29 Odo 440/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Zdeňka
Krčmáře v právní věci žalobce S. b. d. K., zast. advokátem, proti žalovaným 1)
J. N. a 2) R. N., o zaplacení 40.153,- Kč s přísl., vedené u
Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 3313/98, k dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2000, čj. 9 Co 66/99-31,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 3. 2000,
čj. 9 Co 66/99-31 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 11.
1998, čj. 14 C 3313/98-16, jímž tento soud zamítl žalobu o zaplacení
40.153,- Kč s přísl. jako dluhu 1) a 2) žalovaného na nájemném a zároveň
žalobci uložil zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení před soudem prvního
stupně 8.750,- Kč. Dále odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalovaným na
náhradu nákladů odvolacího řízení 4. 675,- Kč a proti svému rozsudku
připustil dovolání.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že na základě oznámení
o převodu členství přešla z předchozí členky Š. R. na žalované dnem 4. 9. 1996
práva a povinnosti spojené s členstvím ve S. b. d. K. (žalobce); zároveň
uvedený den žalovaní uzavřeli se žalobcem smlouvu o nájmu bytu v M., S. K., bl.
711/873.
Předchozí členka družstva neplatila v období roku 1995 až do 31. 8. 1996
nájemné, které činí 40.153,- Kč a žalobce se jeho zaplacení domáhá na
žalovaných včetně poplatku z prodlení od 1. 2. 1995 do zaplacení ve výši 2,5
promile denně z dlužné částky, na něž přešla práva a povinnosti spojené s
členstvím v družstvu.
Odvolací soud k tomu dále uvedl, že podle ust. § 230 obch. zákoníku vstoupili
žalovaní do práv a povinností spojených se vznikem a zánikem členství. Na
žalované však nepřešly z titulu tohoto právního nástupnictví dluhy dosavadní
(předchozí) členky družstva, vzniklé z trvání nájemního vztahu mezi touto
členkou a žalobcem. Převodem členských práv a povinností nevzniká ze zákona
novému členu nájem bytu, ale vznikne mu právo na uzavření nájemní smlouvy podle
ust. § 685 a násl. obč. zákoníku.
Z těchto důvodů proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako
věcně správný.
Ve výroku rozsudku odvolací soud připustil podle § 239 odst. 1 o. s. ř., ve
znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“) dovolání k otázce
(specifikované v důvodech rozhodnutí, zda „převodem členských práv a povinností
dochází k universální sukcesi, neboť jde o rozhodnutí po právní stránce
zásadního významu“.
Dovoláním ze dne 5. 6. 2000 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího
soudu s tím, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 o. s. ř. z důvodu dle
ust. § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že převod členských
práv a povinností je upraven v § 230 obch. zákoníku. Tato práva
a povinnosti přecházejí na nabyvatele na základě smlouvy v okamžiku jejího
přeložení družstvu, popř. písemným oznámením dosavadního člena o převodu
členství a písemným souhlasem nabyvatele členství, popř. později, a to dne,
který je uveden ve smlouvě. Družstvo (žalobce) nemůže nijak ovlivnit dohodu o
převodu členských práv a povinností, ani zjistit její obsah, pokud mu ji
účastníci nepředloží.
Dohodu o převodu členských práv a povinností je podle dovolatele nutno
považovat za smlouvu nepojmenovanou, její právní režim je nutné dovodit z ust.
§ 261 odst. 3 písm. b) obch. zákoníku a řídí se obchodní zákoníkem, i když
strany smlouvy nejsou podnikateli.
Uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností a jejím oznámením
žalobci došlo podle dovolatele k universální sukcesi, tedy ke změně subjektu
členského právního poměru a nájmu bytu. Tím nabyvatel získává mj. základní
členský vklad, zůstatkovou hodnotu členského podílu, které jeho právní
předchůdce složil v minulosti. Zároveň tím žalovaní převzali i povinnosti
platit nájemné a úhrady za plnění poskytované s užíváním bytu a zálohy na ně i
za období, v němž měl tuto povinnost předchozí člen, neboť jde o universální
sukcesi.
Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání žalobce podle spisu nevyjádřili.
Nejvyšší soud s ohledem na bod 17, hlavu I., části dvanáctou přechodných
ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle dosavadních
předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 21. a v
souladu s ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. konstatoval, že
dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti,
dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 o. s. ř., neboť odvolací soud
připustil dovolání proti svému rozsudku a bylo podáno z důvodu dle § 241 odst.
3 písm. d) o. s. ř. V odůvodnění vymezil odvolací soud právní otázku tak, zda
„převodem členských práv a povinností dochází k universální sukcesi“ a obdobně
byla tato otázka vymezena žalobcem v protokole o jednání před odvolacím soudem
dne 1. 3. 2000 a v dovolání z 5. 6. 2000, kde byl v podrobnostech vznášen
dotaz, zda uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností převzali
žalovaní i povinnost zaplatit nájemné a další úhrady i za období, v němž měl
tuto povinnost převodce (předchozí člen družstva).
Členská práva a povinnosti může člen družstva podle § 229 odst.
1 obch. zákoníku mj. převést na jinou osobu.
Podle § 230 obch. zákoníku převod práv a povinností spojených s členstvím v
bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu družstva.
Nájem bytu vzniká na základě nájemní smlouvy (§ 685 odst. 1 obč. zákoníku)
a tuto smlouvu lze uzavřít, jde-li o nájem družstevního bytu, za podmínek
upravených ve stanovách bytového družstva.
V posuzovaném případě, ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, která
nebyla v dovolání zpochybněna, vyplývá, že dnem 4. 9. 1996 došlo k převodu
členských práv a povinností v družstvu žalobce na žalované. Téhož dne byla
podepsána žalobcem a žalovanými nájemní smlouva na družstevní byt č. 11 o
velikosti 1 + 4 v 6 podlaží v domě čp. 873, ul. J. bl. 711 v M.. Předchozí
nájemkyně a členka družstva dlužila žalobci na nájemném a dalších úhradách k
31. 8. 1996 částku 40.153,- Kč, žalobce se nyní domáhá zaplacení tohoto dluhu
na žalovaných, jako právních nástupcích předchozí členky.
Dovolací soud na základě uvedeného konstatoval, že na základě
dohody o převodu práv a povinností dochází k převodu jen těch
práv a povinností, která jsou spojena s členstvím v bytovém družstvu. S
členstvím v bytovém družstvu je např. spojeno kromě jiných práv
a povinností, právo na základní členský podíl, zůstatkovou hodnotu členského
podílu a dále např. právo na uzavření nájemní smlouvy družstevního bytu.
Na základě převodu členských práv a povinnosti dohodou dle § 229 a 230
obch. zákoníku tedy nedochází ke vstupu do práv a povinností vyplývajících z
nájemní smlouvy, kterou uzavřel žalobce s předchozí členkou a nájemkyní
předmětného bytu, ohledně pohledávek z dlužného nájemného, neboť nejde již o
práva a povinnosti, které by byla spojena s převodem členství. Pohledávka na
dlužném nájemném není součástí práv a povinností spojených s členstvím v
družstvu a není ani součástí práv užívat družstevní byt (práv nájmu
družstevního bytu), které nabyvatelům (žalovaným) vzniklo, jak dokládá nájemní
smlouva až 4. 9. 1996.
Dovolací soud pro úplnost uvádí, že v posuzovaném případě pojmově nemohlo jít o
„universální sukcesi“, protože žalovaní vstupovali jen do práv a povinností
spojených s členstvím předchozí osoby v družstvu, nikoliv do všech práv a
povinností této osoby.
Na základě uvedeného dovolací soud konstatoval, že odvolací soud věc správně
posoudil. Nejvyšší soud proto podle § 229, 230 obch. zákoníku, § 239 odst. 2 a
§ 243b odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v
návaznosti na ust. 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úspěch
žalovaných v dovolacím řízení a na to, že jim podle spisu žádné náklady v tomto
řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. dubna 2002
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu