29 Odo 202/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. P., proti
žalovanému V. B., o zaplacení částky 221.975,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 151/96, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. února 2002, čj. 38
Co 110/99-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov
ze dne 29. prosince 1998, čj. 6 C 151/96-85, ve výroku, kterým tento soud
zamítl žalobu na zaplacení částky 133.185,- Kč s příslušenstvím
V. B., tak, že zamítl žalobu, aby žalovanému V. B. bylo uloženo zaplatit
žalobkyni částku 221.975,- Kč s příslušenstvím. Současně odvolací
soud změnil i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně
tak, že žalovanému V. B. náhradu nákladů nepřiznal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které bylo osobně
podáno u soudu prvního stupně dne 31. července 2002.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo s ohledem na ustanovení části
dvanácté, hlavy první, bodu 15., zákona č. 30/2000 Sb. v tomto případě a jak
také výslovně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací
soud) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních
předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.
lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od
právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním
stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však
zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo
dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z dodejky založené ve spisu na čl.
105, žalobkyni (jejímu zástupci) doručen dne 4. června 2002. Stejného dne byl
rozsudek doručen i žalovanému (jeho zástupci) a nabyl tak
právní moci.
Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční
lhůty k podání dovolání 4. červenec 2002 (pátek). Dovolání podané až 31.
července 2002 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť
žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto,
nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím
řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 1. září 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu