NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 43/2003-76
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Hampla JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci
žalobce Ing. M. M., zastoupeného JUDr. L. V., advokátem, proti žalované J.,
spol. s r. o., o zaplacení 150.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 13 C 122/2001, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2002, čj.12 Co 65/2002-51, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2002,
čj. 12 Co 65/2002-51 a usnesení Okresního soudu
v Olomouci ze dne 12. prosince 2001, čj. 13 C 122/2001-39, se zrušují a věc se
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Napadeným usnesení potvrdil odvolací soud usnesení Okresního soudu v Olomouci
ze dne 12.12.2001, čj. 13 C 122/2001-39, kterým tento soud odmítl „podání
žalobce doručené soudu dne 7.9.1999 pod čj. 13 C 122/2001“ podle § 43 odst. 2
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobní návrh, kterým se
žalobce domáhal , aby soud vydal platební rozkaz, kterým uloží žalovanému
zaplatit žalobci v žalobním petitu požadované plnění, nesplňuje podmínky
ustanovení § 79 o. s. ř.
Žalobce se přitom domáhal vydání platebního rozkazu, kterým soudu uloží
žalované do 15-ti dnů od doručení platebního rozkazu zaplatit žalobci
a) zbývající dlužnou sumu smluvní pokuty z celkové částky 1,150.000,-
Kč ujednané ve „smlouvě o další součinnosti při převodu obchodního podílu
společnosti J. spol. s r.o. se sídlem v O.“ po vydání směnečného platebního
rozkazu sp. zn. 3 Sm 13/99, tedy 150.000,- Kč,
b) s úrokem z prodlení 19 % p.a. z částky ad a) od 10.5.1996 do
20.6.1996 (tedy 3.201,37 Kč za 41 dnů),
c) dále úrok z prodlení ve výši 21 % p.a. z částky ad a) od 21.6.1996
do 26.5.1997 (tedy 29.256,16 Kč za 339 dnů),
d) dále úrok z prodlení ve výši 26 % p.a. z částky ad a) od 27.5.1997
do 12.8.1998 [tedy 47.227,40 Kč za 442 dnů, celkem tedy 229.684,93 Kč pro
položky a) - d)],
e) dále úrok z prodlení ve výši 20 % p.a. z částky ad a) od 13.8.1999
až do zaplacení.
Dále se domáhal zaplacení obvyklého úroku z prodlení počítaného podle
občanského zákoníku z částky 1,000.000,- přiznané směnečným platebním rozkazem
sp. zn. 3 Sm 13/99, vydaným Krajským soudem v Ostravě, snížený vždy o 6 % z
této částky přiznané rovněž uvedeným směnečným platebním rozkazem, tedy
f) úrok ve výši 13 % p.a. z částky 1,000.000,- Kč od 10.5.1996 do
20.6.1996tedy 14.602,74 Kč za 41 dnů),
g) dále úrok ve výši 15 % p.a. z částky 1,000.000,- Kč od 21.6.1996 do
26.5.1997 (tedy 139.315,07 Kč za 339 dnů),
h) dále úrok ve výši 20 % p.a. z částky 1,000.000,- Kč od 27.5.1997
do12.8.1998 [tedy 242.191,78 Kč za 442 dnů, čili celkem 396.109,59 Kč pro
položky f )- h)],
i) úrok ve výši 14 % p.a. z částky 1,000.000,- Kč od 13.8.1998 do
zaplacení a nákladů řízení představujících soudní poplatek.
K výzvě soudu sice žalobce žalobní petit upravil, ale tento podle názoru soudu
prvního stupně nadále nesplňoval náležitosti ustanovení § 79 o. s. ř.
Soud prvního stupně vyzval žalobce aby do deseti dnů od doručení výzvy
odstranil vady žaloby tak, aby obsahovala přesný, určitý, srozumitelný a
vykonatelný žalobní petit a poučil jej, jak má tuto opravu provést.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že výzva soudu prvního stupně
k odstranění vad žaloby je zaměřena na opravu a doplnění petitu s vymezením, že
musí být přesný, určitý, srozumitelný a vykonatelný s tím, že vymezení práv a
jím odpovídajících povinností v žalobním petitu musí být provedeno natolik
určitě a srozumitelně, aby po jeho převzetí do výroku mohl
být na jeho základě nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Výzva
obsahuje i zákonné poučení o možnosti postupu podle § 43 odst. 2 o. s. ř.
Žalobce sice žalobní petit změnil, při jeho formulování však postupoval stejným
způsobem, jako v žalobě.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nedostatcích
petitu. Konstatoval, že i když lze obecně ze žaloby usuzovat, čeho se laicky
žalobce domáhá, neuplatnil svůj nárok v podobě, jak to požaduje procesní
předpis. „Žádné odkazy na žalobní žádání tak, jak to žalobce jak v
případě původní verze, tak i verze doplněné a opravené učinil, nejsou
bez své jednoznačné konkretizace a specifikace jistiny, z níž se žalobce
příslušenství domáhá případné a způsobilé k tomu, aby takto mohl soud v
konkrétní věci judikovat.“
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti
odkázal na ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., co do jeho důvodů na nesprávné
právní posouzení.
Dovolatel namítá, že názor soudu prvního stupně, že petit žalobního návrhu musí
být formulován do podoby „přejatelné přímo do verdiktu soudu“ je nesprávný.
Jak uvedl odvolací soud, z obsahu žaloby lze obecně usuzovat, čeho se žalobce
domáhá.
„Tzv. laická podoba petitu, jehož obsah je obecně jasný, nemůže zakládat
tvrzení o jeho nesrozumitelnosti nebo neurčitosti. Je v souladu s poučovací
povinností soudu, aby byl účastník v soudním řízení veden k přesné formulaci
svých nároků a tvrzení, včetně petitu, avšak požadavek pregnantní právní
formulace by znamenal ve svých důsledcích odepření spravedlivé ochrany práv
laické veřejnosti a umožňoval by uplatňování práv pouze prostřednictvím právně
kvalifikovaných subjektů, což odporuje základním principům českého právního
řádu“.
Neurčitost žalobního petitu nelze podle dovolatele dovozovat ani z konkretizace
jistiny pomocí odkazu na předchozí body petitu.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení obou soudů zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a je důvodné.
Podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. musí být z návrhu na zahájení řízení
(žaloby) patrno, čeho se navrhovatel (žalobce) domáhá. Jak správně uvedl soud
prvního stupně musí být žalobní návrh úplný, určitý a srozumitelný a vymezení
práv a jim odpovídajících povinností musí být tak přesné a jednoznačné, aby po
převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden jeho výkon.
Přitom soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti
než žalobce navrhuje, musí žalobní petit svým výrokem zcela, vyčerpat a nesmí
jej (s výjimkami zakotvenými v § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit (shodně srov.
v právní teorii např. Bureš. J., Drápal. L., Krčmář. Z., Mazanec. M.: Občanský
soudní řád, Komentář I. díl. 6. vydání, Praha: C. H. Beck 2003, str. 247). To
však neznamená, jak správně uvádí dovolatel, že by musel být žalobní petit
formulován tak, aby jej mohl odvolací soud bez jakékoli úpravy převzít do
výroku svého rozhodnutí (i když jsou zpravidla žalobní petity takto
formulovány). Takový požadavek lze dovodit pouze u žalobních návrhů kterými se
navrhovatel domáhá rozhodnutí o prohlášení vůle, které takové prohlášení
nahrazují.
V projednávané věci žalobce v žalobním petitu uvedl částky, jejichž
zaplacení se domáhá, tj. jednak zaplacení smluvní pokuty ve výši 150.000,-
Kč s příslušenstvím, jednak zaplacení úroku z prodlení z částky 1,000.000,- Kč
s příslušenstvím. Požadované příslušenství smluvní pokuty - úrok z prodlení -
vymezil jednak způsobem určení jeho výše (procentem ze základu ve vazbě na
jednotlivá období), jednak celkovou částkou za příslušný počet dnů (s
výjimkou případů, kdy takto výši příslušenství určit nešlo). Přitom výši
základu příslušenství požadované smluvní pokuty pro jednotlivá období
neformuloval konkrétní částkou, ale odkazem na příslušný bod žalobního petitu,
kterým požadoval zaplacení smluvní pokuty (kde je výše smluvní pokuty jasně
uvedena).
Z žalobního petitu je tedy jasně patrno, jakého plnění se žalobce domáhá,
přičemž, to že některé údaje jsou uvedeny nadbytečně, popřípadě odkazem na
jinou část petitu, způsobuje sice určitou nepřehlednost žalobního návrhu,
nikoli však jeho neúplnost, určitost či nesrozumitelnost. Bude na samotném
soudu, aby formuloval výrok svého rozhodnutí obvyklým způsobem.
Soud prvního stupně i odvolací soud tedy pochybily, když posoudily žalobní
návrh jako nepřesný, neúplný, nesrozumitelný a nevykonatelný a v důsledku toho
postupovaly podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i
usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst.
3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3, věta první, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. července 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu