NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 353/2002-241
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně, K+B E. P., spol.
s r.o., proti žalovaným 1. RH l., s.r.o. „v likvidaci“, a 2. R. H. a.s., o
zaplacení 2,950.000,- Kč s přísl. ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 30 Cm 47/99, o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2001, č.j. 4 Cmo 424/2000-59, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně
ze dne 19.10.1999, č.j. 30 Cm 47/99-19, kterým tento soud ponechal v platnosti
směnečný platební rozkaz ze dne 22.6.1999, č.j. 3 Sm 122/99-8.
Po doplnění dokazování odvolací soud konstatoval, že směnka je dokonalým cenným
papírem, který má povahu abstraktního závazku, o jehož obsahu zásadně vypovídá
výhradně text samotné směnečné listiny. Nespornost a abstraktnost platebního
závazku ze směnky se odráží jak v oblasti hmotněprávní, tak v oblasti
procesní. Po stránce procesní vyplývá z ustanovení § 175
občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) jako jediná možnost obrany
proti směnečnému platebnímu rozkazu podání námitek, a to v zákonem stanovené
třídenní lhůtě, pod sankcí ztráty ostatních námitek.
V námitkách tedy musí být uvedeno vše, co žalovaný proti platebnímu rozkazu
namítá. Jde o uplatnění tzv. koncentrační zásady. Po uplynutí lhůty k podání
námitek již nelze uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena v námitkách,
jinak řečeno k později vzneseným námitkám již nelze přihlížet (§ 175 odst. 4
o.s.ř.).
Odvolací soud se zcela ztotožnil s posouzením námitek prvé žalované soudem
prvního stupně. Důkazy, které prvá žalovaná předložila v odvolacím řízení a
které prokazují organizační strukturu Komerční banky a.s. (umístěnce), ještě
potvrzují závěr soudu prvního stupně, že směnka byla umístěna u existující
expozitury Komerční banky a.s., jako výkonné organizační jednotky banky, která
je statistickou částí oblastní pobočky Komerční banky a.s. v Novém Jičíně,
konkrétně expozitury v Odrách a platební místo Odry ze směnky
tak nezpochybnitelně vyplývá.
Druhá žalovaná vznesla proti směnečnému platebnímu rozkazu jedinou námitku,
kterou formulovala tak, že vůči žalobkyni není směnečně zavázána, když
neručí za směnečníka, nýbrž za samotnou žalobkyni jako výstavce.
Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že takto
formulovanou námitkou druhá žalovaná nezpochybnila originál směnky.
Přitom v textu žaloby, kterou druhá žalovaná obdržela současně se směnečným
platebním rozkazem, žalobkyně zcela jednoznačně tvrdila, že převzetí směnečného
rukojemství za směnečníka je uvedeno na směnce. Žalovaná tak měla nepochybně
možnost originál směnky zpochybnit.
Pokud pak v průběhu řízení druhá žalovaná tvrdila, že do textu směnky bylo
zasahováno, případně, že směnka sama není původní směnkou, uplatnila tyto
námitky pozdě. Námitka druhé žalované, že neručí za směnečníka, ale za výstavce
směnky, byla vyvrácena originálem směnky a je tedy nedůvodná. Pokud by odvolací
soud připustil, že původně vznesená námitka pokryje i námitku, že druhá
žalovaná jako avalista podepsala směnku, aniž by na ní byl údaj „za směnečníka“
a tedy, že tento údaj byl na směnku dopsán dodatečně žalobcem, nutně by dospěl
k závěru, že druhá žalovaná ani takovou námitku neprokázala.
Za věrohodný důkaz o zásahu do textu směnky nemůže být považována jakákoli
neověřená fotokopie směnky, jejíž pravost ostatně podle přípisu pracovnic
Komerční banky, a.s., jehož se druhá žalovaná dovolávala, nemohly ověřit ani
tyto pracovnice. Provádět důkaz výpovědí těchto pracovnic, případně znaleckým
posudkem písmoznalce, nepovažoval odvolací soud za účelné. Komerční banka,
a.s., pokud směnku má, pak rovněž pouze v neověřené fotokopii a při současném
vývoji techniky ovšem nelze vyloučit jakoukoli úpravu fotokopie ať doplněním či
zakrytím údaje originálu. Případné znalecké závěry o typu použitého písma by
pak byly zcela bezcenné, neboť nejsou schopny vypovědět nic o pořadí, v jakém
byly jednotlivé údaje na směnku vepsány.
Chtěla-li druhá žalovaná ručit za výstavce (což ostatně je u směnky cizí na
vlastní řad málo praktické a navíc s ohledem na personální propojení akceptanta
směnky a avalisty i značně nelogické), měla možnost takový úmysl
vyjádřit v textu směnky výslovným údajem. Jestliže tak neučinila, musela by
jednoznačně prokázat, že údaj „za směnečníka“ v textu směnky v době
jejího podpisu nebyl. To se jí však za situace, kdy nemá k dispozici ověřenou
fotokopii směnky a originál směnky jako stěžejní důkaz prokazuje opak,
nepodařilo.
O žádosti o připuštění dovolání odvolací soud nerozhodl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání. Prvá žalovaná
odkázala co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. d) o.s.ř. a napadenému rozsudku vytýká nesprávné právní posouzení (§ 241
odst. 3 písm. d) o.s.ř.). Druhá žalovaná odkázala co do jeho přípustnosti na
ustanovení § 239 odst. 2 a na ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.,
co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) až d) o.s.ř. Obě žalované
namítaly rovněž překážku litispendence [§ 237 odst. 1 písm. d) o.s.ř.].
Prvá žalovaná považuje za otázku zásadního právního významu otázku posouzení,
zda směnka, která byla splatná u třetí osoby - Komerční banky a.s., pobočka
Nový Jičín, expozitura Odry, tj. směnka, jejíž domicil obsahuje dvě různé
samostatné organizační jednotky, tedy dvě samostatná platební místa, je
neplatná.
Druhá žalovaná tvrdí, že již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu
uvedla, že převzala aval pouze za výstavce - tato námitka sama o sobě
zpochybňuje samotnou směnku, resp. její obsah. Své tvrzení dokazovala jednak
fotokopií původní směnky a dalšími důkazy, zejména sdělením Komerční banky a.s.
ze dne 7.2.2000, která disponovala směnkou po jejím vystavení, přijetí i
provedení avalu, neboť na ni byla posuzovaná směnka indosována. Navržené důkazy
k prokázání tohoto tvrzení provedeny nebyly.
Za otázku zásadního právního významu druhá žalovaná považuje otázku, zda
jestliže soud neprovede účastníkem navržené vzájemně související důkazy, bez
jejichž provedení nemůže účastník prokázat svá tvrzení, je tím účastníku v
průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
K překážce litispendence obě žalované uvedly, že žalobkyně podala dne 31.3.1999
soudu prvního stupně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, kterým se
domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit 9,746.129,- Kč s
příslušenstvím. Současně předložila 4 směnky cizí vystavené na vlastní řad
znějící na částky 2,254.557,- Kč, 2,254.572,- Kč, 1.850.000,- Kč a 2,950.000,-
Kč. „Na všech směnkách byla prvá žalovaná označena za směnečníka a druhá
žalovaná za avaláta“. Dne 7.4.1999 vzala žalobkyně svůj návrh ze dne 31.3.1999
na vydání směnečného platebního rozkazu zpět. Soud prvního stupně usnesením ze
dne 29.7.1999 čj. 2 Sm 103/99-16 řízení zastavil.
Usnesení nabylo právní moci dne 19.8.1999.
Ještě za trvání dříve zahájeného řízení podala žalobkyně dne 9.4.1999 soudu
prvního stupně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, ve kterém se
domáhala, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit částku 2,950.000,- s
příslušenstvím, tj. návrh v projednávané věci. Současně předložila směnku cizí
vystavenou na vlastní řad výstavce, znějící na částku 2,950.000,- Kč. „Žalovaná
č. 1 byla na směnce označena jako směnečník, žalovaná č. 2 jako avalát“.
Dovolatelky dovozují, že skutková tvrzení, na kterých jsou založeny oba shora
uvedené návrhy, jsou totožné. Žalobkyně opírá tvrzené právo u obou návrhů o
totožné směnky a rovněž účastníci řízení jsou totožní.
Dovolatelky dále dovozují, že překážka litispendence je neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení. Jedinou přijímanou výjimkou ve vztahu k tomuto
pravidlu je možnost pokračovat v později zahájeném řízení v případě, že dříve
zahájené řízení je zastaveno před vynesením rozhodnutí ve věci samé.
V projednávané věci trvala překážka věci zahájené v době vydání směnečného
platebního rozkazu, který je prvotním rozhodnutím ve věci samé.
Obě dovolatelky požádaly o odklad vykonatelnosti napadaných rozsudků. Navrhují,
aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Dovolání prvé dovolatelky není přípustné.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou litispendence a uzavřel, že
tvrzení, že v řízení ve věci, které se týkala námitka litispendence lze
pokračovat, jen jestliže dosud nebylo vydáno rozhodnutí ve věci, není správné.
Jestliže totiž kdykoli v průběhu řízení překážka litispendence odpadne dříve,
než bylo řízení zastaveno, či pravomocně rozhodnuto ve věci samé, nebrání
odpadnuvší překážka pokračování v řízení, neboť v době rozhodování soudu ve
věci samé tato překážka již neexistuje. To platí jak pro rozhodnutí
soudu prvního stupně, tak pro rozhodnutí soudu odvolacího. Protože sama
dovolatelka tvrdí, že překážka litispendence sice existovala v okamžiku, kdy
bylo zahájeno řízení v této věci, po vydání směnečného platebního rozkazu, ale
ještě před jeho právní mocí bylo řízení ve věci, která tuto překážku vytvářela
zastaveno (čemuž odpovídá i usnesení o zastavení řízení ve věci 2 Sm 103/99 na
čl. 16 tohoto spisu), dovolací soud uzavřel, že námitka litispendence není
důvodná.
Jestliže odvolací soud nerozhodl o žádosti dovolatelky o připuštění dovolání,
navodil tím stejný právní stav, jako kdyby návrhu nevyhověl. Dovolání je
proto (v instancích § 239 odst. 2 o. s. ř.) přípustné, jestliže
dovolací soud dopěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo
některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem
dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se
jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro
rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není
řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a
která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, anebo o
případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s
publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat
takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou
soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl
v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují)
a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Prvá dovolatelka předestřela jako otázku zásadního právního významu otázku
posouzení, zda v projednávané věci směnka, která byla splatná u třetí osoby -
Komerční banky a.s., pobočka Nový Jičín, expozitura Odry, tj. směnka obsahující
dvě různé samostatné organizační jednotky, tedy dvě samostatná platební místa,
je neplatná.
Odvolací soud však na řešení této otázky své rozhodnutí nezaložil. Po
zhodnocení důkazu výpisem z organizačního řádu Komerční banky a.s. dospěl ke
skutkovému zjištění, že expozitura Odry je existující výkonnou organizační
jednotkou uvedené banky, která je statistickou částí oblastní pobočky v Novém
Jičíně, a že u této expozitury byla směnka umístěna. Jinými slovy soud uzavřel,
že směnka obsahovala pouze jedno platební místo.
Protože otázku, uplatněnou prvou dovolatelkou jako otázku zásadního právního
významu, odvolací soud v napadeném rozsudku neřešil a tedy na jejím řešení ani
nezaložil své rozhodnutí a protože ani námitka litispendence není důvodná,
uzavřel dovolací soud, že dovolání prvé žalované není přípustné, a proto je
podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
Ani dovolání druhé dovolatelky není přípustné.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou druhé dovolatelky, že jí byla
postupem obou soudů odňata možnost jednat před soudem když soudy neprovedly
navržené vzájemně související důkazy, bez jejichž provedení nemohla prokázat
svá tvrzení.
K tomu dovolací soud uzavřel, že z ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že
je povinností účastníků označit důkazy k prokázání svých tvrzení. O tom, které
z navržených, popřípadě dalších důkazů provede, však rozhoduje soud. Jestliže
tedy soud dospěl k závěru, že provedení navržených důkazů není ke zjištění
skutkového stavu nutné, což ve svém rozhodnutí nejen konstatoval, ale i věcně
odůvodnil, využil svého práva daného mu v citovaném ustanovení a takový postup
nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Právo soudu rozhodnout o tom, které z
navrhovaných důkazů provede, vyplývá i z ústavního principu
nezávislosti soudů podle čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky (viz nález
Ústavního soudu II. ÚS 56/95, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního
soudu sv. IV. str. 259 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.1.2000, sp. zn. 29
Cdo 1552/99).
Uvedená otázka není ani otázkou zásadního právního významu, jak tvrdí
dovolatelka, neboť, jak se uvádí shora, byla již řešena jak v judikatuře
Nejvyššího soudu, tak v judikatuře Ústavního soudu.
O námitce litispendence platí to, co u prvé dovolatelky.
Ani dovolání druhé žalované tedy není přípustné, a proto je dovolací soud
rovněž podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Uplatněnými dovolacími důvody podle § 241 odst. 3 písm. b) a c) o. s. ř. (které
ostatně druhá dovolatelka blíže nespecifikovala) se dovolací soud poté, co
neshledal dovolání přípustným, zabývat nemohl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 o.s.ř. a nepřiznal žádnému účastníku jejich
náhradu, když dovolatelky procesně zavinily, že soud dovolání odmítl a
žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu