NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 346/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci žalobce V. H., A proti žalovanému Z.d. B. nad M., o zaplacení 196.627,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C
57/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 16. října 2003, č.j. 20 Co 190/2003-149, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze
dne 19. 2. 2003, č. j. 8 C 57/2002-126, kterým tento soud uložil žalovanému
zaplatit žalobci 196.627,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2001 do
zaplacení, jako majetkový podíl z transformace, tak, že žalobu zamítl.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že podle ustanovení § 233
odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) má dosavadní člen při
zániku členství za trvání družstva nárok na vypořádací podíl. Výše tohoto
vypořádacího podílu mezi účastníky byla nesporná. Podle § 234 odst. 1 obch.
zák. se vypořádací podíl uhrazuje v penězích. Stanovy mohou určit, ve kterých
případech může být vypořádací podíl poskytnut ve věcném plnění. V řízení
žalovaný tvrdil, že došlo ke změně v obsahu tohoto závazku, a to tak, že se
účastníci namísto peněžitého plnění dohodli na plnění ve věcech. Právní úpravu
změny v obsahu závazku obchodní zákoník neupravuje, lze ji však nalézt v
občanském zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to v jeho § 516.
Odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení § 516 odst. 1 a 2 obč. zák. si
účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti a nevyplývá-li z
dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek
zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho
vznik splněny zákonem požadované náležitosti (tzv. kumulativní
novace). Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že nový závazek v zásadě vzniká
vedle závazku dosavadního; původní závazek se tedy mění, avšak nezaniká. Změna
nastává tím, že k původní právní skutečnosti přistupuje skutečnost další, a to
dohoda subjektů o změně vzájemných práv a povinností. Krajský
soud z výše uvedeného, na rozdíl od soudu okresního, dospěl k závěru, že k
takovéto dohodě mezi účastníky v dané věci došlo, a že ti
dohodou změnili svá vzájemná práva a povinnosti, a to tak, že žalovaný namísto
peněžitého plnění se splatností deset let, poskytne na vypořádací podíl žalobce
plnění věcné. Ze znění dohody vyplývá, že se účastníci dohodli na plnění v
akciích dvou konkrétně označených akciových společností, dohodli se i na poměru
těchto jednotlivých akcií tak, aby byl uspokojen nárok žalobce. Žalobce měl
pouze možnost do 29. 2. 2000 změnit poměr akcií těchto dvou jednoznačně
označených akciových společností. Odvolací soud navíc zdůraznil, že pro takovou
dohodu není ani předepsána písemná forma a postačovalo by, kdyby tato dohoda
byla uzavřena ústně. Z uvedeného důvodu odvolací soud změnil podle
ustanovení § 220 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek
soudu prvního stupně a žalobu na zaplacení vypořádacího podílu v penězích
zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti
odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodů na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Tvrdí, že
rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění,
která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci.
Vadu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje dovolatel v
tom, že soud nezjišťoval druh, formu, podobu a určitost dohody o
žalovaným nabízených akciích, způsobu jejich převedení dle zákona a dle stanov
společností Z. B., a.s. a P., a.s. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v
chybném posouzení určitosti dohody účastníků podle zápisu ze dne 18. 2. 2000 a
zápisu ze dne 29. 2. 2000.
Žalobce napadá závěr odvolacího soudu, že dohoda o způsobu splnění závazku k
poskytnutí vypořádacího podílu nevyžaduje písemnou formu a považuje tento
závěr za rozporný s ustanovením § 37 obč. zák. a § 156 odst. 6
obch. zák. Podle názoru dovolatele lze závěr o nezbytnosti písemné formy
dovodit z ustanovení § 156 odst. 6 obch. zák., podle kterého nelze akcie
poskytnout jinak než písemnou formou, a to rubopisem.
Dovolatel dále dovozuje, že z formulací použitých v zápisu ze dne 18. 2. 2000
vyplývá, že dohoda o vypořádání částky 196.627,- Kč v akciích uzavřena nebyla.
Ve třetím odstavci zápisu účastníků žalovaný nikoli s určitostí, ale způsobem
vzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit, uvedl, že „k vypořádání tak
zbývá částka 196.627,- Kč, které v návaznosti na dopis z 26. 1. 2000 bylo
projednáno vypořádat v akciích ……..“. Z formulace druhé věty třetího odstavce
tohoto zápisu tedy rozhodně nevyplývá, že by žalobce návrh žalovaného na
vypořádání částky 196.627,- Kč v akciích odsouhlasil a přijal.
Ve druhém odstavci zápisu je výslovně stanoveno, že došlo k dohodě o věcném
plnění ve strojích. Proto pokud měl žalovaný za to, že téhož dne došlo k dohodě
účastníků nejenom o věcném plnění ve strojích, ale i v akciích,
měl možnost ve druhém odstavci zápisu, v němž jsou uvedeny stroje a jejich
hodnota, pokračovat čárkou a textem „a v akciích níže uvedených“, nebo ve
třetím odstavci uvést, že „k vypořádání tak zbývá částka 196.627,- Kč, kterou
se účastníci dohodli vypořádat v akciích….“ Vzhledem k tomu, že žalovaný ani
jednu z těchto formulačních možností nevyužil, nelze se žalobci divit, že
považoval za uzavřenou pouze dohodu o věcném plnění ve strojích a projev vůle
žalovaného ohledně vypořádání zbylé částky v akciích považoval pouze za návrh
na přijetí smlouvy.
Při právním hodnocení projevu vůle účastníků dle zápisu je nutno podle názoru
žalobce vycházet z ustanovení § 266 obch. zák., z něhož vyplývá, že při výkladu
projevu vůle tento je třeba vykládat podle významu, který by mu zpravidla
přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, a to podle
významu, který se jim zpravidla přikládá a přitom bylo třeba
vzít náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně
jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly. Nelze
obejít ani ustanovení § 266 odst. 4 obch. zák., v němž zákonodárce stanovil, že
projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v
pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu
použila. Vzhledem k uvedeným formulacím žalobce dovodil, že v zápisu je
neurčitý návrh na vypořádání zbývající části vypořádacího podílu ze
strany družstva, odporující § 43a odst. 1 obč. zák., který žalobce hodnotí jako
návrh neplatný pro neurčitost „ale zároveň jako návrh, který nepřijal“, proto
dopisem ze dne 25. 1. 2000 před jednáním dne 18. 2. 2000 a dopisem ze dne 22.
2. 2000 sdělil žalovanému prostřednictvím své právní zástupkyně, že návrh na
vypořádání podílu v akciích nepřijímá. Dále žalobce tvrdí, že při vydání
věcného plnění ve strojích musel podepsat dodací listy a na
základě těchto listů mu žalovaný umožnil převzetí strojů, čímž se ve smyslu §
133 odst. 1 obč. zák. stal jejich vlastníkem a tímto okamžikem mu žalovaný
poskytl sjednané věcné plnění.
Nabízené akcie v návrhu ze dne 18. 2. 2000 žalovaný nevymezil z toho pohledu,
zda jde o akcie na jméno nebo na majitele a zda se jedná o akcie listinné nebo
zaknihované, veřejně obchodovatelné nebo nikoli a kdy a jakým způsobem může
dojít k jejich převedení. I z toho důvodu klasifikuje žalobce návrh
žalovaného jako neurčitý a neplatný.
Kromě toho závěr odvolacího soudu o plnění žalovaného v akciích odporuje
ustanovení § 156 odst. 6 obch. zák., který stanoví, že listinné akcie na jméno
jsou převoditelné rubopisem a předáním. Žalovaný v řízení neprokázal, že akcie
nabízené v zápisu na žalobce rubopisem a předáním převedl.
I pro případ, že by soud dospěl k závěru, že dne 18. 2. 2000 došlo k uzavření
dohody mezi účastníky ohledně vypořádání zůstatku vypořádacího podílu v
akciích, žalobce tuto dohodu uzavřel nesvobodně s neurčitým obsahem a v omylu,
jehož se dovolal, dále způsobem odporujícím dobrým mravům a zásadám poctivého
obchodního styku a z toho důvodu je dohoda neplatná.
Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V projednávané věci odvolací soud hodnotil zápis z jednání konaného dne 18. 2.
2000 mezi účastníky jako dohodu o vypořádání vypořádacího podílu žalobce ve
věcném plnění (dále jen „dohoda“), a to v akciích dvou společností
(identifikovaných co do počtu a náležitostí) s tím, že
žalovaný souhlasil, že se žalobce může do 29. 2. 2000 rozhodnout pro změnu
poměru vydávaných akcií a na jednání dne 18. 2. 2000 účastníci případně
dohodnou změnu předmětu plnění dohody.
V zápisu, který oba účastníci podepsali, se (podle skutkových zjištění soudů
nižších stupňů) ohledně vypořádání v akciích uvádí: „K vypořádání tak zbývá
částka 196.627,- Kč, kterou v návaznosti na dopis z 26. 1. 2000 bylo projednáno
vypořádat v akciích takto:
- 3 ks akcie ve jmenovité hodnotě 50.000,- Kč Z. B., a.s.
- 47 ks akcií ve jmenovité hodnotě 1.000,- Kč P. a.s., S. u N.
Tímto způsobem bude celkový nárok p. H. vůči Z. B. vyrovnán. Družstvo souhlasí
se změnou poměrů počtu vydávaných akcií obou společností, jak se ještě p. H. po
poradě s rodinou rozmyslí. Případná úprava bude provedena při závěrečném
jednání k vypořádání, které se uskuteční dne 29. 2. 2000 v 9.00 hodin v
kanceláři Z. B. n. M.“
K tomu dovolací soud uzavřel, že závěru odvolacího soudu nelze ničeho vytknout.
V zápisu je, jak patrno ze shora uvedeného, formulována vůle obou účastníků
vypořádat vypořádací podíl žalobce v akciích, což plyne zejména z toho, že oba
účastníci vyjádřili souhlas s tím, že předmětnými akciemi bude nárok žalobce z
vypořádacího podílu vyrovnán. Přitom předmět plnění družstva je stanoven určitě
a nezaměnitelně. To, že se žalovaný současně zavázal uzavřít dohodu o změně
předmětu plnění, bude-li to žalobce požadovat, na platnosti uzavřené dohody
ničeho nemění.
Z toho pak plyne, že není důvodná námitka dovolatele, že odvolací soud při
výkladu projevu vůle nepostupoval v souladu s ustanovením § 266 obch. zák.
Důvodná není ani námitka, že odvolací soud nesprávně posoudil nedostatek
písemné formy dohody vzhledem k tomu, že z ustanovení § 156 odst. 5 obch. zák.
plyne, že akcie na řad se převádějí rubopisem, tedy písemnou formou. Vzhledem k
tomu, že dohoda o způsobu vypořádání majetkového podílu z transformace není
smlouvou o převodu akcií, ale pouze z ní vyplývá povinnost v budoucnu akcie
převést, není pro ni rozhodná forma, kterou se uzavírá smlouva o převodu akcií,
nehledě k tomu, že jak vyplývá z ustanovení § 18 a 19 zákona č.
591/1992 Sb., pro převod cenného papíru na řad není předepsána písemná forma
smlouvy.
Pokud pak dovolatel tvrdí, že dohodu uzavřel nesvobodně, v omylu, a způsobem
odporujícím dobrým mravům a zásadám poctivého obchodního styku, dovolací soud
uzavřel, že dovolatel argumentoval okolnostmi vzbuzujícími tíseň a omyl v
souvislosti s vyvracením tvrzení žalovaného o tom, že nevěděl o dopisu své
právní zástupkyně ze dne 22. 2. 2000 (viz č. l. 49) a spatřoval je v tom, že
žalovaný „na žalobce útočil invektivami vzbuzujícími tíseň a jeho omyl,
zda je svéprávný“. I kdyby však k takovému jednání došlo, (což žalobce
neprokázal), není takový postup způsobilý založit nesvobodu jednání, omyl ani
rozpor s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku.
Nabízí-li pak dovolatel důkazy k prokázání svých tvrzení, že mu žalovaný akcie
v určité přesně vymezené podobě nenabídl ani neposkytl, dovolací soud
konstatuje, že takový průkaz není k posouzení věci potřebný, neboť se týká
následného plnění uzavřené dohody, nikoli její platnosti.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve
výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu