29 Odo 348/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Z. J., proti žalovanému L. V., o zaplacení 65.854,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 60/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2001, č.j. 22 Co 251/2000-91, ve znění opravného usnesení ze dne 12. dubna 2001, č.j. 22 Co 251/2000-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. února 2001, č. j. 22 Co 251/2000-91, ve znění opravného usnesení ze dne 12. dubna 2001, č.j. 22 Co 251/2000-103, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. ledna 2000, č. j. 18 C 60/97-64, v napadeném zamítavém výroku ohledně částky 20.854,- Kč s příslušenstvím tak, že žalobu zamítnul jen do výše 10.854,- Kč s přísl. a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 10.000,- Kč s přísl. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení v obou stupních.
Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku zejména uvedl, že účastníci uzavřeli koncem roku 1992 kupní smlouvu. Mezi stranami zůstala sporná otázka, zda byla sjednána kupní cena ve výši 65.000,- Kč nebo 75.000,- Kč. Odvolací soud vyšel z dodacího listu podepsaného žalovaným, na kterém byla uvedena kupní cena 75.000,- Kč, a dále ze svědecké výpovědi P. H., který odůvodnil navýšení kupní ceny, a dospěl k závěru, že mezi stranami bylo sjednáno zaplacení částky 75.000,- Kč.
Krajský soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítnul jen do částky 10.854,- Kč a žalovanému uložil, aby vedle již přisouzených 45.000,- Kč s přísl. a zaplacených 20.000,- Kč, doplatil žalobci dalších 10.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu, jímž byl zavázán k zaplacení dalších 10.000,- Kč s přísl.) podal žalovaný dovolání. Napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Mezi stranami byla uzavřena písemná smlouva, ve které je uvedena kupní cena 65.000,- Kč, nikoliv 75.000,- Kč, jak dovozuje žalobce na základě dodacích listů. Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. K žádné takové dohodě mezi žalobcem a žalovaným ale podle žalovaného nedošlo. Podle dovolatele navíc žalobce v řízení nikdy netvrdil, že by kupní cena činila 75.000,- Kč.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení ve věci. Současně navrhnul, aby dovolací soud podle § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost napadeného rozsudku.
Žalobce se k dovolání žalovaného – jak vyplývá ze spisu – nevyjádřil.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Dovolání žalovaného se proto projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud dále posoudil dovolání žalovaného podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 2 o. s. ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje zákonem stanovené náležitosti, dovolatel je řádně zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání není přípustné.
Podle názoru dovolatele je přípustnost dovolání dána podle ust. § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání však podle § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v řízení jde o věc obchodní, neboť se jedná o spor vyplývající ze vztahu podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti.
V posuzovaném případě žalovaný - jak vyplývá z obsahu jeho dovolání - napadá výrok odvolacího soudu, kterým tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci dalších 10.000,- Kč s přísl.
Dovoláním dotčeným (tj. měnícím) výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 10.000,- Kč (při posouzení toho, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., se k příslušenství uplatněného nároku nepřihlíží - srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998 sp. zn. 2 Cdon 322/97, uveřejněné pod č. 62 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998).
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného není přípustné, neboť dovoláním byl napaden výrok, kterým bylo v obchodní věci rozhodnuto o peněžním plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Přípustnost dovolání v dané věci by tak mohla být založena pouze z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ( § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. ). Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám uvedeným v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř., přičemž omezení uvedené v ust. § 238 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zde neplatí. Dovolatel však netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 238 odst. 2 písm. a), § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl, aniž se zabýval věcnými námitkami žalovaného uvedenými v dovolání.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. (per analogiam) tak, že žalovaný, který z procesního hlediska zavinil odmítnutí dovolání, nemá na náhradu těchto nákladů právo a totéž platí i o žalobci, neboť mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu