NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 216/2003-73
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci žalobkyně, H. p. h., a.s. - v likvidaci, zast. JUDr. T. P., advokátem,
proti žalovanému S. c. p., zast. JUDr. J. V., advokátem, o povinnost vydat
výpis ze zákonné evidence cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 54 Cm 48/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 3. prosince 2002, č. j. 5 Cmo 346/2002-51, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 11.7.2002, č.j. 54 Cm 48/2001-35, kterým tento soud uložil žalovanému vydat
žalobkyni výpis ze zákonné evidence jím vydaných cenných papírů ISIN CZ
0009086708 k rozhodnému dni 3.1.2001 dle žádosti žalobce ze dne 4.12.2000
tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že se zabýval především otázkou,
zda v akciové společnosti, která je v likvidaci, svolává valnou hromadu
představenstvo anebo zda toto právo přechází na likvidátora. Jestliže svolává
valnou hromadu představenstvo, má právo také požádat podle § 184 odst. 2
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) o výpis z registru
cenných papírů.
Podle ustanovení § 70 odst. 3 obch. zák. přechází na likvidátora působnost
statutárního orgánu v rámci úkolů, které má podle ustanovení § 72 obch. zák.
plnit. Představenstvo přestává být zápisem likvidace do obchodního rejstříku ve
vztahu ke třetím osobám statutárním orgánem a nemůže jako
statutární orgán jednat. Pokud však jde o vnitřní život společnosti, tj.
působnost ve vztahu k akcionářům či jiným orgánům společnosti, zůstává
představenstvo orgánem společnosti. Protože konání valných hromad je součástí
vnitřního života společnosti, zůstává působnost představenstva v tom směru
zachována.
Dále pak odvolací soud dovodil, že valnou hromadu může svolat i likvidátor,
může ji však svolat jen tehdy, kdyby bylo představenstvo pasivní anebo kdyby
byla důvodem zrušení společnosti neexistence orgánů společnosti.
Problém nastává, jestliže ze zápisu v obchodním rejstříku se jeví, jako by
představenstvo společnosti vůbec nebylo, tj. zápis o něm je v rozhodném období
vykazován jako vymazaný. To však neodpovídá realitě, protože představenstvo
nebylo likvidací zrušeno, přestalo pouze být statutárním orgánu ve shora
naznačeném směru.
Obecně uvažováno není správný názor, že by výpis z registru emitenta mohl
požadovat jen likvidátor. Je-li však představenstvo z obchodního rejstříku
vymazáno, nelze očekávat, že mu bude výpis vydán zcela rutinně. Třetí osoby
poměrů ve společnosti zcela neznalé totiž nemohou bez
dalšího poznat, kdo má oprávnění žádat výpis z registru emitenta. Jestliže
třetí osoby volí opatrnější postup, plníce tak svou povinnost utajovat obsah
evidence, jednají v zásadě správně.
Je notoricky známo, že poměry žalobce jsou z tohoto hlediska
nepřehledné a nejisté. Opatrnost byla tedy namístě o to více.
Závěr, že žalovaný jednal v rozporu s ustanovením § 64 zákona č. 591/1992 Sb.,
(o cenných papírech, dále jen „CenP“) tedy není zcela správný již z tohoto
důvodu.
V řízení bylo objasněno, že žalobkyně představenstvo měla a že jeho předsedou
byl Ing. V. Proto jen to, že žalovaný nejednal protiprávně, neznamená, že by
žalobě nemohlo být vyhověno.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že předseda představenstva žalobkyně mohl
bez dalšího vydat zmocnění k vyžádání a převzetí výpisu ze zákonné evidence
zaknihovaných cenných papírů. Jestliže však platí, že i vymazané představenstvo
mohlo požádat o výpis, platí i původně zapsaný a později vymazaný způsob
jednání představenstva. Poslední zápis o jednání jménem představenstva před
zrušením a likvidací stanovil, že jménem představenstva
jednají společně dva jeho členové. Jeden člen představenstva mohl jednat pouze
tehdy, jestliže k tomu byl písemně pověřen. P. C., který požadoval vydání
výpisu z registru emitenta, k tomu proto nemohla postačovat plná moc vystavená
Ing. V., aniž zároveň prokázal, že Ing. V. byl představenstvem písemně pověřen,
aby jednal jeho jménem. Takové zmocnění nebylo žalovanému předloženo a nebylo
ani tvrzeno ani prokázáno v průběhu celého řízení.
Žádná z plných mocí posuzovaných v řízení proto nemohla být dostatečným
základem pro vyžádání výpisu z registru emitenta. „Likvidátor nikdy valnou
hromadu nesvolal, tedy bezvýznamná je plná moc ze dne 1.7.2000 (správně
11.7.2000) a za představenstvo nebyla vystavena
řádně ani druhá plná moc ze dne 28.12.2000.“ Na jejím základě ostatně
nebylo o vydání výpisu žádáno, protože v době výzvy ze dne 4.12.2000
neexistovala. A konečně byl žádán výpis ke dni 3.1.2001, tedy nutně musel být
předáván až po tomto okamžiku, nejdříve 4.1.2001. V této době byly obě plné
moci prošlé pro uplynutí času a jiné, řádné, zmocnění žalovaný neobdržel.
Je tedy nutno uzavřít, že na základě výzvy ze dne 4.12.2000 nevznikla
žalovanému povinnost vydat výpis z registru emitenta. Proto odvolací soud
změnil rozsudek soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního
řádu (dále též jen „o.s.ř.“).
V dovolání uvádí, že právní názor odvolacího soudu, že předseda představenstva
žalobkyně nemohl jednat jménem představenstva, tj. udělit plnou moc,
samostatně, aniž k tomu byl pověřen, je nesprávný. Obchodní zákoník do 1.1.2001
výslovně neupravoval důsledky překročení omezení jednatelského oprávnění
statutárního orgánu vyplývajícího ze stanov, společenské smlouvy nebo z
rozhodnutí orgánu právnické osoby. Podle názoru žalobkyně „není pochyb, že i
při nedostatku výslovné právní úpravy nemohlo právní úkony právnické osoby
uvedené omezení, které je pouze vnitřní povahy a které se nestane jiným ani
zveřejněním, zneplatňovat právní úkony vůči třetím osobám, kdy došlo k
překročení dohodnutého omezení.“ Žalobkyně se proto domnívá, že plná moc ze dne
1.7.2000 (správně 11.7.2000) byla „z toho hlediska zcela perfektním právním
úkonem a pan P. S. (správně má být C.) byl k vyžádání služby u žalovaného
zmocněn v souladu se zákonem.“
Žalobkyně nesouhlasí ani s tím, že pro daný případ není rozhodná ani plná moc
ze dne 28.12.2000. Odvolací soud „označil uvedený právní úkon za bezvýznamný,
protože na jeho základě nebylo vyhotovení výpisu žádáno.“ Žalobkyně se
domnívá, že i plná moc udělená dodatečně jako reakce na požadavek
žalovaného může zhojit případný nedostatek žádosti o výpis z registru emitenta
a po jejím doručení by měl žalovaný postupovat v souladu se zákonem a svými
vnitřními předpisy. A konečně není žalobkyni jasné, proč odvolací soud dospěl k
závěru, že ke dni 4.1.2001 byly obě plné moci „prošlé“ pro uplynutí času. První
plná moc nebyla nijak časově omezena a druhá plná moc ze dne 28.12.2000 platila
do 31.12.2001.
Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolací soud se nejprve - v intencích námitky vymezené v dovolání - zabýval
tvrzením dovolatelky, že neupravoval-li obchodní zákoník do 1.1.2001 výslovně
důsledky překročení omezení jednatelského oprávnění statutárního orgánu
vyplývající ze stanov, společenské smlouvy nebo z rozhodnutí orgánu právnické
osoby, nemohlo při nedostatku výslovné právní úpravy omezení jednatelského
oprávnění ve stanovách, které je pouze vnitřní povahy a které se nestane jiným
ani zveřejněním, „zneplatňovat“ právní úkony právnické osoby vůči třetím
osobám, jestliže došlo k překročení dohodnutého omezení.
Ustanovení § 191 odst. 1 obch. zák. ve znění platném v době udělení plných mocí
k vyžádání výpisu z registru emitenta (ze dne 11.7.2000 a ze dne 28.12.2000)
určovalo, že nevyplývá-li ze stanov něco jiného, jedná jménem společnosti
navenek každý člen představenstva. Způsob jednání jménem společnosti se podle
ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) obch. zák. zapisoval do obchodního
rejstříku. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu, která dovolatelka nenapadá,
a ze kterých dovolací soud vychází, vyplývá, že poslední zápis o jednání jménem
představenstva žalobkyně před jejím zrušením a vstupem do likvidace stanovil,
že jménem představenstva jednají společně dva jeho členové. Jeden člen
představenstva mohl jednat pouze tehdy, jestliže k tomu byl písemně pověřen.
Závěr dovolatelky, že uvedené ustanovení, je pouze omezením vnitřní
povahy a „nestane se jiným ani zveřejněním,“ není správný. Ustanovení
stanov o způsobu jednání právnické osoby není vnitřním omezením jednatelského
oprávnění ve smyslu ustanovení § 191 odst. 2 obch. zák. Za taková omezení lze
považovat pouze omezení, která zakazují představenstvu jako celku nebo osobám
jednajícím jménem představenstva, a tedy i jménem společnosti, učinit určitý
právní úkon či právní úkony anebo takový úkon podmiňují (např. předchozím
souhlasem valné hromady).
Jestliže však stanovy akciové společnosti určují odchylně od třetí věty
ustanovení § 191 odst. 1 obch. zák. způsob jednání jménem společnosti, což se
následně zapisuje do obchodního rejstříku (v projednávané věci tak, že jménem
představenstva žalobkyně jednají společně dva jeho členové nebo jeden člen,
jestliže k tomu byl písemně pověřen), nejde o vnitřní omezení jednatelského
oprávnění, ale o stanovení odchylného způsobu jednání jménem společnosti, což
citované ustanovení obchodního zákoníku umožňuje bez jakéhokoli omezení.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o tom, že předseda
představenstva společnosti nemohl bez pověření předepsaného stanovami udělit
sám plnou moc k vyžádání výpisu z registru emitenta, je správný.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání
podle ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení
§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť ze spisu se
nepodává, že by žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, vznikly náklady
řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. září 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu