29 Odo 427/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v
právní věci žalobce JUDr. J. V., advokáta, jako správce konkursní podstaty
úpadkyně H. z. z. p. v likvidaci, zastoupeného, advokátem, proti žalované O.
n. ve S., o zaplacení částky 107.260,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 210/99, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2002,
č. j. 5 Co 2365/2002 - 137, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince
2002, č. j. 5 Co 2365/2002 – 137, se zrušuje a
věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací ve věci v záhlaví
uvedené napadeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze
dne 16. 7. 2002, č.j. 2 C 210/99-117, ve výroku v odstavci I. tak, že návrh,
aby žalovaná byla povinna uhradit žalobci 21.452,- Kč se zamítá, v odstavci II.
rozsudek, jímž byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení dalších
85.808,- Kč spolu s 21% úrokem z prodlení z částky
107.260,- od 15. 8. 1997 do zaplacení, potvrdil a v
odstavci III. změnil tak, že žalobce zavázal k povinnosti
zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku
1.187,50 Kč. Vedle toho rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.
Odvolací soud při přezkumu rozsudku soudu prvního stupně vycházel ze skutkových
zjištění provedených soudem prvního stupně. Žalovaný uzavřel dne 22. 4. 1994 (s
dodatkem ze dne 6. 3. 1995) podle ustanovení § 262 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen
„obch. zák.“) s H. z. z. p. smlouvu o poskytování a úhradě nákladů zdravotní
péče. Dne 9. 2. 1996 byl na pojišťovnu prohlášen
konkurs. Žalovaná smlouvou ze dne 16. 12. 1996 postoupila své pohledávky za
pojišťovnou K. b. P., s. p. ú, a to se ztrátou 20 %. V srpnu 1997 pojišťovna
přistoupila k provedení revize již proplacených úkonů za
zdravotní péči převážně z roku 1994.
Odvolací soud konstatoval, že podle smlouvy ze dne 22. 4. 1994 se žalovaná
zavázala k poskytnutí zdravotnických služeb pojištěncům úpadkyně a úpadkyně se
zavázala provádět úhradu poskytnuté zdravotní péče na základě formálně a
obsahově správných účtů ve lhůtě 30 dnů od jejich doručení. Při své
činnosti měla úpadkyně dodržovat nařízení vlády č.
216/1992 Sb., kterým se vydává zdravotní řád a provádějí některá ustanovení
zákona České národní rady č. 550/1991 Sb. o všeobecném zdravotním pojištění,
podle kterého mají revizní lékaři a odborní pracovníci ve zdravotnictví
kontrolovat, zda poskytnutá péče odpovídá péči vyúčtované zdravotní pojišťovně,
zda byly vyúčtovány pouze ty výkony, léčiva a prostředky, které je zdravotní
pojišťovna povinna uhradit a zda rozsah a druh zdravotní péče odpovídá
zdravotnímu stavu pojištěnce. Pokud kontrola prokáže neoprávněnost nebo
nesprávnost vyúčtování zdravotní péče, zdravotní pojišťovna takovou péči
neuhradí. Takovou kontrolu měla podle odvolacího soudu úpadkyně provádět v době
revidovaných úkonů zdravotnické péče v roce 1994 a neoprávněnému nebo
nesprávnému vyúčtování se mohla bránit neproplacením takové zdravotní péče.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně,
jestliže vývoj vztahů úpadkyně se žalovanou posuzoval komplexně a přihlédl ke
skutečnosti, že pohledávky žalované za úpadkyní
několikanásobně převyšují částku, kterou nárokuje žalobce pro konkursní
podstatu v průběhu konkursního řízení, a za předpokladu, že úpadkyně měla
možnost neoprávněně nebo nesprávně vyúčtovanou zdravotní péči žalované
neproplatit, dovozuje, že kontrola prováděná revizním lékařem po vyhlášení
konkursu a po ukončení právních vztahů mezi úpadkyní a žalovanou byla opožděná
a návrh na zaplacení částky 107.260,- Kč s příslušenstvím považuje za výkon
práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle
ustanovení § 265 obch. zák.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas
dovolání. Dovolání podává podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č.
99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též
jen „o. s. ř.“), s tím, že v napadené části rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Dovolatel namítá zejména skutečnost, že se odvolací
soud nesprávně vypořádal s otázkou zásadního právního významu, totiž zda
narušitel práva se může v souvislosti s porušením práva domáhat ochrany podle
zásad poctivého obchodního styku. Za další otázku zásadního právního významu
dovolatel považuje otázku, zda soudem ustanovený správce konkursní podstaty při
uplatnění své pohledávky postupuje v rozporu se zásadami poctivého obchodního
styku, pokud takovou pohledávku neuplatnil v souladu se zásadami poctivého
obchodního styku úpadce. Po vyhlášení konkursu na úpadkyni
H. z. z. p. byla provedena revize, ze které vyplynulo, že část provedené úhrady
byla pojišťovnou vyplacena neoprávněně a žalovaná by ji měla vrátit. Rozsah
žalované částky byl žalobcem doložen a žalovanou stranou nebyl
zpochybněn. V žádném smluvním dokumentu není vyloučena opětovná kontrola ze
strany pojišťovny a rovněž není stanoven časový termín nejzazší přípustné
kontroly. Tento termín lze dovodit z čl. III. odst. 5 smlouvy ze dne 22. 4.
1994 a činí 5 let. Chování žalované posuzuje žalobce (s ohledem na
předložené důkazy) jako chování v rozporu s právem. Žalovaná si musela být
vědoma nebo s ohledem na znalost právního předpisu (vyhlášky č. 265/1992 Sb.)
měla být vědoma, že účtuje nesprávně a v rozporu s právním
předpisem. Pokud odvolací soud dovodil, že žalobce (resp. správce konkursní
podstaty) provedl kontrolu pozdě (neboť ji měla provést úpadkyně) a výkon práva
z takové kontroly nepožívá ochrany podle ustanovení § 265 obch. zák., potom
soud právně pochybil a dovolatel navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád a některé další zákony, se pro
dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolatel se dovolává přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle tohoto
ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo
některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce
zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam řeší
dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu
se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se
jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Za otázku zásadního právního významu pak nelze považovat takovou otázku, která
byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že se jedná o rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší otázku, zda
věřitel tím, že vymáhá svou pohledávku za dlužníkem, který má vůči věřiteli
vzájemnou pohledávku převyšující dluh, vykonává své právo v rozporu se zásadami
poctivého obchodního styku.
Dovolání je důvodné.
Především dovolací soud konstatuje, že předmětná pohledávka vymáhaná správcem
konkursní podstaty, je pohledávkou úpadkyně vůči třetí osobě, která náleží do
konkursní podstaty jako majetek podléhající konkursu (§ 6 zák. č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolací soud rovněž dovozuje, že v daném případě vymáhavý nárok z bezdůvodného
obohacení má svůj původ v plnění ze smlouvy ze dne 22. 4. 1994, obsahující
ujednání podle § 262 obch. zák., kterážto skutečnost dovoláním nebyla
zpochybněna, takže jde o obchodní závazkový vztah.
Ustanovení § 265 obch. zák., které určuje, že výkon práva, který je v
rozporu se zásadami poctivého obchodního styku,
nepožívá právní ochrany, předpokládá, že účastník obchodněprávního vztahu nesmí
překročit meze, které vyplývají ze zásad poctivého obchodního styku při
prosazování svých zájmů, a tudíž nesmí zneužít práv, která mu podle zákona,
resp. na základě zákona vznikla. Ujednání, ze kterého mu vzešla práva, jejichž
uplatnění by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, není
neplatné, ale tato práva nejsou vymahatelná – soud v takovém případě uplatněný
nárok nepřizná.
Pokud správce konkursní podstaty po svém jmenování nařídil provést reviznímu
lékaři opětovnou kontrolu již proplacených plateb vůči žalované, což mu žádné
zákonné ani smluvní ustanovení nezakazovalo, a po zjištění nedostatků ve
vyúčtování přeplatek za nesprávně proplacenou zdravotní péči zpětně na žalované
vymáhal, není možné v jeho postupu spatřovat nic, co by mohlo být v rozporu se
zásadami poctivého obchodního styku. Existenci takového rozporu – podle
přesvědčení Nejvyššího soudu – nelze dovodit ani z toho, zda, z jakého důvodu a
za jakých podmínek žalovaná postoupila třetí osobě svou pohledávku vůči
úpadkyni, ani z časového odstupu mezi úhradou „sporné“ částky a „kontrolou
revizním lékařem“ po prohlášení konkursu na majetek „pojišťovny“. Přestože
soudy hodnotily postup žalobce v kontextu dalších vzájemných vazeb mezi
zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, nelze právě v postupu žalobce
– správce konkursní podstaty úpadkyně – při
uplatňování nároku na vrácení plateb za přeplacené úkony zdravotní péče,
spatřovat výkon práva, který v důsledku rozporu se zásadami poctivého
obchodního styku nepožívá právní ochrany.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil tuto otázku, na níž napadené
rozhodnutí spočívá, nesprávně, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle § 243b
odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu dalšímu řízení (§ 243b odst.
3 věta právní o. s. ř.).
V dalším řízení se soud bude zabývat i otázkou náležitého označení žalované v
souladu s aktuálním zněním jejího názvu v obchodním rejstříku.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1,
první věta za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2005
JUDr. František Faldyna, CSc. , v. r.
předseda senátu