29 Odo 32/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. a.s., , proti žalované I. a.s., o zaplacení 15.519,- Kč, vedené u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 757/95, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 1999, č.j. 4 Cmo 248/97 - 37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 1997, č.j. 34 Cm 757/95-25, zamítl žalobu na zaplacení částky 15.519,- Kč.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. září 1999, č.j. 4 Cmo 248/97 - 37, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 15.519,- Kč. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaná dopisem ze dne 8. dubna 1992 uznala ve smyslu § 132 hospodářského zákoníku (zákona č. 109/1964 Sb., v rozhodném znění) závazek vůči žalobkyni; zpochybnění existence závazku žalovanou po podání žaloby hodnotil jako účelové.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (za niž jedná pracovnice s právnickým vzděláním) včas podaným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen "o. s.
ř."). Dle názoru dovolatelky vychází napadené rozhodnutí z nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., neboť z uznání závazku ze dne 8. dubna 1992 nevyplývá, kdo je jménem žalované podepsal. Teprve razítko ve spojení s podpisem konkrétní osoby může být důkazem o právním úkonu. Dovolatelka proto žádá, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání není v této věci přípustné.
Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 o. s. ř. Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají a dovolání není přípustné ani dle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nebo dle § 239 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozhodnutím měnícím a nikoliv potvrzujícím.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Neplatí to však ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč (srov. § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž jí bylo uloženo zaplacení částky 15.519,- Kč. Dovoláním napadeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím ani částku 20.000,- Kč (natož částku 50.000,- Kč), takže přípustnost dovolání ve věci nezakládá ani ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaná, která podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová