NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 210/2001-169
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky jakou soud dovolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobců A/ JUDr. V. K., B/ JUDr. F. N., C) J. V., zastoupeni JUDr. V. K., advokátem, proti žalovaným 1/ M. R. – I., zast. Mgr. R. K., advokátem, 2) L. & R., s.r.o., o zaplacení 1,170.730,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 6 C 31/97, k dovolání žalobců A/ a B/ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, č.j. 23 Co 325/2000-147, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2000, č.j. 23 Co 325/2000-147 se ve výrocích uvedených v prvním a čtvrtém odstavci zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 11. 2000, č.j. 23 Co 325/2000-147 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 2. 2000, č.j. 6 C 31/97-103 ve výrocích, v nichž byla 1/ žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci A/ částku 325.800,- Kč s příslušenstvím, a žalobci B/ částku 48.012,- Kč s příslušenstvím tak, že žalobu ohledně těchto plnění zamítl.
Odvolací soud dále odmítl odvolání 1/ žalovaného proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud zamítl žalobu proti společnosti L. & R., s.r.o., jíž se žalobce A/ domáhal zaplacení 448.065,- Kč s příslušenstvím, žalobce B/ zaplacení 699.293,- Kč s příslušenstvím a žalobce C/ zaplacení 23.372,- Kč s příslušenstvím.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud podrobně popsal zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žalobci A/ a B/ se nemohli úspěšně domáhat plnění na 1/ žalovaném, neboť žalobu podali dne 21. 1. 1997, tj. v době, kdy nositelem povinnosti poskytnout plnění byl na základě smlouvy ze dne 26. 6. 1996 převzetí dluhu (nesplaceného zůstatku úvěru ve výši 2,779.814,- Kč, poskytnutého 1/ žalovanému na základě smlouvy s Českou bankou) uzavřené mezi žalovanými, 2/ žalovaný (L. & R., s.r.o.). Ve vztahu k žalobcům také 2/ žalovaný tento závazek uznal. 1/ žalovaný se tak na úkor žalobců neobohatil, neboť poskytnuté plnění bylo k tomuto úvěru vázáno. Proto byly příslušné výroky rozsudku soudu prvního stupně změněny tak, jak bylo uvedeno výše.
Pokud odvolání 1/ žalovaného směřovalo též proti výroku o zamítnutí žaloby proti 2/ žalovanému, odvolací soud konstatoval, že právo odvolání přísluší jen tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena újma, což u těchto výroků není 1/ žalovaný, a proto v této části odvolání odmítl.
Dovoláním ze dne 1. 2. 2001 napadli žalobci A/ a B/ uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výroku, v jímž byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 325.830,- Kč V. K. a částky 48.012,- Kč F. N. a žádají, aby dovolací soud z důvodu nesprávného právního posouzení věci zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.
V odůvodnění dovolání žalobci A/ a B/ zejména uvedli, že nesprávné právní posouzení věci spočívá v názoru odvolacího soudu, že žalobci A/ a B/ se nemohli úspěšně domáhat plnění na 1/ žalovaném, protože v době podání žaloby nebyl nositelem povinnosti poskytnout žalobcům A/ a B/ předmětné plnění. Žalobci A/ a B/ uzavřeli se společností L. & R., s.r.o. (2/ žalovaný) dne 16. 8. 1996 smlouvu o postoupení pohledávky. Na základě této smlouvy se žalobci A/ a B/ domáhali na 2/ žalovaném, který tento závazek uznal, zaplacení předmětné pohledávky, a proto není žaloba proti 1/ žalovanému opodstatněná.
Dovolatelé podrobně popsali skutkový stav a zejména uvedli, že poukázali na splátkový účet č. 2012873, zřízený u České banky, na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 1994, uzavřené Českou bankou a 1/ žalovaným, částku 937.000,- Kč a 233.771,- Kč, a to podle smlouvy ze dne 1. 12. 1995 o převzetí a zaplacení splátkového dluhu a jejího dodatku z 27. 12. 1995, uzavřené žalobci A/ a B/ a společností S. P. s.r.o. Poukázáním uvedených částek na splátkový účet 1/ žalovaného byl tak snížen u České banky jeho dluh, čímž se 1/ žalovaný bezdůvodně obohatil.
Smlouva o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996, uzavřená mezi 1/ žalovaným a 2/ žalovaným, jejímž předmětem bylo převzetí nesplaceného zůstatku úvěru 1/ žalovaného dle smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 1997 ve výši 2,779.814,- Kč a úroků se nemůže týkat žalovaných částek, neboť uvedenou smlouvou byl převzat dluh 1/ žalovaného u České banky, nikoliv však dluh 1/ žalovaného u žalobců A/ a B/.
Žalobci A/ a B/ dále v dovolání uvedli, že uzavřeli dne 16. 8. 1996 s 2/ žalovaným smlouvu o postoupení pohledávky spolu s harmonogramem splátek, která, pokud není absolutně neplatná pro neurčitost, je svým obsahem smlouvou o převzetí dluhu, a to bez dohody s původním dlužníkem, s důsledky podle § 531 odst. 2 obč. zákoníku, a 2/ žalovaný se tak stal solidárním dlužníkem vedle původního dlužníka. Odvolací soud se platností této smlouvy nezabýval, ale z její perfektnosti při svém rozhodování vycházel. Podle této smlouvy žalobci A/ a B/ žalovali 2/ žalovaného na plnění u Obvodního soudu pro Prahu 8 (sp. zn. 9 C 1/97), 2/ žalovaný dluh uznal a žalobci A/ a B/ se žalobou uspěli.
Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným předem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolání žalobců A/ a B/ se proto projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání žalobců A/ a B/ podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel A/ má sám právnické vzdělání, je advokátem, a zároveň zastupuje dovolatele B/.
Dovolání, pokud se jím brojí proti změně výroků rozsudku soudu prvního stupně, jimiž byla zamítnuta žaloba ukládající 1/ žalovanému povinnost zaplatit žalobci A/ částku 325.830,- Kč s přísl. a žalobci B/ částku 48.012,- Kč s přísl., je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení otázky, zda 1/ žalovaného k datu podání žaloby žalobci A/ a B/ o zaplacení 1,170.777,- Kč s přísl. stíhala povinnost k tomuto plnění z titulu bezdůvodného obohacení.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že smlouvou o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996 a dohodou o narovnání z téhož dne, uzavřenými mezi společností L. & R., spol. s r.o. a M. R. (1/ žalovaným) převzala uvedená společnost za souhlasu České banky, a.s. (věřitele) dluh 1/ žalovaného ve výši 2,779.814,- Kč, představující nesplacený zůstatek úvěru 1/ žalovaného, poskytnutého Českou bankou na základě úvěrové smlouvy z 27. 5. 1994. Dále z toho, že „smlouvou o postoupení pohledávky“, uzavřenou dne 16. 8. 1996 podle § 524 obč. zákoníku mezi společností L. & R. a žalobci převzala uvedená společnost na základě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996 na sebe povinnost uhradit žalobcům částku 936.622,- Kč a stala se tak jejich dlužníkem namísto původního dlužníka (1/ žalovaného).
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že se žalobci na základě smlouvy ze dne 1. 12. 1995 a dodatku č. 1 z 27. 12. 1995, uzavřené mezi nimi a společností S. P., s.r.o. zavázali převést, a poté převedli (v prosinci 1995), na účet č. 0002012873 celkem 1,170.730,- Kč; uvedený účet byl splátkovým účtem 1/ žalovaného, na nějž byl splácen úvěr poskytnutý 1/ žalovanému Českou bankou a o výše uvedenou částku se úvěrový dluh 1/ žalovaného snížil. Společnost S. P., s.r.o. se zavázala zaplatit žalobcům celkem 936.622,- Kč do 31. 1. 1996. Pro vysvětlení lze uvést, že uvedená transakce byla vyvolána ukončením bankovní činností České banky, a.s. a možností provést zápočet s některým z dlužníků České banky, a.s.
Z uvedeného je zřejmé, že společnost L. & R., s.r.o. převzala dne 26. 6. 1996 povinnost zaplatit nesplacenou část úvěru ve výši 2,779.814,- Kč (dluh 1/ žalovaného u České banky, a.s.), poté, co již byl dluh 1/ žalovaného snížen o platby poskytnuté žalobci na splátkový účet 1/ žalovaného (platby byly provedeny v průběhu prosince 1995).
Závěr odvolacího soudu o tom, že společnost L. & R. na základě smlouvy o převzetí dluhu z 26. 6. 1996 a poté smlouvy o postoupení pohledávky ze 16. 8. 1996 převzala dluh 1/ žalovaného ve výši 936.622,- Kč, není správný. Uvedená společnost totiž převzala dluh 1/ žalovaného (nesplacenou část úvěru ve výši 2,779.814,- Kč u České banky, a.s.) v době, kdy již byla z tohoto dluhu 1/ žalovaného odečtena částka převedená na tento účet žalobci (viz doba platby a převzetí dluhu). Případný dluh 1/ žalovaného ve výši 936.622,- Kč u žalobců z titulu bezdůvodného obohacení, vycházející se smlouvy z 1. 12. 1995 a dodatku z 27. 12. 1995, uzavřené společností S. P., s.r.o., která u České banky, a.s. žádný dluh neměla, a žalobci, a skutečnosti, že žalobci na základě této smlouvy převedli na splátkový účet 1/ žalovaného u České banky, a.s. celkem 1,170.730,- Kč, předmětem smlouvy o převzetí dluhu ze dne 26. 6. 1996 nebyl.
Dále je nutné uvést, že odvolací soud se blíže nezabýval smlouvou ze dne 16. 8. 1996 nazvanou „o postoupení pohledávky uzavřené podle § 524 obč. zákoníku“ a uzavřenou žalobci jako postupiteli a společností L. & R., s.r.o. jako postupníkem, v níž se v čl. I. postupník zavázal uhradit postupiteli dlužnou částku 936.622,- Kč a prohlásil, že se stává dlužníkem věřitele namísto původního dlužníka. Je zřejmé, že název smlouvy je v rozporu s jejím obsahem. Odvolací soud dále nezkoumal, zda jde o smlouvu platnou z hlediska její určitosti (§ 37 odst. 1 obč. zákoníku), neboť z ní není patrné, kdo je původním dlužníkem, který se žalobci uzavřel smlouvu o úhradě 936.622,- Kč (společnost S. P., s.r.o. či 1/ žalovaný, na jehož účet bylo žalobci placeno), popř. zda se event. podle obsahu smlouvy nejedná o přistoupení k závazku (§ 533 obč. zákoníku) s tím, že je nezbytné posoudit, k dluhu kterého dlužníka bylo přistoupeno apod. Právní posouzení provedené odvolacím soudem je tedy neúplné a proto nesprávné.
Dále dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s námitkami 1/ žalovaného, že smlouvu ze dne 1. 12. 1995 a dodatek z 27. 12. 1995 uzavřel jménem společnosti S. P., s.r.o. pan L. Ch., ačkoliv k tomu nebyl podle plné moci z 1. 11. 1994 oprávněn.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců A/ a B) je důvodné.
Vycházel-li odvolací soud dále z toho, že společnost L. & R., s. r. o. (2/ žalovaný) uznala závazek k zaplacení předmětné částky (936.622,- Kč) ve splátkách a první splátka ve výši 80.000,- Kč byla žalobcům přiznána rozsudkem pro uznání vydaným dne 8. 4. 1997, sp. zn. 9 C 1/97 Obvodním soudem pro Prahu 8, nemůže tato skutečnost nic změnit na závěrech dovolacího soudu uvedených výše, neboť v tomto řízení je nutné postavit najisto, zda 2/ žalovaný byl dlužníkem žalobců či nikoliv a podle výsledku poté přistoupit k posouzení toho, zda 1/ žalovanému vzniklo či nikoliv bezdůvodné obohacení a event. v jaké výši, popř. zda lze s předmětným uznáním závazku spojovat stanovené účinky.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích uvedených v prvním a čtvrtém odstavci zrušil z důvodů uvedených v § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude podle ust. § 243d odst. 1, posl. věta o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. července 2003
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu