NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 221/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci návrhu na zápis změn A.E., s. r. o., do obchodního rejstříku, za účasti
I. A., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. C 40281, o dovolání
navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2004, č. j.
7 Cmo 521/2003-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením zrušil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne
22. srpna 2001, č. j. F 7926/2001, F 29524/2001, F 27317/2001, F 42114/2001/ C
40281-27, ve výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl o výmazu společníka
C.C. L., a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V části týkající
se zápisu společníka I. A. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že dohoda o převodu obchodního
podílu musí obsahovat všechny náležitosti stanovené zákonem a musí mít formu
stanovenou zákonem (§ 115 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“, ve
znění do 31. prosince 2000). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Odon
110/97, jakož i z ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč.
zák.“) plyne, že právní úkony musí být určité. Mají-li být závazky účastníků
smlouvy o převodu obchodního podílu dostatečně určité, je nutné v konkrétní
smlouvě vždy určit, zda jde o převod úplatný či bezplatný. Při úplatném převodu
obchodního podílu musí být ve smlouvě uvedena též cena nebo způsob jejího
určení. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci není ze smlouvy o převodu
obchodního podílu vůbec patrné, zda je obchodní podíl převáděn úplatně či
bezplatně a není v ní ani uvedena případná cena (z čehož by bylo možno dovodit
úplatnost smlouvy), proto je smlouva neurčitá a tedy i neplatná. Na tom nic
nemění ani ustanovení odstavce 6 smlouvy, podle nějž „obě strany prohlašují, že
v den podpisu smlouvy jsou všechny vzájemné nároky smluvních stran, vzniklé v
souvislosti s předmětem smlouvy, beze zbytku vyřízeny, nebo vyřešeny jinými
samostatnými úmluvami tak, aby se předešlo sporům“. Dále odvolací soud uvedl,
že námitky odvolatele o povaze společníků coby zahraničních osob a jejich právu
na podnikání v České republice jsou nedůvodné, neboť soud prvního stupně
postupoval podle § 21 odst. 1 obch. zák. podle něhož mohou zahraniční osoby
podnikat v České republice za stejných podmínek jako české osoby, pokud ze
zákona nevyplývá něco jiného. V daném případě nic jiného ze zákona neplyne.
Odvolací soud konstatoval, že v rámci řízení před soudem prvního stupně při
jeho pokusu o doručení usnesení soudu prvního stupně společníkovi C.C. L. do
sídla, sdělilo Ministerstvo spravedlnosti soudu, že tato společnost zanikla dne
7. ledna 2000. Z připojeného místopřísežného prohlášení T. F., zástupce
hlavního výkonného úředníka na úřadu hlavního státního zástupce ze dne 8.
května 2003, odvolací soud zjistil, že se tento úředník pokusil doručit
písemnosti adresátu, ale na doručovací adrese o společnosti nic nevěděli.
Pakliže společnost zanikla již dne 7. ledna 2000, pak za ni nemohla být výše
uvedená smlouva o převodu obchodního podílu platně podepsána dne 19. září 2000.
Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v části týkající se zápisu
společníka I. A. potvrdil, když dospěl k závěru, že pro zápis nebyly splněny
podmínky stanovené právními předpisy.
Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo zjištěno, zda společnost C. C. L.
zanikla s právním nástupcem případně jak bylo naloženo s jejím majetkem, není
najisto postaveno, komu náleží obchodní podíl zaniklé společnosti. Proto
odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně v části požadující výmaz
společníka C. C. L.
Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka
dovolání. Dovolatelka tvrdí, že závěr odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o
převodu obchodního podílu je nesprávný, neboť je v rozporu s hmotným právem.
Smlouva o převodu obchodního podílu není kupní smlouvou a není tedy nutné, aby
v ní byla uvedena cena, za kterou se obchodní podíl převádí. Její náležitosti
upravuje pouze ustanovení § 115 obch. zák. a tomuto ustanovení smlouva
odpovídá. Dovolatelka uvádí, že závazek provést převod obchodního podílu
zrušené společnosti C. C. L. na nově za tím účelem založenou společnost I. A.
byl mezi zahraničními účastníky dojednán v dohodě o převodu obchodního podílu
ze dne 15. září 1999. V souladu s touto dohodou byla dne 17. prosince 1999 v
zahraničí uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu mezi společností C. C.
L. a zakladateli společnosti I. A. „oprávněnými ze zákona se zavazovat v
průběhu procesu zakládání i před registrací s podmínkou schválení právních
úkonů statutárními orgány po registraci.“ Po registraci nabyvatele obchodního
podílu v obchodním rejstříku ke dni 27. ledna 2000 byla dne 1. února 2000
smlouvou o převodu podílu potvrzena smlouva uzavřená zakladateli 14. prosince
1999 a pro potřeby doložení návrhu na zápis změny společníka do českého
obchodního rejstříku podepsaná účastníky dosavadních dohod v souladu s českým
právním řádem. Z uvedeného důvodu dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatelka se nedovolává žádného z důvodů přípustnosti dovolání upraveného v
ustanovení § 237 až 239 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je usnesení soudu prvního stupně jeho
prvním rozhodnutím ve věci samé, přičemž nejde o žádné z usnesení, ohledně
kterých zakládají přípustnost dovolání ustanovení § 238 až § 239 o. s. ř.,
připadá v úvahu pouze přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde
zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud
nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně.
Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem,
má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu
nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v
souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za
přípustné), v řešení otázky, zda musí být součástí úplatné smlouvy o převodu
obchodního podílu dohodnutá cena nebo způsob jejího určení. Jak správně uvedl
odvolací soud, tuto otázku již řešil Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud se však
dosud jejím řešením nezabýval, když v odvolacím soudem citovaném usnesení ze
dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97 (uveřejněném v časopise Soudní
judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30) vyřešil otázku, zda ze smlouvy
o převodu obchodního podílu musí být zjistitelné, jde-li o úplatný či bezplatný
převod a k otázce, zda v úplatné smlouvě o převodu obchodního podílu musí být
uvedena cena, se vyjádřil jen okrajově. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne
15. března 1995, sp. zn. 7 Cmo 120/94, uzavřel, že obchodní zákoník sice
nezařazuje dohodu o ceně obchodního podílu či způsobu jejího určení mezi
náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, z požadavku určitosti právního
úkonu (§ 37 odst. 1 obč. zák.) však vyplývá nezbytnost takové dohody, neboť
zákon pro smlouvu o převodu obchodního podílu nestanoví postup pro určení ceny,
není-li uvedena ve smlouvě (jak to činí např. pro kupní smlouvu či smlouvu o
dílo) a při nedostatku smluvního ujednání o ceně by tedy nebylo možné cenu s
použitím dispozitivního ustanovení zákona určit. S tímto závěrem se Nejvyšší
soud zcela ztotožňuje. Ke stejnému závěru dospěla i teorie (viz zejména Dědič,
J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Polygon. Praha, 2002, s. 1035, Eliáš, K.
Společnost s ručením omezeným. PROSPEKTRUM. Praha, 1997, s. 89; Pelikánová, I.
Komentář k obchodnímu zákoníku. Linde. Praha, s. 268, Štenglová, I. Smlouva o
převodu obchodního podílu. Právo a podnikání. 1995 s. 8.).
K tomu je třeba dodat, že není vyloučeno, aby byla dohoda o ceně součástí
přílohy ke smlouvě o převodu obchodního podílu. Taková dohoda však musí vždy
mít, vzhledem k předepsané písemné formě smlouvy o převodu obchodního podílu,
písemnou formu. Existenci takové dohody však dovolatelka ani netvrdila, tím
spíše neprokázala.
Tvrzeními dovolatelky, uvedenými v listině označené jako „Doložení listin na
výzvu“, o tom, že již dne 15. září 1999 byla uzavřena dohoda o převodu
obchodního podílu a že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 10. února
2000 z této smlouvy vycházela, ani posouzením toho, zda je třeba obě smlouvy
posuzovat ve vzájemné souvislosti, se dovolací soud zabývat nemohl, neboť o
údajích v této listině obsažených, dovolatelka ničeho netvrdila ani v řízení
před soudem prvního stupně, ani v řízení před soudem odvolacím. Má-li
dovolatelka zato, že uvedené právní úkony lze ve vzájemné souvislosti vykládat
tak, že došlo k bezúplatnému převodu obchodního podílu, musí (a může) se zápisu
změny na tomto základě domáhat v novém řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. dubna 2006
JUDr. Ivana Šenglová, v.r.
předsedkyně senátu