29 Odo 369/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka
Krčmáře a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci navrhovatele J. N.,
zastoupeného, advokátem, proti žalovanému S. b. d. P., za účasti vedlejšího
účastníka na straně navrhovatele M. K., o vyslovení neplatnosti usnesení
shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26
Cm 92/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 20. prosince
2001, č.j. 8 Cmo 608/2001-130, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze
dne 12. listopadu 2001, č.j. 26 Cm 92/2000-117, jímž Krajský soud v Ostravě
zamítl návrh navrhovatele ze dne 5. listopadu 2001 (čl. 112-116), na nařízení
předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému neprodleně umožnit
žalobci výkon funkce v kontrolní komisi S. P. za rovných podmínek s ostatními
členy této komise. Současně odvolací soud změnil výrok usnesení soudu prvního
stupně o poplatkové povinnosti žalobce.
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, podal navrhovatel dovolání. Snesl argumenty na
podporu svého tvrzení o nesprávnosti napadeného usnesení a navrhl, aby dovolací
soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Jelikož odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm podle
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna
2001, Nejvyšší soud (ve shodě s bodem 17., hlavy I, části dvanácté zákona č.
30/2000 Sb.) dovolání též projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve stejném znění.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení
odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné pouze za předpokladu, že
směřuje proti potvrzujícímu nebo měnícímu rozhodnutí odvolacího
soudu ve věci samé. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení
předběžného opatření, pak rozhodnutím ve věci samé není. Přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř. proto není dána.
Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř.,
protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených
ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Protože usnesením soudu prvního stupně
nebylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu, nelze přípustnost dovolání důvodně
dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř.
Pro úplnost se dodává, že dovolání by nebylo přípustné ani podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, jelikož zmatečnostní vady
řízení nebyly namítány ani zjištěny z obsahu spisu (§ 237 odst. 1 o. s. ř.),
nejde o žádný z případů uvedených v ust. § 238a odst. 1 o. s. ř. a nejde o
rozhodnutí ve věci samé (§ 239 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání navrhovatele směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5, věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu