29 Odo 225/2001- 66
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v
právní věci žalobce Ing. P. K., zast. advokátem, proti žalované M. B., zast.
advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.
18 C 297/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
9. listopadu 2000, čj. 55 Co 389/2000-52, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 22.5.2000, č.j. 18 C 297/96-39, zamítl soud prvního stupně
žalobu s návrhem, aby uznal žalovanou povinnou vyklidit a vyklizený odevzdat
žalobci byt č. 2 o velikosti 3+1 s lodžií a příslušenstvím I.
kategorie ve 2. podlaží domu čp. 2077 v P. 4, A. u. 13. Odvolací soud rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil. Žádosti žalobce o připuštění dovolání nevyhověl,
s tím, že rozsudek neřeší otázku zásadního právního významu.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se
skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Soud prvního
stupně správně dovodil, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena dohoda o
převodu členských práv a povinností spojených s členstvím ve S. b. d. P.
(dále jen „dohoda“), neboť M. B. tuto dohodu nepodepsala a nelze ani dovodit,
že za ni jednal žalobce, neboť to z této písemné dohody nevyplývá. Podle
ustanovení § 32 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“)
nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná
vlastním jménem.
Dohoda byla podepsána pouze nabyvatelem, nikoli převodkyní. Protože tato dohoda
„splňuje naprosto jasně všechny atributy právního úkonu dle svého názvu, nemůže
být vykládána jako pouhý písemný souhlas nabyvatele členství. Stejně tak nelze
„místopřísežné prohlášení M. B.“ (dále jen „místopřísežné prohlášení“) vykládat
jako písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství.
Přitom soud prvního stupně v projednávané věci konstatoval, že ustanovení § 230
obch. zák. výslovně neurčuje, že dohoda o převodu členských práv a povinností
musí mít písemnou formu, stanoví, že takovou smlouvu je třeba družstvu
předložit, aby nastaly jí předpokládané právní účinky anebo je třeba předložit
písemné oznámení o uzavření takové dohody. Soud prvního stupně dospěl logickým
výkladem uvedeného ustanovení k závěru, že není-li k dispozici písemné oznámení
člena družstva a nabyvatele o převodu členských práv, jak tomu bylo v
projednávané věci, když místopřísežné prohlášení ze dne 26.8.1992 nelze
považovat za oznámení, že smlouva již byla uzavřena, je třeba předložit
písemnou smlouvu, jinak účinky převodu nastat nemohou. Jestliže tedy smluvní
strany písemně neoznámily družstvu uzavření smlouvy (byť ústní), musí smlouvu
uzavřít písemně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce v otevřené lhůtě dovolání. Co do
jeho přípustnosti odkazuje na ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.
Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku právní formy
dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu. Z
ustanovení § 230 obch. zák. vyplývá, že pro tuto dohodu není nutná písemná
forma. Dovolatel dovozuje, že předloženou úředně ověřenou kopii plné moci M. B.
ze dne 26.8.1992, kterou zmocňuje žalobce k zastupování o převodu bytu a
následné místopřísežné prohlášení je nutno beze vší pochybnosti považovat za
písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství ve smyslu poslední věty
ustanovení § 230 obch. zák. Tak také uvedené dokumenty posoudilo S. b. d. P.
Dovolatel soudům obou stupňů rovněž vytýká, že nevyslechli žalovanou ani
zástupce družstva a spokojily se pouze s písemným vyjádřením žalované, čímž
„byla dovolateli odepřena možnost přímé konfrontace.“
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1.1.2001).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je závěr
dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená
právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda
dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší
dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu
se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se
jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro
rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není
řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a
která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve sbírce
soudních rozhodnutí, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, popřípadě o případ,
kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou
judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou
otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní
praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl
v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky,
zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost
neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zásadní právní význam dovolací soud shledal (a potud má dovolání za přípustné)
v řešení otázky, formy dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím
v družstvu. K tomu soud prvního stupně uzavřel, že tato smlouva nemusí mít
písemnou formu. Jestliže však písemnou formu nemá, musí dosavadní člen písemně
oznámit družstvu převod členství a nabyvatel musí s vyslovit
s převodem písemný souhlas, což vyplývá z poslední věty § 230 obch. zák. Tomuto
závěru nelze ničeho vytknout, neboť zcela jednoznačně vyplývá z ustanovení §
230 obch. zák.
V projednávané věci pak oba soudy dovodily, že vzhledem k tomu, že nebyla
splněna podmínka poslední věty § 230 obch. zák., byla nutná k uzavření dohody
písemná forma. Tento závěr již správný není, neboť účastníci mohli platně
uzavřít i ústní dohodu, tato dohoda však nemůže mít účinky přechodu členských
práv a povinností na nabyvatele, dokud není družstvu oznámeno její uzavření.
Jinými slovy, ústně uzavřená dohoda bude (při splnění náležitostí stanovených
pro ni zákonem) platná, nebude však účinná až do oznámení jejího uzavření
družstvu. Žalobci přitom může při platném uzavření dohody vzniknout ve vztahu k
žalované právo, aby takové oznámení učinila. Přes tento nesprávný dílčí závěr
však je právní posouzení věci odvolacím soudem správné v tom směru, že
nebyla-li družstvu předložena ani písemná dohoda ani písemné oznámení
dosavadního člena o převodu členství (a to ani písemné oznámení, které by na
základě udělené plné moci učinil za žalovanou žalobce) a písemný souhlas
nabyvatele s převodem, nestal se žalobce členem družstva a žalobu bylo třeba
zamítnout.
Vzhledem k tomu, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s.
ř., nemohl se již dovolací soud zabývat tvrzením dovolatele, že soudy nesprávně
posoudily skutkový stav když dovodily, že družstvu nebyla předložena dohoda o
převodu členství.
Protože je dovolání přípustné, bylo podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.
povinností dovolacího soudu zabývat se i namítanou vadou řízení spočívající v
tom, že soudy, které vykládaly právní úkony žalované, a to její místopřísežné
prohlášení ze dne 26.8.1992 a plnou moc udělenou žalobci k témuž dni, žalovanou
k výkladu projevů její vůle nevyslechly a spokojily se pouze s jejím písemným
vyjádřením. Výslech osoby, která právní úkon učinila, o jejím úmyslu při
projevu vůle je - pokud je takový výslech možný - nezbytnou součástí výkladu
právního úkonu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6.6.2000 sp. zn. I. ÚS
220/98 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 18, pod č.
85/2000), přičemž soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku ani neuvedl, proč
tento důkaz, navržený žalobcem již v žalobě, neprovedl (§ 157 odst. 2 o. s.
ř.). Protože oba soudy tímto způsobem nepostupovaly, zatížily řízení vadou.
Tato vada však za situace, kdy ze skutkových zjištění vyplynulo, že družstvu
nebyla předložena dohoda o převodu členství, nemohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (na závěr, že nebyla splněna podmínka předložení písemné
dohody nebo předložení písemného oznámení dosavadního člena o převodu členství,
nemá existence takové vady žádný vliv). Proto Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243 b odst. 1 o. s . ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243 b
odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu
se nepodává, že by žalované, která měla ve věci plný úspěch. vznikly náklady
řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. ledna 2002
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu