29 Odo 400/2001-130
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu 1. R. M., 2. Ing.
T. H., o neplatnost usnesení valné hromady Č. g. s., a.s., vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 363/99, o dovolání navrhovatelů, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2001, č.j. 7 Cmo 852/2000-109, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2001, č.j. 7 Cmo
852/2000-109 a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. června
2000, č.j. 45 Cm 363/99-70 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu
v Praze ze dne 28.6.2000, č.j. 45 Cm 363/99-70, jímž tento soud zamítl
návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Č. g. s., a.s. (dále
jen „společnost“), konané dne 24.6.1999, kterým valná hromada schválila účetní
závěrku za rok 1998 ve znění přílohy 5. zápisu z valné hromady a způsob úhrady
ztráty společnosti.
V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu
prvního stupně, že tvrzený důvod neplatnosti usnesení valné hromady není dán.
Podle § 180 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) ve
znění před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., je akcionář oprávněn se
zúčastnit valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní
vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které jsou předmětem
jednání valné hromady a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Napadeným
usnesením valná hromada schválila roční účetní závěrku za rok 1998 a
rozhodla o úhradě ztráty. Z hlediska účetní závěrky byl údaj o jménu obchodního
partnera, který se podílel na prodeji podílu společnosti B. C., spol. s r.o.
(dále jen „B.“), bez významu. Proto vedení společnosti nemuselo tento údaj na
valné hromadě akcionářům sdělit. Nejednalo se o protiprávní postup z jeho
strany. Navíc lze připustit, že údaj tohoto charakteru spadal pod obchodní
tajemství. Argument navrhovatelů, že bez předmětného údaje nemohou podat proti
členům představenstva žalobu o náhradu škody, neobstojí, neboť tato okolnost s
posouzením platnosti usnesení valné hromady nijak nesouvisí.
Další výhrada navrhovatelů spočívala v tvrzení, že zápis z valné hromady
nezachycoval v úplnosti a pravdivě její průběh. Tím došlo k porušení § 188
odst. 2 písm. d) obch. zák., jehož důsledkem je, že rozhodnutí takto
zaprotokolované valné hromady jsou neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39
občanského zákoníku. Porušení uvedených ustanovení má závažné právní následky,
které jsou dány tím, že akcionáři, kteří se valné hromady nezúčastnili,
nemohou vykonávat svá práva, zejména nemají náležitý podklad pro podání žaloby
na určení neplatnosti usnesení valné hromady.
Odvolací soud konstatoval, že podle soudu prvního stupně byl zápis z valné
hromady vyhotoven standardním způsobem a obsahuje průběh děje na ní. Žalobci
svoje tvrzení o nepravdivosti zápisu neprokázali. I kdyby se jim to podařilo,
jednalo by se pouze o nepodstatné porušení předpisů, které podle § 183
odst. 2 písm. a) obch. zák. k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vést
nemůže. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že nedostatek týkající se zápisu z valné hromady nemůže vést k
neplatnosti usnesení na ní přijatých. Zápis z valné hromady nemá vliv na její
průběh a na rozhodnutí na ní přijatá.
Ani tvrzení, že usnesení je neplatné z důvodu nesrozumitelnosti, a to zejména
pokud jde o jeho část označenou číslicí 2, která odkazuje na bod 5. zápisu,
když správně mělo jít o odkaz na jeho bod 6., neobstojí, neboť tento nedostatek
v zápisu je bezvýznamný z hlediska platnosti přijatého
usnesení. Jde o zřejmou písařskou chybu, způsob úhrady ztráty společnosti za
rok 1998 je uveden pod bodem 6. a nikoli pod bodem 5. zápisu z
valné hromady.
Odvolací soud nepřipustil proti svému rozhodnutí dovolání, neboť k tomu
neshledal důvody.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé v otevřené lhůtě dovolání.
Co do přípustnosti odkázali na ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm.
b), c) a d) o. s. ř.
V dovolání uvedli, že informace požadovaná na valné hromadě v souvislosti
se schválením účetní závěrky, se týká toho, že společnost v roce 1998 prodala
svůj 24 % podíl ve společnosti B. Přitom čistý zisk B. se v letech 1997 a 1998
pohyboval v úrovni přes 500 milionů korun a obrat této společnosti dynamicky a
kontinuálně stoupal (v roce 1997 cca 9,6 mld. korun, v roce 1998 cca 12 mld.
korun, v roce 1999 cca 14,7 mld. korun). B. měla a má renomovaného
ovládajícího akcionáře, kterým je německá společnost C. AG. Při vynaložení
přiměřené náležité péče muselo představenstvo a dozorčí rada společnosti vědět,
že B. je dynamicky růstová společnost s perspektivou nadprůměrného nárůstu
zisku. Bylo sotva velkým překvapením, když čistý zisk B. dosáhl v roce 1999 cca
1,5 mld. korun a za rok 2000 byl ještě vyšší. V přepočtu za 24 % podíl který
společnost v B. v roce 1998 držela by měla v roce 1999 podíl na zisku cca 378
mil korun, s perspektivou dalšího růstu. Podle informací poskytnutých na valné
hromadě která schvalovala účetní závěrku za rok 1998, prodala společnost v roce
1998 svůj podíl v B. zhruba za 1 mld. korun, tj. za 2,5 násobek čistého zisku
připadajícího na její podíl v roce 1999. Je zřejmé, že cena podílu byla
nepřiměřeně nízká a pro společnost byla transakce hrubě nevýhodná. I když
ponecháme stranou, zda představenstvo touto transakcí způsobilo společnosti
škodu velkého rozsahu, je třeba uvést, že za tento nevýhodný obchod zaplatila
společnost ještě provizi v řádech stamilionů korun. To je o to
nepochopitelnější, že prodávající a kupující, kterým byl ovládající akcionář
B., se dlouho znali jako společníci společnosti, která byla předmětem transakce
a je sotva pochopitelné, že by bylo mezi nimi třeba obchod zprostředkovávat
nebo jim významně při prodeji radit. K žádosti akcionáře o vysvětlení (o
sdělení jména zprostředkujícího obchodního partnera a výše poskytnuté provize)
předseda valné hromady prohlásil, že veškeré údaje, které nejsou uvedeny v
účetní závěrce společnosti předložené akcionářům ke schválení, představují
předmět obchodního tajemství společnosti a že žádné další dotazy týkající se
účetní závěrky společnosti nebudou zodpovězeny.
K námitce, že zápis z valné hromady neobsahoval pravdivý a výstižný popis
projednání jednotlivých bodů valné hromady dovolatelé především uvedli, že
závěr soudu prvního stupně, že navrhovatelé neprokázali své tvrzení o
nepravdivosti zápisu je v rozporu s provedeným dokazováním, neboť oba
navrhovatelé i jimi navržený svědek B. ve svých výpovědích potvrdili průběh
jednání valné hromady k bodu 6. programu, shodně se shora uvedeným, přičemž
zápis z valné hromady z této diskuse vůbec nic neobsahuje a je v něm naopak
uvedeno, že se akcionářům dostalo vysvětlení. Navrhovatelé nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu, že zápis z valné hromady nemůže vést k neplatnosti
usnesení přijatých valnou hromadou. Zápis je důležitým dokumentem jak pro
uplatnění práv akcionářů, tak pro dokumentaci vnitřních poměrů společnosti a
pro vztahy ke třetím osobám. Proto v něm musí být pravdivě a výstižně popsán
průběh jednání valné hromady. Pokud tomu tak není, jde o podstatné porušení
ustanovení § 188 odst. 2 písm. d) obch. zák., které má závažné právní
následky, neboť akcionáři, kteří se valné hromady nezúčastnili, nemají
náležitý podklad pro podání návrhu na určení neplatnosti usnesení
valné hromady, popřípadě pro podniknutí jiných právních kroků.
To platí i pro případ, kdy je zápis nesrozumitelný, jak je tomu i v
projednávané věci, kdy část usnesení přijatého k bodu 6. programu odkazuje na
bod 5. zápisu.
K závěru odvolacího soudu, že informace, jejichž poskytnutí společnost odmítla,
mohou tvořit obchodní tajemství, dovolatelé konstatují, že požadovaná informace
nemá žádnou skutečnou nebo potenciální hodnotu, což plyne zejména z toho, že v
době, kdy informace byla požadována, šlo již o uzavřený obchodní případ.
Nemůže tedy jít o obchodní tajemství ve smyslu § 17 obch. zák. Tato
informace měla navíc být (v souladu s účetními předpisy) obsažena a vysvětlena
v příloze účetní závěrky. Dovolatelé zdůrazňují, že mají-li akcionáři schválit
účetní závěrku, musí k tomu mít potřebné informace. Přitom v projednávané věci
jde o podstatnou položku projednávané účetní závěrky. Dovolatelé navrhují, aby
dovolací soud usnesení obou soudů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění
pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů,
se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je závěr
dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená
právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda
dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší
dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu
se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam
se jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro
rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není
řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a
která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu
publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve
stanovisku Nejvyššího soudu, popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší
určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního
právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném
rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl
v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost
neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má
dovolání za přípustné) jak v řešení otázek týkajících se
povinnosti poskytnout akcionářům na valné hromadě požadované
informace, tak v řešení otázek souvisejících s pravdivostí, úplností a
srozumitelností zápisu z valné hromady.
Podle § 180 odst. 1 obch. zák. má každý akcionář právo požadovat a dostat
na valné hromadě vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, které jsou
předmětem jednání valné hromady. Jestliže tedy akcionář požaduje, aby mu v
souvislosti se schválením účetní závěrky, včetně způsobu úhrady
ztráty, představenstvo podalo bližší informace o tom, jak vznikla ztráta
společnosti vyplývající z účetní závěrky, respektive proč došlo k prudkému
nárůstu výdajů (v projednávané věci navrhovatelé tvrdí, že nárůst představoval
668 %) za služby oproti předcházejícím rokům, má na poskytnutí takové
informace právo, neboť jde o informaci související se
schvalováním účetní závěrky. Právní závěr odvolacího soudu, že požadované údaje
jsou pro přijetí napadaného usnesení bez významu, je proto nesprávný. Pokud
jde o právní závěr soudu prvního stupně, že porušení práva akcionáře,
ke kterému došlo neposkytnutím požadované informace, nemohlo způsobit závažné
právní následky, se kterým se odvolací soud ztotožnil (aniž oba soudy
tento závěr jakkoli odůvodnily), dovolací soud uzavřel, že jestliže se
požadovaná informace týká - jak tvrdí dovolatelé - částky v řádu stamilionů
korun, není vyloučeno, že její neposkytnutí závažné právní následky mít může, a
to například tehdy, jestliže neposkytnutí takové informace směřuje k tomu, aby
nemohla být vůči představenstvu uplatněna náhrada škody, popřípadě podáno
trestní oznámení. Je proto třeba, aby se soud při posuzování následků
neposkytnutí informace zabýval konkrétními okolnosti případu a na těchto
okolnostech založil svůj závěr o tom, zda porušení povinnosti nemělo závažné
právní následky.
Odmítnout požadovanou informaci by představenstvo mohlo pouze tehdy, jestliže
by tvořila předmět obchodního tajemství společnosti, popřípadě informace, které
jsou utajovanými skutečnostmi či informace podléhající režimu § 271 obch. zák.
(informací podléhající § 271 obch. zák. však stěží může být výše
zprostředkovatelské odměny či jméno obchodního partnera). Odvolací soud věc
nesprávně právně zhodnotil, když uzavřel, že „lze připustit, že údaj tohoto
charakteru spadal pod obchodní tajemství“, aniž posuzoval odmítnutou informaci
z hlediska splnění podmínek § 17 obch. zák.
Pokud odvolací soud uzavřel, že porušení povinnosti podle ustanovení § 188
odst. 2 [v projednávané věci zejména písmen d) a f)] může být pouze
nepodstatným porušením práv akcionářů, není jeho závěr správný. Je třeba
přisvědčit závěru navrhovatelů v tom směru, že může jít o podstatné porušení
ustanovení § 188 odst. 2 písm. d) obch. zák., které případně může mít závažné
právní následky zejména proto, že akcionáři, kteří se valné hromady
nezúčastnili, nemají náležitý podklad pro podání návrhu na určení neplatnosti
usnesení valné hromady, popřípadě pro podniknutí jiných právních kroků a
závažné právní důsledky může mít rovněž ve vztahu ke třetím osobám. Zda tomu
tak je, musí soud vždy posoudit podle konkrétních okolností, a to zejména z
toho hlediska, jak závažné skutečnosti v zápisu chybí, či jsou uvedeny
nepravdivě či nepřesně, popřípadě jak velká je míra této nepřesnosti.
Jestliže odvolací soud takto namítané nedostatky neposoudil, je jeho právní
závěr neúplný a tedy i nesprávný. Jinou otázkou však je, zda nesprávnost či
neúplnost zápisu z valné hromady může být důvodem pro vyslovení neplatnosti
usnesení, popřípadě za jakých podmínek. Touto otázkou se však soud nezabýval,
když vyšel ze závěru, že se při posuzování této námitky vždy uplatní ustanovení
§ 183 odst. 2 písm. a) obch. zák.
To však již neplatí v případě konkrétně namítané nesrozumitelnosti
zápisu, u které odvolací soud uzavřel, že jde o pouhou chybu v psaní
která nečiní zápis nesrozumitelným a dovolací soud se s tímto závěrem ztotožnil.
Námitkou dovolatelů, že skutkové zjištění soudů ohledně neúplnosti zápisu z
valné hromady nemá oporu v provedeném dokazování se Nejvyšší soud nezabýval,
neboť jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.
může posuzovat napadené rozhodnutí pouze z důvodů podle a § 241 odst. 3 písm.
d) a § 242 odst. 3 o. s. ř.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, týkajících se neplatnosti
usnesení valné hromady kterým byla schválena účetní závěrka a způsob úhrada
ztráty společnosti, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné,
Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
rozsudek soudu prvního stupně podle § 243b odst. 1, části věty za středníkem a
odst. 2, věty druhé, o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 3. ledna 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu