29 Odo 25/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobkyně Z. C., zastoupené, advokátkou, proti žalovaným 1) J. C., 2) S. b.
d. D., a 3) A. T., o neplatnost dohody o převodu práv a
povinností spojených s členstvím v družstvu a o určení členství v družstvu,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm
53/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne
29. června 2004, č. j. 8 Cmo 323/2002-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června
2004, č. j. 8 Cmo 323/2002-94, dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody
(tzv. blanketní dovolání).
Jelikož při podání dovolání nebyla zastoupena advokátem, ani nedoložila
odpovídající právnické vzdělání, soud prvního stupně ji usnesením ze dne 27.
října 2004 č. j. 26 Cm
53/2001-111a, vyzval k odstranění tohoto nedostatku ve lhůtě 20 dnů od
doručení usnesení. Současně ji poučil o možnosti požádat o ustanovení
zástupce z řad advokátů, jakož i o tom, že nebude-li nedostatek povinného
zastoupení ve smyslu § 241 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)
odstraněn, bude dovolací řízení zastaveno. V odůvodnění výzvy soud dovolatelku
též poučil, že dovolání musí obsahovat dovolací důvody, které musí být
doplněny podle § 241b odst. 3 o. s. ř. ve lhůtě stanovené ke zvolení právního
zástupce pro dovolací řízení. Usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 2.
listopadu 2004.
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího
soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu
trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka
uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli
určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím
lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první
znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Lhůta ke splnění podmínky povinného zastoupení a tím i lhůta k odstranění vad
dovolání doplněním některého z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v
ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. marně uplynula dnem
22. listopadu 2004 (pondělí). Plnou moc k zastupování v dovolacím řízení pak
dovolatelka udělila advokátce Mgr. S. H., až 1. prosince 2004 (srov. č. l. 113)
a tato zástupkyně ji spolu s podáním stejného data, jímž žádala o prodloužení
lhůty k „řádnému dovolání“ do 31. prosince 2004, předložila
soudu 3. prosince 2004 (srov. č. l. 117). Odůvodnění dovolání
sepsané označenou advokátkou pak bylo podáno na poštu dne 29. prosince 2004 a
soudu došlo 30. prosince 2004.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých
důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným
podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen
do uplynutí dovolací lhůty. Ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. tak zamezuje
tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému
prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně
srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského
soudního řádu). Lhůta určená v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. je pak lhůtou
propadnou (prekluzivní), jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady
dovolání stávají neodstranitelnými, dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění
dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, musí dovolání nezpůsobilé
zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení § 43
odst. 2, věty první o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání ve shodě s podaným výkladem podle § 241b odst.
3 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl, když k podání došlému soudu
dne 30. prosince 2004 již co do v něm uvedených
dovolacích důvodů přihlédnout nemohl.
Na uvedeném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že zástupkyně dovolatelky
požádala soud o prodloužení lhůty k „řádnému dovolání“. Soudcovskou procesní
lhůtou, kterou je možné prodloužit, totiž v daném kontextu byla toliko
dvacetidenní lhůta určená dovolatelce k odstranění nedostatku povinného
zastoupení a té se žádost došlá soudu 3. prosince 2004 logicky netýkala (v té
době byl už uvedený nedostatek zhojen). Podává-li se z
ustanovení § 241b odst. 3 věty druhé o. s. ř., že lhůta k doplnění dovolání o
dovolací důvody běží až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke
splnění podmínky povinného zastoupení, pak jde o úpravu týkající se lhůty
zákonné (lhůty určené zákonem k doplnění v tomto ustanovení označených
náležitostí dovolání), o jejímž prodloužení soud rozhodovat nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo
odmítnuto a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. března 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu