29 Odo 421/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Miroslava Galluse a
JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Ing. A. B., zastoupeného,
advokátem, proti žalovanému úpadci I. D. z., d., o určení nároku
na úrok z prodlení a o povinnosti nahradit škodu, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 20 C 283/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2002, č. j. 15 Co 415/2001-25, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2002, č.
j. 15 Co 415/2001-25, a usnesení Okresního soudu v
Ostravě ze dne 6. listopadu 2001, č. j. 20 C 283/2001-15, se zrušují a věc se
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 23. května 2001, doplněnou podáním ze dne 23.
srpna 2001 došlým soudu 27. srpna 2001, domáhal (jako věřitel žalovaného, na
jehož majetek byl prohlášen konkurs usnesením Krajského obchodního soudu v
Ostravě ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. 36 K 8/2000) toho, aby
soud:
a/ určil že žalobci přísluší vůči žalovanému nárok na úrok z
prodlení za nevyplacený termínovaný vklad, za dobu od 12.
ledna 2000 do 20. prosince 2000, ve výši 61.600,- Kč a že vklad žalobce
na účtě č. … u žalovaného činí ke dni 20. prosince 2000
320.062, Kč.
b/ uložil žalovanému povinnost
- nahradit pojištěnému žalobci škodu ve výši 145.000,- Kč, v souvislosti s jeho
odpovědností coby pojistníka za nevyplacený výnosový termínovaný vklad,
uložený u něho dne 12. července 1999 ve výši 249.000,- Kč,
- zajistit žalobci vyplacení pojistného plnění P. S. a. s., se sídlem ve S.
27/1076, P. 6, vyplývajícího ze znění uzavřené pojistné rámcové smlouvy č. … a
smluvního ujednání, ve výši 130.500,- Kč,
do tří dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. ledna 2002, č.
j. 15 Co 415/2001-25, potvrdil usnesení ze dne
6. listopadu 2001, č. j. 20 C 283/2001-15, jímž Okresní soud v Ostravě žalobu
jako neprojednatelnou odmítl dle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“). Odvolací soud - cituje ustanovení § 79 odst. 1
a § 80 písm. b/ a c/ o. s. ř. - přisvědčil závěru soudu prvního
stupně, že tzv. žalobní petit zůstal (přes výzvu soudu prvního
stupně učiněnou - dle § 43 odst. 1 o. s. ř. - usnesením ze dne 20. července
2001, č. j. 20 C 283/2001-8) neurčitý, když z něj neplyne, zda jde o žalobu na
plnění či o žalobu o určení a rozhodnutí vydané podle žalobcem formulovaného
petitu by bylo materiálně nevykonatelné. Odvolací soud uzavřel, že označená
neurčitost brání dalšímu pokračování řízení (když soud sám nemůže upravit
žalobní petit do projednatelné podoby, jelikož občanský soudní řád mu takovou
možnost nedává), přičemž žalobce byl o možnosti odmítnutí žaloby pro tuto vadu
řádně poučen.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., namítaje, že jsou dány dovolací
důvody dle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., tedy že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(písmeno a/), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (písmeno b/). Konkrétně dovolatel zpochybňuje správnost závěru
odvolacího soudu, že jím formulovaný (v podání z 23. srpna 2001) žalobní petit
je neurčitý. Připouští, že by za neurčitou a nevykonatelnou mohla být pokládána
ta část žalobního petitu, kterou se domáhá, aby žalovanému bylo uloženo
zajistit vyplacení pojistného plnění P. S. a. s., ve výši 130.500,- Kč,
formulaci určovací části petitu však má za jasnou a srozumitelnou. Z toho, že
odvolací soud usnesení soudu prvního stupně přesto potvrdil, usuzuje dovolatel
na vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění
dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. spatřuje
dovolatel v tom, že napadené rozhodnutí nijak nereaguje na názor obsažený v
usnesení soudu prvního stupně, podle nějž je-li žalobní petit u jednoho z
uplatněných nároků určitý a srozumitelný, je třeba podání odmítnout jako
celek, neodpovídá-li zákonným požadavkům žalobní petit dalšího z
uplatněných nároků. Oba soudy tím dle jeho přesvědčení nesprávně vyložily
ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. (potud dovolatel odkazuje též na závěry
rozhodnutí uveřejněného pod číslem 5/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek - dále též jen „R 5/1998“). Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší
soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Odvolací soud účastníka poučil jen, že „dovolání je přípustné“, aniž v poučení
– v rozporu s ustanoveními § 211, § 157 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 240 odst. 3
věty druhé o. s. ř. – uvedl, v jaké lhůtě a u kterého soudu lze dovolání podat
Toto procesní pochybení však vedlo toliko k tomu, že lhůta k podání dovolání
žalobci doběhla (v intencích ustanovení § 240 odst. 3 věty
druhé o. s. ř.) až uplynutím čtyř měsíců od doručení napadeného
usnesení (posledním dnem lhůty k podání dovolání byl u žalobce
22. červenec 2002).
Dovolání je přípustné dle § 239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Byť je dovolatel zčásti přiřazuje dovolacímu důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/
o. s. ř., jsou dovolací argumenty z obsahového hlediska především kritikou
právního posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (otázky
náležitostí žaloby).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí
kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště
účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení
státu a příslušného státního orgánu, který za stát před
soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj
patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů
musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační
číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k
identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních
vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
Ustanovení § 43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve
účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny
stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo
doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno
nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odstavec 2).
Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že žaloba je neurčitá ve vymezení toho,
čeho se jí žalobce domáhá (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního
petitu).
Jak uvedl již soud prvního stupně, vymezení práv a jim odpovídajících
povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a
jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být
nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích § 261a o. s. ř.
po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná
práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí
svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou
případů dle § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit (v právní teorii srov. shodně
Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání,
Praha, C. H. Beck, 2001 /dále též jen „Komentář“/, str. 241242).
Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit), je neurčitý, jestliže
vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno
tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že
převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek
jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není to, že
žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem
(srov. opět i Komentář, str. 155-156).
Pro výsledek dovolacího řízení je určující především zodpovězení otázky, zda
návrhy formulované žalobcem v žalobním petitu (tak jak byly specifikovány výše)
jsou vskutku neurčité a zda a v jakém rozsahu tento nedostatek soudu bránil v
řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 80 o. s. ř. žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze
uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména
a/ o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení,
zda tu manželství je či není, o určení otcovství, o osvojení,
o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého);
b/ o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu
nebo z porušení práva;
c/ o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý
právní zájem.
Nejvyšší soud pak nemá žádné pochybnosti o tom, že domáhá-li se žalobce
určení, že mu přísluší vůči žalovanému nárok na úrok z prodlení za nevyplacený
termínovaný vklad, za dobu od 12. ledna 2000 do 20. prosince 2000, ve výši
61.600,- Kč a že vklad žalobce na účtě č. … u žalovaného činí ke dni 20.
prosinci 2000 320.062,- Kč, jde o řádně formulovaný žalobní návrh dle § 80
písm. c/ o. s. ř., který neurčitý není a u nějž mimochodem výkon rozhodnutí
postupy dle § 251 a násl. o. s. ř. pojmově ani nepřichází v úvahu, takže nelze
ani spekulovat o tom, že bude (coby součást rozsudku) materiálně nevykonatelný.
Při úvaze o určitosti požadavku, aby soud žalovanému uložil do tří dnů od
právní moci rozsudku nahradit pojištěnému žalobci škodu ve výši 145.000,- Kč, v
souvislosti s jeho odpovědností coby pojistníka za nevyplacený
výnosový termínovaný vklad, uložený u něho dne 12. července 1999 ve výši
249.000,- Kč, odvolací soud nesprávně uplatnil principy vázanosti žalobním
petitem. Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové a nikoli formální
náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem,
aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez
jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Nezáleží však na
tom, v jakém pořadí nebo uspořádání jsou v žalobě uvedeny (v právní
teorii srov. shodně opět Komentář, str. 243). Jinak řečeno, ze žaloby je
zřejmé, že v této části se žalobce - v intencích § 80 písm. b/ o. s. ř. -
domáhá peněžitého plnění (zaplacení částky 145.000,- Kč). Označení této částky
jako „škody“, jakož i údaj, že částka je vymáhána „v souvislosti s odpovědností
žalovaného coby pojistníka za nevyplacený výnosový termínovaný vklad, uložený u
něho dne 12. července 1999 ve výši 249.000,- Kč“, je z obsahového
hlediska již tvrzením odůvodňujícím přiznání požadované částky, nikoliv
žalobním petitem, jímž by soud byl v tomto rozsahu vázán.
Za materiálně nevykonatelný (neurčitý) nepokládá Nejvyšší soud ani návrh, aby
soud žalovanému uložil do tří dnů od právní moci rozsudku zajistit žalobci
vyplacení pojistného plnění P. S. a. s., se sídlem ve S. 27/1076, P. 6,
vyplývajícího ze znění uzavřené pojistné rámcové smlouvy č. … a smluvního
ujednání, ve výši 130.500,- Kč. V této části je - opět ve shodě s ustanovením
§ 80 písm. b/ o. s. ř. - vymáháno nepeněžité plnění (žalovaný má v
konkrétně určené době zajistit, aby P. S. a. s. vyplatila žalobci pojistné
plnění ve výši 130.500,- Kč). Výkon rozsudku, v případě, že by tato povinnost
byla žalovanému uložena, je podle Nejvyššího soudu možno vynutit ukládáním
pokut dle § 351 o. s. ř.
Dovolateli lze přisvědčit také v kritice názoru soudu prvního stupně o nutnosti
odmítnout žalobu jako celek, i když je vadná jen zčásti, jejž odvolací soud
přešel mlčením. V tomto směru jde o zjevný rozpor se standardní judikaturou,
když v R 5/1998 (na něž dovolatel odkazuje), bylo
jednoznačně řečeno, že pro neodstranění vad podání lze zastavit řízení (dnes
odmítnout žalobu) jen o tom (ohledně toho) ze samostatných
nároků, jehož se vada, bránící dalšímu pokračování v řízení, týká.
Lze tedy uzavřít, že důvod k odmítnutí žaloby pro neurčitost žalobního petitu
dán nebyl a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tak byl
uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil; protože důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu
prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu o určitosti žalobních petitů je pro soud
prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1, věta první, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2002
JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.
předseda senátu