NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 1659/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v
právní věci navrhovatelky V. B. a. s., za účasti 1) RNDr. F. Č., 2) R. H., 3)
L. R., 4) Bc. P. K., 5) J. G., 6) J. S., 7) Ing. J. K., 8) L. V., 9) Ing. S.
L., 10) Ing. L. Š., 11) Ing. J. K., 12) JUDr. D. B., 13) Ing. S. M., 14) Ing.
Š. K., 15) Ing. L. H., 16) Ing. J. Z., a 17) Ing. P. K., o návrhu na zápis
změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B
732, o dovolání navrhovatelky a Ing. Š. K. proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 14. března 2005, č.j. 5 Cmo 517/2004 - 551, takto:
I.Řízení o dovolání Ing. Š. K. se zastavuje.
II.Výrok III. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. března 2005, č. j.
5 Cmo 517/2004 – 551 a ve stejném rozsahu i výrok II. usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 30. června 2004, č. j. F 11843/2004, F 18433/2004, F
25143/2004, F 26321/2004/B 732-506 a související výroky o náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Napadeným usnesením zastavil odvolací soud řízení o odvolání JUDr. D. B. (výrok
I.) a změnil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2004, č. j. F
11843/2004, F 18433/2004, F 25143/2004, F 26321/2004/B 732-506 v napadené části
výroku II. tak, že povolil výmaz předsedy představenstva RNDr. F. Č. a
místopředsedy představenstva L. R., předsedy dozorčí rady Ing. J. K.,
místopředsedy dozorčí rady L. V. a jejího člena Ing. S. L. a zápis dne zániku
jejich funkce. Ve zbylé napadené části výroku II. usnesení soudu prvního
stupně potvrdil.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že souhlasí se skutkovými
zjištěními, která soud prvního stupně provedl z platných stanov navrhovatelky.
Konstatoval, že navrhovatelka vycházela při svolání mimořádné valné hromady,
konané dne 12. prosince 2003 (dále jen „mimořádná valná hromada“), ze stanov,
konkrétně z článku 21.2, podle kterého se valná hromada svolává nejméně 30 dnů
před jejím konáním, oznámením v celostátně distribuovaném deníku. V tomto znění
byly stanovy schváleny valnou hromadou dne 27. srpna 1999 a od té doby zůstaly
nezměněny, a jsou tedy v rozporu se zákonem č. 370/2000 Sb., který změnil
obchodní zákoník. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu z toho vyvodil
správný právní závěr, že všem akcionářům navrhovatelky nebyly dány rovné
podmínky, jak se dozvědět o jednání valné hromady a zúčastnit se jí. Tato
nerovnost účastníků byla v tomto konkrétním případě ještě zvýrazněna tím, že
navrhovatelka vydala jak akcie znějící na jméno, tak akcie znějící na majitele.
Při tomto rozdělení formy akcií byli o konání valné hromady akcionáři vlastnící
akcie na jméno správně uvědoměni písemnou pozvánkou a tedy měli všichni stejnou
možnost zúčastnit se jednání valné hromady, na rozdíl od akcionářů, kteří
vlastnili akcie znějící na majitele, kterým bylo oznámeno konání valné hromady
publikací v deníku Právo, tedy v rozporu s kogentním ustanovením obchodního
zákoníku (§ 184 odst. 4). Z toho podle odvolacího soudu vyplývá závěr, že soud
prvního stupně nemohl povolit zápis těch osob, kterým výkon jejich funkce v
představenstvu, popřípadě v dozorčí radě, vznikl na základě rozhodnutí
mimořádné valné hromady do obchodního rejstříku.
Proto odvolací soud ve výroku, kterým byl zamítnut návrh na zápis nových členů
představenstva a dozorčí rady jako věcně správný potvrdil. Dále odvolací soud
uvedl, že z článku 26.3 a 34.3 stanov navrhovatelky vyplývá, že funkční období
členů představenstva a dozorčí rady je sice čtyřleté, nekončí však dříve, než
jsou platně zvoleny nové orgány. V tomto znění byly stanovy navrhovatelky
schváleny valnou hromadou dne 27. srpna 1999 a od této doby zůstaly nezměněny,
a tedy i v této části jsou v rozporu se zákonem č. 370/2000 Sb., a to s
ustanovením § 194 odst. 2 věta pátá obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“), dle které funkce člena představenstva zaniká volbou nového člena
představenstva, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního
období, a obdobně je tomu u funkce člena dozorčí rady. Z uvedeného plyne, že
nikdo z členů statutárního orgánu či dozorčí rady, nemůže být nucen setrvávat
déle v této funkci z důvodu neschopnosti či neochoty společnosti zvolit si nové
orgány. Odvolací soud dovodil, že z ustanovení § 194 odst. 2 věta sedmá, obch.
zák. vyplývá, že funkční období RNDr. F. Č., L. R., Ing. J. K., L. V. a Ing. S.
L., skončilo ze zákona (§ 194 odst. 2, § 200 odst. 3 obch. zák.), bez ohledu na
neplatnou část stanov, a to ke dni 11. května 2003. Proto odvolací soud v tomto
rozsahu usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti výroku III. usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co
do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3
občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázky zásadního právního významu považuje,
zda je důvodem neplatnosti usnesení valné hromady konané v roce 2003, pokud
byla svolána uveřejněním oznámení v jednom celostátně distribuovaném deníku 30
dnů před jejím konáním, postupem upraveným ve stanovách společnosti, přijatých
před 1. lednem 2001, které neidentifikovaly celostátně distribuovaný deník, v
němž se oznámení o konání valné hromady uveřejňuje.
Za další otázku zásadního právního významu považuje, zda je důvodem neplatnosti
usnesení valné hromady, konané za účelem zvolení nových členů představenstva a
dozorčí rady, že je svolána osobami, jimž přede dnem svolání valné hromady
zaniklo funkční období.
Dovolatelka dovozuje rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem v tom,
že v článku VIII. přechodných ustanovení k zákonu č. 370/2000 Sb., v bodě 21 je
normováno, že nestanoví-li tento zákon jinak, pozbývají platnosti ustanovení
stanov upravující práva a povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s
donucujícími ustanoveními tohoto zákona dnem nabytí jeho účinnosti. To neplatí
pro pravidla o svolání valné hromady.
Z uvedeného dle dovolatelky vyplývá, že článek 21.2 stanov, přestože odporoval
ustanovení § 184 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném od 1. ledna 2001, nebyl
ustanovením neplatným ve světle článku VIII., bodu 2.1 in fine. Valná hromada
proto byla svolána řádně. Dovolatelka dovozuje, že i kdyby Nejvyšší soud dospěl
k závěru, že byly při svolání valné hromady porušeny právní předpisy, má za to,
že tyto předpisy byly porušeny jen nepodstatným způsobem, pro které by nebylo
možno vyslovit neplatnost usnesení valné hromady, či že porušení nevyvolalo
závažné právní následky. Proto nemůže být toto porušení ani příčinnou zamítnutí
návrhu na povolení zápisu do obchodního rejstříku. Skutečnost, že došlo jen k
nepodstatnému porušení práva, dovozuje dovolatelka z toho, že jmenovitá hodnota
akcií na majitele představuje pouze 12% z hodnoty jejího základního kapitálu.
Dále z toho, že oznámení o konání valné hromady bylo uveřejněno v nejčtenějším,
celostátně distribuovaném deníku Právo. Napadené valné hromady se zúčastnilo
96,21% akcionářů, z toho akcionářů vlastnících akcie na majitele bylo přítomno
73,12%. O odvolání a volbě členů představenstva a dozorčí rady bylo rozhodnuto
absolutní většinou. Za této situace nemohla mít nepřítomnost zbylých akcionářů
jakýkoli vliv na výsledek rozhodnutí valné hromady. V tom směru dovolatelka
poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Odon 74/96. Dovolatelka
navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání i Ing. Š. K., tento však vzal
dovolání podáním ze dne 30. srpna 2005 zpět. Proto Nejvyšší soud řízení o jeho
dovolání zastavil.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde
zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud
nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně.
Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem,
má vždy po právní stránce zásadní význam.
Článek VIII. bod 21 zákona č. 370/2000 Sb., určuje, že nestanoví-li tento zákon
jinak, pozbývají ustanovení společenských smluv a stanov upravujících práva a
povinnosti společníků nebo společnosti v rozporu s donucujícími ustanoveními
tohoto zákona platnosti dnem nabytí jeho účinnosti. To neplatí pro pravidla o
svolávání valné hromady.
Shora odstavce citované ustanovení – zcela logicky – vychází z toho, že aby
bylo možno přizpůsobit stanovy kogentní ustanovením zákona, musí být svolána
valná hromada, a je tedy třeba ponechat v platnosti ta jejich ustanovení, která
upravují svolání valné hromady.
Článek VIII. bod 20. zákona č. 370/2000 Sb., určuje, že společnosti jsou
povinny uvést společenské smlouvy a stanovy do souladu s ustanoveními tohoto
zákona do jednoho roku ode dne nabytí jeho účinnosti, pokud z jeho ustanovení
nevyplývá něco jiného, jinak může soud i bez návrhu společnost zrušit a nařídit
její likvidaci. Společník, který zneužije svého postavení ve společnosti nebo
bude vázat přizpůsobení společenské smlouvy nebo stanov na neoprávněné výhody a
v důsledku toho zmaří přizpůsobení společenské smlouvy nebo stanov požadavkům
tohoto zákona, odpovídá ostatním společníkům a věřitelům společnosti za škodu,
jež jim v důsledku tohoto jednání vznikla.
Z uvedeného vyplývá, že nejbližší valná hromada akciové společnosti konaná
poté, co zákon č. 370/2000 Sb. nabyl účinnosti, svolaná způsobem určeným ve
stanovách ve znění účinném před účinností tohoto zákona, byla povinna uvést
stanovy akciové společnosti do souladu s tímto zákonem. Nic přitom nebránilo
tomu, aby valná hromada za situace, kdy bylo nezbytné zvolit nové členy
představenstva a dozorčí rady, rozhodla i o jejich volbě.
Neschválila-li taková valná hromada odpovídající změnu stanov, byl to důvod pro
zrušení společnosti podle článku VIII. bodu 20. zákona č. 370/2000 Sb. Ani
takový stav však nebránil tomu, aby společnost dříve, než došlo k jejímu
zrušení, rozhodla na valné hromadě (svolané podle dosavadních stanov) o
odpovídající změně stanov, čímž by odpadl důvod pro její zrušení. Za takového
stavu však již valná hromada nemohla rozhodovat o jiných záležitostech, než
právě o přizpůsobení stanov obchodnímu zákoníku, neboť jakýkoli jiný postup by
byl obcházením úpravy svolání valné hromady akciové společnosti v obchodním
zákoníku. Správným shledal dovolací soud i závěr soudu prvního stupně, podle
kterého by možným řešením vzniklé situace bylo i to, že by oznámení o konání
valné hromady akcionářům s akciemi na majitele, bylo uveřejněno ve všech
celostátně distribuovaných denících; taková valná hromada by pak mohla
rozhodovat i o jiných bodech programu než o změně stanov.
Protože odvolací soud nevzal v úvahu ustanovení čl. VIII. bodu 21 zákona č.
370/2000 Sb. a nezabýval se tím, zda byla valná hromada, která rozhodovala o
jmenování nových členů představenstva a dozorčí rady, první valnou hromadou
konanou poté, co vstoupil tento zákon v účinnost, je jeho právní posouzení
neúplné a tedy i nesprávné.
Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst.
3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný
(§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. července 2006
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu