U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. V. K., jako
správce konkursní podstaty úpadkyně C. a., a.s., proti žalované
R. G. P. s. r. o. v likvidaci, o zaplacení 2,154.922,60 Kč s příslušenstvím,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 Cm 73/99, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2000,
č. j. 4 Cmo 270/2000 - 48, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2000, č. j. 4 Cmo 270/2000 -
48, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2000, č. j. 27 Cm
73/9935, zamítl žalobu o zaplacení částky 2,154.922,60 Kč s
příslušenstvím (bod I. výroku) a zavázal žalobkyni (C. a., a.s.) zaplatit
žalované na náhradě nákladů řízení částku 56.256,-Kč (bod II. výroku).
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil - odkazuje na § 43
odst. 2 a § 205 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.”) - řízení o
odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, když poukázal na to,
že odvolání obsahuje pouze údaj o tom, proti jakému rozsudku směřuje, přičemž
jeho vady nebyly odstraněny ani přes řádnou výzvu soudu prvního stupně
(usnesením ze dne 27. dubna 2000, č. j. 27 Cm 73/99-43).
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ a 238a odst. 1 písm. f/
o. s. ř., namítajíc, že jsou dány dovolací důvody dle § 241 odst. 3 písm. a/,
c/ a d/ o. s. ř., tedy že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 (písmeno a/),
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování (písmeno c/), a že spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (písmeno d/). Konkrétně uvádí, že z odvolání je zřejmé, které
rozhodnutí a jakého soudu jím napadá, jakož i to, že směřuje proti oběma
výrokům rozsudku. Absence údaje o tom, čeho se odvoláním domáhá, pak
neprojednatelnost odvolání  ve shodě s ustálenou judikaturou -
nezakládá. Proto dovolatelka žádá, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Na majetek dovolatelky (žalobkyně) byl v průběhu řízení prohlášen konkurs
(usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. června 2001, č.
j. 43 K 38/2001243), takže řízení se v
intencích ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání v rozhodném znění, tj. ve znění zákonů č. 122/1993
Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č.
224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb.,
č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000
Sb., č. 370/2000 Sb. a č. 120/2001 Sb. přerušilo. Podáním ze dne 3. srpna 2001,
došlým soudu 7. srpna 2001, pak správce konkursní podstaty úpadkyně (Ing. V.
K.) navrhl pokračování v řízení, čímž se ve smyslu posledně cit. ustanovení
stal účastníkem řízení (v němž je možno pokračovat) namísto úpadkyně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny a/ a c/ zjevně
dány nejsou. U dovolacího důvodu dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. je tomu
tak proto, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (zde závěr odvolacího
soudu, že odvolání není projednatelné) není (ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/
o. s. ř.) nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení” (srov. např. rozhodnutí
Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř.
se pak pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním
skutkového stavu), jímž hodnocení (zjištění) obsahu odvolání není.
Dovolání je přesto důvodné, a to v hranicích dovolacího důvodu dle § 241 odst.
3 písm. d/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. má být v odvolání vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu, a čeho se
odvolatel domáhá.
Ze spisu plyne, že žalobkyně v odvolání (č.l. 41) řádně označila účastníky
řízení a věc, jíž se podání týká. Výslovně též uvedla, že odvolání podává proti
rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16. března 2000, č. j. 27 Cm
73/99-35, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2,154.922,60 Kč, a ukládá se
jí zaplatit žalované na nákladech řízení částku 56.256,-Kč, s tím, že odvolání
směřuje proti I. a II. výrokové části rozsudku. Z takto formulovaného - byť
neodůvodněného - odvolání je zjevné, které rozhodnutí (označený rozsudek) a ve
kterých výrocích (v obou) odvolatelka napadá.
Výzvou k odstranění vad odvolání, ze které vyšel odvolací soud (usnesení soudu
prvního stupně ze dne 27. dubna 2000 doručené zástupci odvolatelky dne 4.
května 2000 - srov. doručenku u č.l. 45), bylo odvolatelce vytýkáno, že není
zřejmé, proti kterým výrokům rozhodnutí odvolání směřuje; tento údaj však z
odvolání jednoznačně vyplývá. Dalšími vadami, o jejichž odstranění byla
odvolatelka žádána, spočívajícími v tom, že není uvedeno, v čem odvolatelka
shledává nesprávnost napadeného rozhodnutí či postupu soudu a není zřejmé, čeho
se odvoláním domáhá, je odvolání vskutku postiženo, nicméně, Nejvyšší soud ony
vady již v usneseních uveřejněných pod čísly 36/1999 a 29/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha dalších rozhodnutích, zařadil mezi ty,
jež nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že
odvolací soud podle ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. projednává věc v mezích,
ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody
odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. 212 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
Odvolání sice postrádá údaj o kvantitativním rozsahu odvolání (o tom, v jakém
rozsahu jsou jednotlivé výroky znějící na peněžitá plnění odvoláním napadeny),
k odstranění tohoto nedostatku však výzva nesměřovala a pro vady odvolání, na
které soud odvolatele neupozornil nebo pro které mu nepodal konkrétní poučení
o způsobu jejich odstranění, odvolací řízení zastavit nelze (srov. též usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Právní posouzení věci, na kterém napadené usnesení spočívá, tedy v intencích
podaného výkladu neobstojí a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s.
ř. byl uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. března 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu