NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 348/2003-776
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní věci úpadce Z. o. d. B. v likvidaci, u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 K 41/2000, o prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky, o dovolání 1) Z. R. a 2) A. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2001, č. j. 34 K 41/2000 579a a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2001, č. j. 1 Ko 268/2001-621, takto:
I. Řízení o „dovolání“ Z. R. a A. J. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2001, č. j. 34 K 41/2000 579a, se zastavuje.
II. Dovolání Z. R. a A. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2001, č. j. 1 Ko 268/2001-621, se odmítá.
Usnesením ze dne 3. prosince 2001, č. j. 1 Ko 268/2001-621, Vrchní soud v Praze odkazuje na ustanovení § 66b odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZKV“) - potvrdil jako správné usnesení ze dne 23. dubna 2001, č. j. 34 K 41/2000-579a, jímž Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh Z. R. a A. J. na prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášek pohledávek do konkursu.
Z. R. a A. J. podaly proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jímž po obsahové stránce uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíce, aby bylo připuštěno projednání jimi uplatněných nároků v konkursním řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí krajského soudu vydaného v řízení v prvním stupni je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovoláních” jež směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu, uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášek pohledávek do konkursu (stanovené v § 22 odst. 2 ZKV), není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 není dovolání přípustné proto, že všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž soud rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání příslušného procesního úkonu (zde k podání přihlášky do konkursu), však usnesením ve věci samé není (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod číslem 88). Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dle tohoto ustanovení je dovolání přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně (§ 238a odst. 2 o. s. ř.).
Ustanovení § 238a o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti v tomto ustanovení vyjmenovaným rozhodnutím za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 odst. 1 o. s. ř., s tím, že omezení formulovaná v ustanovení § 237 odst. 2 o. s. ř. se neuplatní. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tudíž není dovolání přípustné proti každému měnícímu či potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci konkursu a vyrovnání; rozhodnutí odvolacího soudu musí - v návaznosti na ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř. - opět měnit nebo potvrzovat konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně „ve věci samé“, jímž (jak rozvedeno výše) usnesení, jímž soud rozhoduje o žádosti o prominutí zmeškání lhůty, není (v podrobnostech srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání podaných proti usnesení odvolacího soudu jako nepřípustných (o čemž ostatně odvolací soud dovolatelky řádně poučil v napadeném usnesení).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jmenovaných proti usnesení odvolacího soudu odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu