29 Odo 208/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce T. l., a.s., zast., advokátem, proti žalovanému F. V., zast., advokátem, o zaplacení 2,148.109,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 77/92, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 1999, č. j. 10 Cmo 658/98-209,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. října 1999, č. j. 10 Cmo 658/98-209 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. srpna 1998, č.j. 18 Cm 77/92-176 v bodech I. a II. výroku, v nichž tento soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2,148.109,- Kč (bod I. výroku) a nahradit mu náklady řízení ve výši 129.228,- Kč (bod II. výroku).
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zejména popsal dosavadní průběh řízení a uvedl, že soud prvního stupně, který byl „vázán právním názorem odvolacího soudu“, doplnil dokazování a dospěl s ohledem na obsah právního úkonu ke správnému závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dodávce výrobků, když písemně uzavřená hospodářská smlouva ze dne 23. 8. 1991 nesplňovala náležitosti smlouvy o obstarání záležitostí podle § 354 hospodářského zákoníku (dále jen „hosp. zák.“).
Žalobce smluvené výrobky žalovanému dodal a tím mu vznikla povinnost zaplatit jejich cenu ve výši 9,869.225,- Kč, která byla žalovaným zčásti zaplacena. Nedoplatek ceny činí 2,148.109,- Kč, a tato částka byla žalobci přiznána, neboť žalovaný ani v odvolacím řízení neoznačil a nenavrhl důkazy k prokázání skutečnosti, že uhradil celou cenu dodaných výrobků.
Dovoláním ze dne 15. prosince 1999 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání je dána podle ust. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Uplatněným dovolacím důvodem je to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.] a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.].
V podrobnostech žalovaný v dovolání uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily platnost smlouvy uzavřené mezi účastníky ohledně dodávky másla společnosti I. A. G.. Smlouva o obstarání záležitostí uzavřená mezi žalobcem a žalovaným podle § 354 hosp. zák. je neplatná. Odvolací soud poté nesprávně aplikoval ust. § 24b a § 20 odst. 2 hosp. zák., podle kterého obsahuje-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, je tento jiný úkon platný, je-li z okolností zřejmé, že taková by byla vůle jednající strany, kdyby o neplatnosti úkonu věděla.
Žalovaný vystupoval v obchodním případu mezi žalobcem a společností I. A. G. pouze jako prostředník, tj. jako osoba, která opatřila zájemce o zboží žalobce a činila úkony k tomu, aby obchod byl uzavřen.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně není zřejmé, jakým důkazem byla prokázána vůle žalovaného zboží koupit a stát se jeho vlastníkem. Odvolací soud se nevypořádal s logickým rozporem, že účastníci uzavírali smlouvu o obstarání záležitostí, když mohla být uzavřena přímo smlouva o dodávce zboží.
Žalovaný předložil na podporu svých tvrzení řadu důkazů, včetně zápisů z jednání, které byly sepsány při insolvenci společnosti I. A. G. Z těchto dokumentů vyplývá přímý závazek zahraniční společnosti platit přímo žalobci. Žalovaný tedy zboží od žalobce nekoupil, neboť jeho úmysl k takovému uzavření obchodu nesměřoval. Závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s provedeným dokazováním.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalovaného – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání žalovaného se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalovaného podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen
advokátem a jím bylo odvolání též sepsáno. Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Z provedeného dokazování zejména z důkazu smlouvou ze dne 23. 8. 1991, a ze skutkových zjištění soudů v předchozím řízení vyplývá, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 8. 1991 uzavřena smlouva nazvaná „Hospodářská smlouva“, dále v textu označená jako smlouva o obstarání záležitostí, jejímž předmětem bylo „obstarávání záležitostí spojených s vývozem stolního másla,“ jehož výrobcem bylo Polsko.
V čl. 1 smlouvy bylo sjednáno, že obstaravatel (A., a.s. – žalobce) pro objednatele (firma B. – V. – žalovaný) zajistí vývoz stolního 16% másla a vývoz bude proveden přes firmu B.
Dále se podle čl. 2 smlouvy obstaravatel zavázal pro předmět vývozu zajistit máslo v souladu s poptávkou a předání dokladů pro I. M., firmu B., LKW a ISV.
V čl. 4 smlouvy bylo dále dohodnuto, že „cena 1 tuny másla je dohodnuta na částku 23.028,- Kč a bude fakturována obstaravatelem objednateli v den expedice“.
Splatnost byla podle čl. 6 smlouvy dohodnuta do 11 dnů po expedici na účet obstaravatele a platba měla být „provedena prostřednictvím šeku přes firmu B.“.
Odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění, že mezi účastníky sporu byla uzavřena hospodářská smlouva, zejména s výše uvedeným obsahem.
Pokud dovolatel namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází v uvedeném ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.] nelze tomuto názoru, jak vyplývá ze shora uvedeného, přisvědčit.
Takto zjištěný skutkový stav poté odvolací soud právně posoudil; toto právní
posouzení je především dovolatelem napadáno.
Ze shora uvedeného skutkového zjištění zejména vyplývá, že se žalobce jako obstaravatel zavázal zajistit máslo pro vývoz v souladu s poptávkou, celkem v množství 430 tun (čl. 2 a 5 smlouvy). Dále byla sjednána cena másla v částce 23.028,- Kč za 1 tunu a tato cena měla být fakturována obstaravatelem objednateli v den expedice (čl. 4 smlouvy) se splatností dle č. 6 smlouvy (11 dnů po expedici) a platba měla být realizována přes žalovaného (čl. 6 smlouvy). Podle předmětné smlouvy měl obstaravatel (žalobce) zajistit pro objednatele (žalovaného) vývoz stolního másla a vývoz měl být proveden „přes firmu žalovaného“ (čl. 1 smlouvy).
V předmětné smlouvě nebyl blíže vymezen vztah obstaravatele ani k zahraničnímu odběrateli (I. M.), popř. placení vyvezeného másla zahraničním odběratelem.
Při právním posouzení uvedeného skutkového stavu je nutné vycházet s ohledem na ust. § 763 obchodního zákoníku z příslušných ustanovení hospodářského zákoníku (zák. č. 109/1965 Sb., ve znění novel, neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena v roce 1991.
Smlouvou o obstarání záležitostí se obstaravatel zavazuje obstarat záležitost objednatele v rozsahu a za podmínek v ní dohodnutých, a to buď jménem objednavatele nebo vlastním jménem na účet objednavatele (§ 354 odst. 1 hosp. zák.). Objednavatel je povinen za obstaravatelskou činnost zaplatit, je-li cena za tuto činnost stanovena či dohodnuta a uhradit příslušné náklady (§354 odst. 2 hosp. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že posuzovaná hospodářská smlouva, označená jako smlouva o obstarání záležitosti, není podle svého obsahu takovouto smlouvou, neboť závazky v ní obsažené nesměřují k obstarání záležitostí objednatele ve smyslu § 354 odst. 1 hosp. zák., ale ze smlouvy vyplývá, že obstaravatel vlastním jménem a na vlastní účet zajistí celkem 430 tun másla, které mu objednatel do 11 dnů po expedici průběžně uhradí ve výši smluvené ceny a expedovaného množství, přičemž se dále předpokládá další export do zahraničí (viz čl. 2 smlouvy).
Pokud odvolací soud předmětnou smlouvu posoudil podle § 24b hosp. zák. a uzavřel, že tento právní úkon má náležitosti jiného právního úkonu, tj. že byla uzavřena smlouva o dodávce výrobků dle § 165 a násl. hosp. zák. a taková byla vůle jednajících účastníků smlouvy, nelze tomuto závěru přisvědčit.
Podle § 165 hosp. zák. smlouvou o dodávce výrobků se dodavatel zavazuje dodat smluvené výrobky ve sjednaném čase; odběratel se mj. zavazuje výrobky odebrat a zaplatit. Smlouva o dodávce výrobků musí obsahovat takové údaje o předmětu a čase plnění, aby dodávka výrobků mohla být na jejím podkladě uskutečněna, popř., aby další zpřesnění mohlo být podle smlouvy nebo prováděcích předpisů provedeno jednostranným příkazem odběratele (odvolávkou).
Náležitostí hospodářské smlouvy o dodávce výrobků je zejména dohoda o předmětu, času a ceně plnění. Z obsahu posuzované hospodářské smlouvy je zřejmé, že zejména čas plnění zde není dohodnut. Proto nemohla přicházet v úvahu aplikace ust. § 24b hosp. zák.
Vznik smlouvy o dodávce másla by nebyl vyloučen např. na základě poptávky, pokud by měla potřebné náležitosti, postupem dle ust. § 153 odst. 2 písm. b) hosp. zák.
V souladu s ust. § 352 hosp. zák. mohli účastníci závazkového vztahu uzavřít i další, nepojmenované smlouvy, o jiných způsobech spolupráce.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že hospodářská smlouva z 23. 8. 1991, nazvaná jako smlouva o obstarání záležitostí, je takovouto smlouvou o jiném způsobu spolupráce, z níž jsou seznatelná práva a povinnosti stran smlouvy.
Protože celková cena dodaného másla činila 9,869.225,- Kč a žalovaný byl povinen podle čl. 4, 6 smlouvy dodané zboží zaplatit, přičemž uhradil žalobci pouze 7,721.120,- Kč, je nutné žalobci přiznat nedoplatek ve výši 2,259.538,- Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že rozdílné právní posouzení v otázce typu uzavření smlouvy nemělo vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Pokud dále dovolatel namítal, že částka 2,259.538,- Kč byla žalobci uhrazena přímo zahraničním odběratelem (I. A.), tento závěr z provedeného dokazování nevyplynul. Ani ze zápisu z 11.5.1992 nelze dovozovat, že by závazek žalovaného k úhradě 2,259.538,- Kč byl převzat třetí osobou. V této věci lze dále odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je správné, resp. že nesprávné právní posouzení uzavřené smlouvy nemělo vliv na správnost rozhodnutí, tj. neprojevilo se negativně na rozhodnutí ve věci samé.
Nejvyšší soud proto podle § 238 odst. 1 písm. b), § 241 odst. 3 písm. c) a d), § 243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch ve věci a na to, že žalobci žádné náklady v tomto řízení nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. ledna 2003
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu