29 Odo 342/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z
předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Miroslava
Galluse a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyň A. P. i.
s., a.s., B. R. i. f. České republiky, a.s., nyní P. i. s., a.s., C. Č. o.
b., a.s., D. R. i. f. 1. IN, a.s., E. I. f. b., a.s., F. I. f. o., c. r. a s.,
a.s., a G. K. i. f., a.s., žalobkyně A., D.,
E., F. a G. zastoupené, advokátem, proti žalované M. D.
G., SRN, zastoupené, advokátem, o zaplacení 74,563.949,72 Kč s přísl.,
17,624.817,60 Kč s přísl., 14,439.609,60 Kč s přísl., 11,523.374,72 Kč s
přísl., 24,315.523,96 Kč s přísl., 1,240.461,56 Kč s přísl. a 9,350.355,04 Kč s
přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 269/98, o dovolání
žalobkyň A., D., E., F. a G. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20.
listopadu 2000, čj. 5 Cmo 12/2000-152, ve znění opravného usnesení ze dne
23.dubna 2001, čj. 5 Cmo 12/2000-188, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně jsou povinny uhradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí do rukou jejího advokáta náklady dovolacího řízení, a to
žalobkyně A. v částce 66.825,92 Kč, žalobkyně D. v částce
8.349,47 Kč, žalobkyně E. v částce 17.623,32 Kč, žalobkyně F. v částce 894,23
Kč a žalobkyně G. v částce 6.782,06 Kč.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu
v Praze ze dne 29.9.1999, čj. 47 Cm 269/98-89, kterým tento soud zamítl žalobu
na zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, jako nedoplatku kupní
ceny za akcie společnosti B. v. a v., a.s., kterou jim
žalovaná nabídla ve veřejném návrhu smlouvy.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že vyšel ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně a dokazování doplnil pouze o Společné prohlášení
I. a P. b., a.s. a Č. o. b. a.s. ze dne
22.6.2000, o smlouvu o prodeji podniku ze dne 19.6.2000,
o rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 19.5.2000 a o úplný výpis z
obchodního rejstříku R. i. f. České republiky, a.s. Na základě provedeného
dokazování konstatoval, že u žalobkyně C. došlo k procesnímu nástupnictví a
účastníkem řízení je nyní Č. o. b., a.s.
Odvolací soud nevyhověl návrhu žalobkyň na doplnění dokazování o zprávu S. c.
p. ke způsobu výpočtu váženého průměru cen ke dni 4.7.1998 a o
sdělení, že cena z předmětného přímého obchodu, uskutečněného dne 3.7.1998 byla
zveřejněna, neboť takové dokazování nepovažuje, vzhledem k dále vyjádřeným
právním závěrům, za potřebné.
Pokud jde o výklad ustanovení § 183b odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen
„obch. zák.“), dospěl odvolací soud k odlišnému závěru než soud prvního
stupně při posuzování otázky, kdy vzniká povinnost učinit
veřejný návrh smlouvy na koupi akcií podle tohoto ustanovení. Rozhodnou
skutečností sice je okamžik získání zákonem předvídaného podílu na veřejně
obchodovatelných akciích, s nimiž je spojeno hlasovací právo, odkupová
povinnost však dle výslovného znění citovaného ustanovení vzniká
až dnem následujícím po této rozhodné skutečnosti.
Tento právní závěr logicky vyvolává i odlišný závěr při vymezení rozhodného
období dle ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák., což znamená, že šestiměsíční
lhůta rozhodná pro výpočet váženého průměru cen, které byly uveřejněny z
obchodů uskutečněných na veřejných trzích zahrnuje i den 3.7.1998, kdy se
uskutečnil posuzovaný obchod s akciemi.
Při posuzování otázky, zda předmětný obchod, u něhož se nabídka s poptávkou
sešly mimo veřejný trh a byl toliko vypořádán prostřednictvím veřejného trhu,
lze považovat za obchod uskutečněný na veřejném trhu, ve smyslu ustanovení §
183c odst. 3 obch. zák., a tedy zda cenu z takového obchodu lze považovat za
cenu „uveřejněnou z obchodů uskutečněných na veřejných trzích“ a zda k ní tedy
může být přihlédnuto při výpočtu váženého průměru cen
podle citovaného ustanovení, dospěl odvolací soud k závěru, že nikoli. Citované
ustanovení nevymezuje pojem obchodů uskutečněných na veřejných trzích, a tedy
výslovně nestanoví, co je obsahem tohoto pojmu a tento pojem nevymezují ani
jiné právní předpisy. Podle názoru odvolacího soudu tzv. přímé obchody, tj.
adresné obchody, kdy se nabídka a poptávka sešly mimo veřejný trh a byly pouze
vypořádány prostřednictvím RM-S., a.s., nelze považovat za obchody uskutečněné
na veřejném trhu a ceny při nich dosažené proto nelze brát v úvahu při výpočtu
váženého průměru podle ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák.
Odvolací soud vyhověl žádosti žalobkyň a připustil proti svému rozsudku
dovolání, a to pro otázky co rozumět obchodem uskutečněným na veřejném
trhu pro účely § 183c odst. 3 obch. zák., kterého dne
vzniká povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií podle ustanovení §
183b odst. 1 obch. zák. a stanovení váženého průměru cen podle § 183c odst. 3
obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně A., D., E., F. a G. dovolání.
Co do přípustnosti odkázaly na to, že odvolací soud připustil proti svému
rozsudku dovolání (§ 239 odst. 1 občanského soudního řádu - dále též jen „o. s.
ř.), co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když namítají
nesprávné právní posouzení věci.
V dovolání uvedly, že interpretace ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák., kterou
předestřel odvolací soud je nesprávná. Obsah pojmu „obchod uskutečněný na
veřejném trhu“ lze podle dovolatelek vyložit pomocí ustanovení § 24 odst. 1
zákona č. 591/1992 Sb., (dále též jen „ZCP“). Podle tohoto ustanovení, jestliže
se uskutečňuje převod zaknihovaného cenného papíru na veřejném trhu, dává
příkaz k registraci osoba, která tento trh organizuje nebo právnická osoba
zabezpečující vypořádání koupí a prodejů na veřejném trhu, kterou tím
organizátor veřejného trhu pověří. Pokud by převod neměl být uskutečněn na
veřejném trhu, pak by podle § 22 odst. 1 ZCP musel příkaz k registraci převodu
dát převodce i nabyvatel přímo u S. c. p.
Pro určení, zda se převod cenného papíru uskutečnil na veřejném trhu, tedy není
rozhodující okamžik uzavření smlouvy o převodu cenného papíru, ale to, kdo
podal příkaz k registraci převodu u S. c. p. V posuzovaném případě přitom mezi
účastníky není sporu o tom, že příkaz k registraci nedala
žalovaná, ale RM-S., a.s. V případě
pochybností lze tuto skutečnost prokázat ověřením u S. c. p.
Použití ustanovení § 24 odst. 1 ZCP nebrání podle dovolatelek
skutečnost, že zákon o cenných papírech používá pojem převod
zaknihovaného cenného papíru, zatímco obchodní zákoník používá pojem obchod. Z
ustanovení § 13 ZCP lze dovodit, že pojem převod je v dané souvislosti
obecnější než pojem obchod, neboť pojem převod zahrnuje jak úplatný tak
bezúplatný převod, zatímco pojmem obchod se rozumí pouze převod úplatný. Proto
dovolatelky tvrdí, že i přímý obchod, tedy obchod realizovaný prostřednictvím
RM-S. a.s. podle čl. 62, resp. 63 jeho Tržního řádu, je obchodem uskutečněným
na veřejném trhu.
Pro uvedenou interpretaci však podle dovolatelek svědčí i další argument.
Obchod je totiž uskutečněn, střetnou-li se projevy vůle stran a na základě
tohoto střetu projevů vůle dojde k zamýšlenému následku, tedy ke změně
vlastnického práva k akciím a tento obchod je i finančně vypořádán, neboli
prodávajícímu je vyplacena kupní cena. Uskutečněním obchodu je tedy třeba
rozumět nejen střet projevů vůle, ale i splnění zamýšlených
následky těchto projevů vůle, tedy v daném případě převod zaknihovaných cenných
papírů na účet kupujícího a převod kupní ceny na účet prodávajícího. Navenek
tedy byl v daném případě obchod uskutečněn tak, že byl podán u RM-S., a.s.
příkaz k přímé koupi (nebo přímému prodeji) dle čl. 62 a 63 jeho Tržního řádu,
RM-S. provedl předobchodní validaci a další činnosti dle čl. 47 odst. 7 písm.
a) až c) Tržního řádu. Teprve na základě podaného pokynu k přímé koupi
(prodeji) došlo ke změně vlastnictví zaknihovaných cenných papírů. Jestliže
tedy prodávající a kupující zvolil v daném případě tento postup, pak chtěli,
aby příkaz k registraci převodu cenného papíru podal RM-S., a.s., a tedy, aby
se obchod dle § 23 odst. 1 ZCP uskutečnil na veřejném trhu.
Dovolatelky dále tvrdí, že cena z posuzovaného obchodu byla zveřejněna.
Přestože tento obchod nebyl uveřejněn v Burzovních novinách, je cena takového
přímého obchodu uveřejněna dle čl. 62 odst. 5 a čl. 63 Tržního řádu RM-S., a.s.
Samy dovolatelky mají údaj o ceně k dispozici v elektronické podobě (jako
datový soubor na nosiči dat).
K otázce posouzení počátku a konce lhůty rozhodné pro výpočet váženého průměru
akcií podle § 183c odst. 3 obch. zák., a tedy okamžiku, kdy vzniká povinnost
učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií podle § 183b odst. 1 obch. zák.,
dovolatelky uvedly, že z ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. výslovně vyplývá,
že v den nabytí akcií akcionář ještě není povinen veřejný návrh smlouvy učinit,
i když jej učinit může. Uvedená povinnost mu vzniká až následujícího dne. Za
okamžik nabytí pak lze podle dovolatelů považovat den, kdy je takový převod
cenných papírů registrován S. c. p., přičemž k registraci dochází zpravidla dva
až tři dny po převodu. Jestliže dnem vzniku povinnosti učinit veřejný návrh
smlouvy o koupi akcií podle § 183b odst. 1 obch. zák. je den
následující po dni, ke kterému akcionář nabyl rozhodující podíl akcií, pak je
podle § 183c odst. 3 obch. zák. posledním (nebo prvním) dnem šestiměsíčního
období podle citovaného ustanovení právě den, ve kterém akcionář rozhodný podíl
nabyl a obchod, kterým akcionář nabyl rozhodující podíl akcií je třeba do
výpočtu váženého průměru zahrnout - v tom směru se dovolatelé shodují s
argumentací odvolacího soudu, nesouhlasí však se závěrem soudu prvního stupně.
Dovolatelky proto navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání o otázce co rozumět obchodem uskutečněným na
veřejném trhu pro účely § 183c odst. 3 obch. zák. uvedla, že se dovolatelky
mýlí, jestliže výkladem ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. v rozhodném znění
dospívají k závěru, že do výpočtu váženého průměru cen je třeba zahrnout obchod
na veřejném trhu, který se uskutečnil v rozhodné době. Uvedené ustanovení je
nutno vykládat tak, že do váženého průměru se započítávají jen
ceny uskutečněné na veřejných trzích, které byly uveřejněny v
rozhodném období. Dovolatelky v řízení před soudem prvního stupně prokazovaly,
že cena uveřejněná z obchodu, na jehož základě vznikla žalované povinnost
učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií, byla uveřejněna až po rozhodném
období.
K závěrům dovolatelek, týkajícím se ustanovení § 24 ZCP žalovaná
uvedla, že zákon o cenných papírech rozlišuje u převodu
zaknihovaných cenných papírů titul převodu (např. kupní smlouva) a jeho modus.
Modem převodu je podle ustanovení § 21 odst. 1, § 1 odst. 4 a
§ 55 ZCP registrace převodu. Ustanovení § 22 ZCP stanoví jako obecný princip,
že příkaz k registraci dávají převodce a nabyvatel, nestanoví-li zákon jinak.
Výjimku pak upravuje ustanovení § 24 ZCP, ve znění do 31.12.2000, podle
kterého byl-li převod uskutečněn na veřejném trhu dávají příkaz k registraci
zákonem předvídané osoby. Toto ustanovení však pouze upravuje, kdo technicky
provede nezbytné úkony k modu převodu, ať již k němu došlo na základě
jakéhokoli titulu.
Uvádí-li ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák., že do váženého průměru cen mají
být zahrnuty ceny z obchodů uskutečněných na veřejných trzích, odkazuje
tím na zvláštní titul převodu cenného papíru.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního
řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., není však
důvodné.
Z odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatelky podávají dovolání pouze ohledně
prvé z právních otázek, o které odvolací soud připustil dovolání, na kterou
však přímo navazuje otázka třetí, totiž jak se stanoví vážený průměru cen podle
§ 183c odst. 3 obch. zák., tj. zda má být do tohoto průměru
zahrnut obchod, ze kterého žalované vznikla povinnost učinit veřejný návrh
smlouvy o koupi akcií. Vyjadřují se sice rovněž ke druhé právní otázce, avšak
polemizují pouze se závěrem soudu prvního stupně o této otázce, když se závěrem
odvolacího soudu se výslovně ztotožňují.
Podle ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. v rozhodném znění, tj. ve
znění před 1.1.2001, musela být cena za jednu akcii prodávanou
na základě povinného veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií stanovena alespoň
jako vážený průměr z cen, které byly uveřejněny z obchodů uskutečněných na
veřejných trzích v době šesti měsíců přede dnem, kdy vznikla povinnost učinit
veřejný návrh smlouvy. Předmětem sporu v projednávané věci je obsah pojmu
„obchody uskutečněné na veřejných trzích.“
Obchodní zákoník ani jiný právní předpis nedefinuje pojem „obchod uskutečněný
na veřejném trhu“. Proto je nezbytné tento pojem vyložit za použití výkladového
pravidla obsaženého v ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. a výkladových pravidel
konstituovaných právní teorií.
Povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi akcií váže obchodní
zákoník na případy, kdy dochází k ovládnutí společnosti, a
nastává tedy stav, kdy osoba či osoby, které společnost ovládly, mohou prosadit
bez ohledu na vůli ostatních akcionářů zásadní změny v poměrech společnosti.
Proto je třeba akcionářům umožnit, aby ukončili svoji účast ve společnosti,
aniž by tím byli majetkově poškozeni. To platí i pro povinnost společnosti
nabídnout akcionářům odkup akcií za použití postupu
stanoveného pro veřejný návrh smlouvy v případech, kdy
dochází k omezení či zásadní změně práv akcionářů (srov. § 186a obch. zák.).
Účelem ustanovení § 183c obch. zák. je zajistit, aby postup, kterým
se stanoví cena při povinném odkupu akcií, byl objektivizován tak, aby
nedocházelo k obcházení povinnosti odkoupit akcie stanovením nepřiměřeně nízké
ceny a aby tím nebyly poškozovány zájmy akcionářů.
Při obchodech uskutečněných na základě smlouvy uzavírané přímou dohodou mezi
prodávajícím a kupujícím, tedy jinak než na základě anonymní nabídky a poptávky
prostřednictvím veřejných trhů, je zcela na vůli účastníků smlouvy, jakou kupní
cenu mezi sebou dohodnou. Chybí zde tedy objektivizující prvek konkurence více
nabídek a poptávek těchže cenných papírů. Pro úplnost je
třeba dodat, že v některých případech přímých obchodů, zejména v případech, kdy
se prodává větší množství akcií umožňujících dosažení významného postavení ve
společnosti, je sjednaná cena za akcii vyšší, než cena, za kterou se akcie
prodávají na veřejných trzích. Tím však nedochází k poškození akcionářů, neboť
takovou cenu by za své akcie na veřejných trzích nedosáhli a účelem ustanovení
§ 183 odst. 3 obch. zák. je - jak shora uvedeno - zajistit jim možnost prodeje
akcií za cenu stanovenou objektivně, nikoli s
přihlédnutím ke zvláštním výhodám, které nabytí
většího množství akcií přináší nabyvateli.
Jediným objektivním kritériem pro stanovení ceny za povinný odkup akcií se pak
jeví právě ceny z anonymních obchodů, které by měly být - při řádném fungování
veřejných trhů - stanoveny na základě anonymních nabídek a poptávek na
koupi a prodej akcií na veřejných trzích. V praxi sice
nelze vyloučit případy, že dojde k manipulaci s cenami na veřejných trzích a to
třeba i za účelem dosažení nižšího váženého průměru cen pro splnění odkupové
povinnosti. V takovém případě by se pak mohli
akcionáři, kterým vzniklo právo na odkup akcií, domáhat, na základě zjištění
takového stavu Komisí pro cenné papíry při provádění státního
dozoru nad kapitálovým trhem podle § 82 ZCP, vyloučení
takto zkreslených cen ze základu pro výpočet váženého průměru
cen podle § 183c odst. 3 obch. zák.
Pokud pak dovolatelky dovozují, že výklad pojmu obchody
uskutečňované na veřejných trzích vyplývá z ustanovení § 24
odst. 1 ZCP, není jejich závěr správný. Podle tohoto ustanovení, jestliže se
uskutečňuje převod zaknihovaného cenného papíru na veřejném trhu, dává příkaz k
registraci osoba, která tento trh organizuje nebo
právnická osoba zabezpečující vypořádání koupí a prodejů na veřejném trhu,
kterou tím organizátor veřejného trhu pověří. Dovolatelky tvrdí, že kdyby
posuzovaný převod neměl být uskutečněn na veřejném trhu, pak by podle § 22
odst. 1 ZCP museli příkaz k jeho registraci dát převodce i nabyvatel u
Střediska cenných papírů. Přitom v posuzovaném případě není pochyb o tom, že
příkaz k registraci převodu dal RM-S a.s. Tímto výkladem
dovolatelky zaměňují příčinu a následek. To, že v
posuzovaném případě RM-S. a.s. a S. c. p. dovodily, že z
ustanovení § 24 odst. 1 ZCP vyplývá, že pokyn k vypořádání posuzovaného obchodu
má dát RM-S. a.s., nelze dovozovat závěr o obsahu uvedeného ustanovení, ale
pouze o tom, jaký význam mu přikládají oba uvedené subjekty.
Nejvyšší soud uzavřel, že z gramatického, logického a teleologického výkladu
ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák. a ze zásad, na kterých spočívá obchodní
zákoník, vyplývá, že obchodem uskutečněným na veřejném trhu může být pouze
takový obchod, který byl uzavřen na veřejném trhu na základě anonymní nabídky a
poptávky. Z toho pak vyplývá i to, které obchody mají být zahrnuty do váženého
průměru cen podle ustanovení § 183c odst. 3 obch. zák.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z tohoto hlediska správné, Nejvyšší soud
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal žalované náhradu
nákladů za řízení v jednom stupni podle § 3 odst. 1 bod 7., vůči každé
žalobkyni ve výši jejího podílu na celkové částce náhrady, sníženou podle § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. a náhradu
nákladů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1 x 75,- Kč).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinné nesplní, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 15. května 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu