U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně M. P., zastoupené, advokátem, proti žalované JUDr. L. H.,
advokátce, jako správkyni konkursní podstaty V. o. d. B., d. - v likvidaci,
o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55
Cm 164/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
20. listopadu 2001, č. j. 55 m 164/2001-10, a proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 29. srpna 2002, č. j. 6 Cmo 5/2002-15, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.
listopadu 2001, č. j. 55 m 164/2001-10, se zastavuje.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. srpna 2002, č. j. 6
Cmo 5/2002 15, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. listopadu 2001, č. j. 55 m
164/2001-10, s odkazem na ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“) odmítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému označenému jako
„Konkursní podstata V. o. d. B., d., se sídlem v B., p. s. A. č. 855, Ičo …“,
domáhala určení, že její pohledávka přihlášená do konkursního řízení vedeného
Krajským soudem v Brně pod sp. zp. 46 K 122/2000 je po právu jako nezaplacená
částka na základě „odhlášky a pořádání vypořádacího členského podílu ze dne 31.
května 1995“ ve výši 272.548,- Kč a „útrat“ ve výši 12.910,- Kč, s uspokojením
ve třetí třídě věřitelů.
Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobkyně, přestože byla usnesením ze dne 6.
září 2001, č. j. 55 Cm 164/2001-7, vyzvána, aby mimo jiné označila žalovaného v
souladu s ustanovením § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání (dále jen „ZKV“), výše uvedenou vadu žaloby, která brání v
pokračování v řízení, neodstranila.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 29. srpna
2002, č. j. 6 Cmo 5/2002-15, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení
zastavil.
Odkazuje na ustanovení § 79, § 103, § 104 odst. 1 a § 19 o. s. ř. a ustanovení
§ 23 odst. 2 ZKV, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně označila jako žalovaného
„někoho“, kdo účastníkem řízení být nemůže, neboť nemá právní subjektivitu.
Jelikož jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a který nelze
zaměňovat s vadami návrhu na zahájení řízení ve smyslu ustanovení § 43 o. s.
ř., odvolací soud ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 2
písm. c) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního
stupně podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení § 239
odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolatelka namítá, že „státní orgány mají být
nápomocny obyčejnému účastníku k vymožení jeho práv“, přičemž akcentuje, že
„srovnání usnesení“ (rozuměj usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. září
2001, č. j. 55 Cm 164/2001-7, jímž ji soud prvního stupně vyzval k odstranění
vad žaloby) a „citace tvořícího a měnícího se zákona nejsou pro účastníka
jasné a vedou k omylu“.
Argumentujíc ustanoveními § 19, § 23 a § 24 ZKV a zdůrazňujíc nesrozumitelnost
poučení ze strany soudu prvního stupně o tom, jakým způsobem měla označení
žalovaného doplnit, dovolatelka zároveň „upravila“ označení žalované na „JUDr.
L. H., advokátka, správkyně konkursní podstaty úpadce V. o. d. B., d., IČO …“.
Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným
prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z
uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně
napadnout nelze; občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro
projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční
příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud
řízení „o dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §
104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody rozhodnutí
uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Přestože dovolatelka, pokud jde o dovolací důvody, výslovně neodkazuje na žádné
ustanovení občanského soudního řádu, z obsahu uplatněných dovolacích námitek je
zřejmé, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
a) a b) o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [písmeno a)], a že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci
[písmeno b)].
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř. ten,
kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon
přiznává.
Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, která neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést
(odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo
doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odstavec 2).
Podle ustanovení § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda
jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení
zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 17/1998
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 17/1998“) formuloval a
odůvodnil závěr, že nedostatek podmínky řízení a vada žaloby jsou navzájem
nezaměnitelnými pojmy procesního práva, samostatně upravenými, které mají
odlišné právní důsledky a s nimiž se pojí i rozdílné reakce soudu. V témže
rozhodnutí současně dovodil, že označí-li správce konkursní podstaty jako
žalobce úpadce, i když je z žaloby patrno, že ji podal z titulu své správcovské
funkce, jde o vadu podání (vadu v označení účastníka řízení), k
jejímuž odstranění je třeba správce vyzvat postupem podle § 43 o. s. ř. Úvaha
o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje
náležitosti předepsané příslušným ustanovením občanského soudního řádu (§ 42
odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř.). Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do
nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle
ustanovení § 43 o. s. ř.; označení účastníka v žalobě je přitom typicky
nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně,
s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), a
neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Nedostatek podmínky
řízení ve smyslu ustanovení § 103 o. s. ř. tudíž není vadou žaloby z hlediska
jeho správnosti či úplnosti a taková vada návrhu naopak nepředstavuje
nedostatek podmínky řízení (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 7. září 1999 sp. zn. 20 Cdo 2380/98, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 39).
S právním závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně v žalobě označila
jako žalovaného subjekt, jenž není nositelem právní subjektivity a způsobilým
účastníkem řízení, se dovolací soud neztotožňuje.
Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobkyně označila jako žalovaného „Konkursní
podstatu V. o. d. B., d., se sídlem v B., p. s. A. č. 855, Ičo …, vedenou u
Krajského soudu v Brně pod č.j 46 K 122/2000“. Podáním
doručeným soudu prvního stupně 11. září 2001 (žurnalizovaným jako č. l. 8)
dovolatelka v reakci na usnesení ze dne 6. září 2001, č. j. 55 Cm 164/2001-7,
doplnila, že „jde o konkursní podstatu“ a „zástupcem je JUDr. L. H., správkyně
konkursní podstaty úpadce“. V odvolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně o odmítnutí žaloby žalobkyně označení žalovaného upřesnila na
„konkursní správce V. o. d. B., d., … JUDr. L. H., advokátka v B.“, přičemž
současně uvedla, že podává návrh i proti „správci konkursní podstaty“.
V daném případě se žalobkyně domáhá určení pravosti, výše a pořadí správkyní
konkursní podstaty úpadce – V. o. d. B. - popřené pohledávky, a to vůči
žalovanému „konkursní podstatě“ úpadce. Takové označení žalovaného zcela
nepochybně neodpovídá ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., když z něj nelze
jednoznačně dovodit, zda žaloba směřuje proti samotnému úpadci, jenž
prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o nárocích,
které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní (srov.
výše citované R 17/1998, jakož i bod XXIII. stanoviska
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.
června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek) nebo proti jiné osobě (správci konkursní podstaty
úpadce) a jaké. Nejde tudíž co do označení žalovaného o neodstranitelný
nedostatek podmínky řízení, pro který by soud byl povinen řízení zastavit (§
104 odst. 1 věta první o. s. ř.), nýbrž o vadu žaloby, k jejímuž odstranění měl
soud povinnost žalobkyni postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. vyzvat.
Vybudoval-li odvolací soud své závěry na úvaze opačné, je jeho právní posouzení
věci nesprávné a dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval dalším dovolatelkou výslovně uplatněným
dovolacím důvodem, bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první a odst. 6 o.
s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že vada v označení
žalovaného, pro kterou jedině soud prvního stupně žalobu odmítl,
byla v mezidobí zhojena.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty za středníkem o. s. ř. ).
Jen pro úplnost lze dodat (v návaznosti na další dovolací argumentaci), že
obsah vyrozumění z č. l. 9 dával žalobkyni zcela jednoznačný návod o tom, kdo
má být v řízení žalován, a skutečnost, že se tímto poučením neřídila, je
nepochybně nutné přičíst i k tíži jejího zástupce (advokáta, který žalobu
podal).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. července 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu