29 Odo 194/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglová a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v
právní věci návrhu M. Š., zastoupeného, advokátem, o zrušení účasti
společníka ve společnosti D., s. r. o., za účasti, správce
konkursní podstaty úpadkyně D., s. r. o., vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1073/2001, o dovolání navrhovatele proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2003, č.j. 14 Cmo 126/2003-48,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2002, č.j. 13 Cm 1073/2001-29, kterým
tento soud rozhodl, že se zrušuje účast navrhovatele ve společnosti D., s. r.
o., (dále jen „společnost“) tak, že návrh na zrušení účasti
společníka ve společnosti zamítl.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se
skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, které má oporu v provedeném
dokazování a které odvolatel nezpochybňoval, s právním posouzením věci však
nesouhlasí.
Navrhovateli se jako společníku společnosti nic nespravedlivého ani
protiprávního ze strany společnosti či ostatních společníků neděje.
Jeho vliv na poměry společnosti odpovídá jeho obchodnímu podílu ve výši 20 %. Z
funkce jednatele byl odvolán, učinit to je právo valné hromady. Na jednatelství
nárok není. Jeho pracovní poměr ve společnosti skončil dohodou, tedy i z jeho
vůle. Ostatní společníci nemají žádnou povinnost odkoupit od něj jeho obchodní
podíl. Závěr soudu prvního stupně, že na navrhovateli nelze další
setrvání ve společnosti spravedlivě požadovat, je nesprávný.
Důvody pro zrušení jeho účasti ve společnosti dány nejsou.
Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek soudu prvního stupně změnil a
návrh zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do
jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do
důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávnost právního posouzení dovolatel spatřuje především v tom, že
odvolací soud bez dalšího přisvědčil společnosti, která tvrdila, že se mu nic
nespravedlivého ani protiprávního ze strany společníků či společnosti neděje, a
že tedy nejsou dány důvody pro zrušení jeho účasti ve společnosti.
Odvolací soud podle názoru dovolatele věc zcela nesprávně posoudil z
hlediska ustanovení § 148 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť na
něm jako na společníku společnosti nelze spravedlivě
požadovat, aby ve společnosti setrval, a to především
proto, že za daného stavu věci, který konstatoval v žalobě, je zřejmé, že
vztahy ve společnosti jsou natolik rozvrácené, že společnost není ve stávajícím
složení společníků funkční.
Bývalý společník, K. D., převedl svůj obchodní podíl ve
společnosti na společnost E. S., s. r. o., IČ … (nyní „S.,
I. s. r. o.), jednatelem společnosti je nyní K. K., bytem v P. 5, Š. 809/24.
Jednatel se však na uvedené adrese nezdržuje a není k zastižení ani na nové
adrese sídla společnosti, kterou je nyní P. 4, U H. 11.
Navrhovatel měl snahu přesvědčit se jako společník o stavu hospodaření
společnosti, žádal jednatele písemně, aby mu to umožnil, avšak bezvýsledně,
neboť pošta dopisy vrací jako nedoručitelné. Proto je nyní situace ve
společnosti z podnětu navrhovatele i dalších bývalých společníků, jmenovitě K.
K. a P. T., předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení.
Vzhledem k tomu také soud prvního stupně dospěl k závěru, že na žalobci
nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, a proto jeho účast ve
společnosti zrušil. Závěr vyslovený odvolacím soudem pak ve svých důsledcích
legalizoval jednání společnosti, která se k navrhovateli chovala zcela
svévolně. Tímto svým rozhodnutím odvolací soud popřel základní principy ochrany
práv společníka, jak jsou upraveny v § 116 a násl. obch. zák.
Dovolatel navrhuje aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Prohlášením konkursu na majetek společnosti usnesením ze dne 6. ledna 2004, č.
j. 89 K 31/2003-40, bylo řízení přerušeno; na návrh žalobce však v něm
Nejvyšší soud pokračuje [§ 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb.].
Podle ustanovení § 148 odst. 1 obch. zák. nemůže společník ze společnosti s
ručením omezeným vystoupit, může však, nejde-li o jediného společníka,
navrhnout, aby soud zrušil jeho účast ve společnosti, nelze-li na něm
spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Dovolatel v návrhu označuje
za důvody, pro které na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve
společnosti setrval, to, že byl odvolán z funkce jednatele, ukončil pracovní
poměr se společností, bezvýsledně nabídl svůj obchodní podíl
ostatním společníkům k odkoupení a vzhledem k výši obchodních podílů
jednotlivých společníků nemůže nijak ovlivnit současné poměry ve společnosti.
Jak správně uzavřel odvolací soud, odvolání jednatele z funkce, a to bez ohledu
na to, že je jednatel společníkem, je právem společníků, neboť na funkci
jednatele nemá žádný společník nárok. Takové odvolání proto nemůže být samo o
sobě důvodem pro zrušení účasti společníka ve společnosti. Zda uzavře společník
se společností pracovní smlouvu či nikoli je věcí dohody mezi nimi, přičemž
rovněž platí, že na uzavření takové smlouvy nemá společník právní nárok –
nestanoví-li to společenská smlouva; to však navrhovatel netvrdí. Skončení
pracovního poměru proto nemůže být bez dalšího důvodem pro ukončení účasti
společníka ve společnosti. Rovněž na odkoupení obchodního podílu
společníka ostatními společníky není právní nárok, takže odmítnutím takového
odkoupení nedošlo k porušení práv společníka, a nelze z něj proto
dovozovat důvod pro ukončení jeho účasti ve
společnosti. To, že menšinový společník nemůže
ovlivnit poměry ve společnosti, je přirozeným důsledkem velikosti jeho
obchodního podílu a platí to pro všechny společnosti s menšinovými společníky,
ani z toho důvodu proto nelze bez dalšího účast společníka ve společnosti
ukončit.
Jestliže pak dovolatel v dovolání dovozuje to, že po něm nelze spravedlivě
požadovat, aby ve společnosti setrval, z toho, že společnost není ve stávajícím
složení společníků funkční, že mu jednatel společnosti neumožnil přesvědčit se
o stavu hospodaření společnosti a že není k zastižení v sídle
společnosti, nemohl se dovolací soud těmito námitkami zabývat, vzhledem k tomu,
že je dovolatel (nepřípustně) uplatnil až v dovolacím řízení.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g)
o. s. ř. ve věcech návrhu na ukončení účasti společníka ve
společnosti soud rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto
povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl
ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která
by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a nezakládá ani žádný z
důvodů zmatečnosti.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 věta první o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, jak se uvádí ve
výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a společnosti náklady dovolacího
řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. listopadu 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu