ji protestovat. Proto indosament po splatnosti i
při existenci doložky „bez protestu“ má význam pouhého postoupení pohledávky.
V situaci, kdy k indosaci směnky na žalobce došlo po její splatnosti, zůstalo
žalovanému zachováno právo uplatnit v řízení všechny námitky, tedy veškerou
obranu, kterou se mohl bránit zaplacení směnečné pohledávky vůči původnímu
majiteli, což žalovaný také učinil. Proto soud prvního stupně správně
„konstatoval“, že za této situace již nebylo třeba se v řízení blíže zabývat
přípustností námitek proti žalobci z pohledu ustanovení čl. I § 17 směnečného
zákona. Ztotožňuje se se soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem a z
něj vyvozenými právními závěry, shledal odvolací soud jeho rozhodnutí správným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel s poukazem na průběh řízení před soudy nižších
stupňů akcentuje, že byly provedeny veškeré důkazy k prokázání pravosti a
správnosti směnky, přičemž vzhledem k ustanovení čl. I. § 16 odst. 2 a § 17
směnečného zákona „nelze uvažovat o jakýchkoliv vztazích k výstavci či
indosantovi“. Jelikož v dané věci nešlo v případě indosace směnky ve prospěch
žalobce v žádném případě o vědomé jednání na škodu dlužníka, vzniklo mu
nepochybně právo na její zaplacení. Přitom „ani při hodnocení důkazní situace
dle současné praxe soudů“, nelze považovat námitky vůči předchozímu majiteli
směnky za důvodné, a to s ohledem na spekulace a domněnky vyjádřené svědkem
JUDr. L. k provedeným důkazům.
Považuje rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné „s ohledem na
důkazy soudy provedené a jejich zavádějící hodnocení“, dovolatel požaduje, aby
Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se především zabýval řešením otázky, zda je dovolání přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Jak je zřejmé z obsahu spisu,
ve věci bylo původně rozhodnuto rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě
ze dne 7. října 1998, č.j. 23 Cm 13/98-89, tak, že směnečný platební rozkaz byl
ponechán v platnosti. Toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 30. května 2002, č.j. 4 Cmo 122/2001-206, v odvoláním dotčené části
zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem kasace byl
závěr odvolacího soudu, že náležité zjištění skutkového stavu vyžaduje rozsáhlé
doplnění dokazování, jež se vymyká přezkumné činnosti odvolacího soudu, a to ve
vztahu k posouzení, zda jsou splněny podmínky podle ustanovení čl. I § 17
směnečného zákona z hlediska možnosti vznášet kauzální námitky mající svůj
původ ve vztahu k původnímu majiteli směnky. V situaci, kdy ve zrušujícím
rozhodnutí odvolací soud nevyslovil pro soud prvního stupně závazný právní
názor a kdy soud prvního stupně v novém rozhodnutí rozhodl jinak proto, že sám
zaujal jiný právní názor, pokud jde o výklad ustanovení čl. I § 20 směnečného
zákona, dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné
není.
Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., a to právě ve výkladu ustanovení § 20 odst. 1 směnečného
zákona ve vztahu k řešení otázky, zda se toto ustanovení uplatní i na směnky
opatřené doložkou „bez protestu“.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I § 11 směnečného zákona každou směnku, i když nebyla
vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem) [odstavec 1]. Pojal-li
výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu,
lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (cesse) [odstavec
2].
Podle ustanovení čl. I § 20 směnečného zákona indosament po splatnosti směnky
má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka
indosována teprve po protestu pro neplacení nebo uplynutí lhůty k protestu, má
indosament jen účinky obyčejného postupu (odstavec 1). Dokud není prokázán
opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl na směnku napsán před uplynutím
lhůty k protestu (odstavec 2).
Z výše citovaných ustanovení je nepochybné, že směnka je
převoditelná neomezeně, přičemž uvedené platí jak pro převod směnky před
splatností, tak po splatnosti. Dojde-li však k převodu směnky formou
indosamentu až po protestu pro neplacení nebo uplynutí lhůty k protestu, má
indosament jen účinky obyčejného postupu. V takovém případě nabyvatel směnky
(její nový majitel) vstupuje do práv a povinností předchozího majitele a
dlužníkům zůstávají zachovány i všechny námitky, které měli vůči předchozímu
majiteli směnky před protestem nebo před uplynutím lhůty k protestu.
S právním názorem odvolacího soudu, podle něhož výše uvedené platí i v
případech, kdy je směnka opatřena doložkou „bez protestu“, který je ostatně v
rozhodovací praxi odvolacích soudů zastáván (k tomu srov. např. rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 5 Cmo 645/2000,
uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 5/2001), se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Skutečnost, že majitel směnky je zproštěn povinnosti nechat směnku protestovat,
totiž neznamená - jak správně zdůraznil odvolací soud - že by tak nemohl
učinit. Naopak majitel směnky si může protest pro neplacení vždy zřídit, s
čímž počítá výslovně také ustanovení čl. I § 46 odst. 3 směnečného zákona. I v
takovém případě však musí být protest učiněn řádně a včas.
V situaci, kdy sporná směnka, splatná 20. března 1994, byla indosována 29.
října 1996, není pochyb o tom, že k indosaci došlo po uplynutí lhůty k protestu
(§ 44 odst. 3 směnečného zákona). Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak
v řešení otázky, pro kterou shledal Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným, správné a dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. naplněn není.
Výhrady dovolatele směřující proti hodnocení provedených důkazů soudy obou
stupňů, podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s.
ř., způsobilým dovolacím důvodem v případě dovolání přípustného pouze podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou, nehledě na to, že na
nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného
hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud vyhodnocení důkazů
provedl, přičemž v tomto směru dovolatel žádné konkrétní výhrady nevznesl.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného
dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání
žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce neměl v dovolacím
řízení úspěch a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2007
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu