NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 445/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní
věci návrhu na povolení zápisu změn N. M. P., s. r. o., zastoupené
JUDr. V. H.., advokátem, do obchodního rejstříku, za účasti 1. R. G.,
zastoupeného JUDr. P. Č., advokátem, a 2. J. L., zastoupeného JUDr. V. H.,
CSc., advokátem, o dovolání R. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
13. listopadu 2002, č. j. 7 Cmo 329/2002-86, takto:
I. Dovolání proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.
listopadu 2002, č. j. 7 Cmo 329/2002-86, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání R. G. proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2001, č. j. F 29114/2001, F
32174/2001, F 97796/2001, F 35769/2001 C 77560/1-48 v
části týkající se zápisu změny sídla N. M. P., s. r. o. - dále jen
„společnost“ (výrok I.) a konstatoval, že zpětvzetí návrhu na
zahájení řízení učiněné podáním doručeným soudu dne 9. 7. 2002 je neúčinné
(výrok II.). V části, kterou byl vymazán z obchodního rejstříku
jednatel R. G. a zapsán jednatel J. L. odvolací soud usnesení soudu prvního
stupně potvrdil (výrok III.).
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud především uvedl, že dne 19. 7. 2002
bylo doručeno soudu podání společnosti, kterým bere zpět návrh na zahájení
řízení. Jako důvod uvedla, že původní jednatel společnosti a účastník řízení R.
G. podal odvolání proti vyhovujícímu usnesení, v němž namítá neplatnost svolání
valné hromady. Daná situace komplikuje činnost společnosti, a proto byla
svolána nová valná hromada, která opět pana R. G. odvolala z funkce a na
základě toho bude podán nový návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku.
Podáním doručeným dne 4. 9. 2002 sdělil zástupce společnosti, že
společnost nemůže prokázat výzvu kteréhokoli ze společníků jednateli
společnosti ke svolání valné hromady, a tím ani prokázat její
řádné svolání.
Odvolací soud nejprve posuzoval zda odvolatel, R. G., je osobou oprávněnou
podat odvolání v daném rozsahu, tedy proti rozhodnutí o zápisu změny jednatele
a sídla společnosti.
Konstatoval, že ve věci zápisu osob, které se zapisují do obchodního rejstříku
v rámci zápisu podnikatele, jsou účastníky řízení i tyto osoby. Tyto osoby,
jsou však účastníky řízení pouze v omezeném rozsahu, a to v části týkající se
jejich zápisu či výmazu.
Z uvedeného vyplývá, že R. G. byl účastníkem rejstříkového řízení pouze v části
týkající se jeho výmazu z obchodního rejstříku, nikoli již v části týkající se
změny sídla společnosti. Je tedy z titulu účastníka řízení oprávněn podat
odvolání pouze proti části usnesení soudu prvního stupně týkající se zápisu
jeho výmazu z obchodního rejstříku, ale není již osobou oprávněnou podat
odvolání proti zbývající části usnesení. Proto odvolací soud odvolání v tomto
rozsahu podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)
odmítl jako podané někým, kdo k tomu není oprávněn.
Dále odvolací soud posuzoval účinnost podání doručeného soudu dne 19. 7. 2002,
kterým společnost vzala zpět návrh na zahájení řízení. Podle ustanovení § 200b
odst. 3 o. s. ř. není zpětvzetí návrhu účinné, má-li být zápisem do obchodního
rejstříku dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem.
Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li navrhovatel v průběhu
odvolacího řízení návrh na zahájení řízení zpět, odvolací soud rozhodnutí soudu
prvního stupně zruší a řízení zastaví. To je však možné pouze pokud odvolání
bylo podáno včas, oprávněnou osobou a pokud je přípustné.
V projednávané věci podal včasné odvolání pouze R. G., a to proti usnesení o
zápisu změny jednatele a sídla společnosti. Jak již bylo uvedeno výše, R. G.
byl účastníkem rejstříkového řízení pouze v části týkající se jeho výmazu z
obchodního rejstříku, a proto odvolací soud jeho odvolání v části, týkající se
sídla společnosti, odmítl. Vzhledem k tomu, že účastník rejstříkového řízení,
který byl oprávněný k podání odvolání proti usnesení o zápisu změny sídla
společnosti (tj. společnost), odvolání nepodal, nabylo již toto usnesení soudu
prvního stupně právní moci, a to uplynutím patnáctidenní odvolací lhůty.
Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení v této části je tedy neúčinné.
Dále odvolací soud posuzoval účinnost zpětvzetí návrhu v části týkající se
změny jednatele společnosti. Uzavřel, že pro toto posouzení je zásadní otázkou,
zda by v důsledku zastavení rejstříkového řízení na základě zpětvzetí návrhu v
této části nedošlo k nesouladu mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným
stavem. Proto se zabýval tím, zda usnesením valné hromady společnosti konané
dne 23. 3. 2001 došlo k platné změně jejích jednatelů.
V rámci odvolacího řízení odvolatel namítl neplatnost usnesení valné hromady z
důvodu, že byla svolána v rozporu se zákonem a společenskou smlouvou, neboť ji
nesvolal on, jako jednatel společnosti a vůbec není zřejmé kdo valnou hromadu
svolal. K tomu odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení § 131 odst. 3 písm.
d) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nelze vyslovit neplatnost
usnesení valné hromady pouze z důvodu, že byla svolána v rozporu se zákonem
nebo společenskou smlouvou, pokud se takové valné hromady zúčastnili všichni
společníci a předmětné usnesení odsouhlasili. Přestože je nesporné, že valná
hromada společnosti konaná dne 23. 3. 2001 nebyla svolána jednatelem
společnosti ani způsobem předpokládaným zákonem, nelze vyslovit neplatnost
usnesení jí přijatých, neboť se jí zúčastnili všichni společníci, kteří
posuzované usnesení jednomyslně přijali. Z toho odvolací soud dovodil, že
usnesení valné hromady společnosti ze dne 23. 3. 2001 o odvolání jednatele R.
G., volbě jednatele J. L. a o změně sídla společnosti jsou platná. V důsledku
toho dnem 23. 3. 2001 přestal být R. G. jednatelem společnosti a
novým jednatelem se stal Jiří Libra, u kterého bylo doloženo, že splňuje
podmínky pro výkon funkce jednatele.
Návrh společnosti ze dne 6. 4. 2000 na výmaz jednatele R. G. a zápis nového
jednatele J. L. je tedy návrhem na dosažení shody zápisu v obchodním rejstříku
se skutečným stavem, a proto je zpětvzetí tohoto návrhu podle ustanovení § 200b
odst. 3 o. s. ř. neúčinné.
Poté se odvolací soud zabýval odvoláním R. G. proti usnesení o zápisu změn
jednatelů a dospěl k závěru, že není důvodné. Odvolatel se dovolával toho, že
valná hromada nebyla řádně svolána, odvolací soud však posoudil usnesení valné
hromady společnosti jak shora uvedeno jako platné. Proto podle ustanovení § 219
o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně v této části jako věcně správné
potvrdil.
Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil usnesení
soudu prvního stupně ve výroku o výmazu R. G. jako jednatele společnosti z
obchodního rejstříku a zápisu J. L. jako jednatele společnosti do obchodního
rejstříku, a proti výroku, kterým odmítl jeho odvolání, podal R. G. dovolání.
Odvolacímu soudu vytýká, že pochybil, když rozhodoval podle ustanovení §
131 odst. 3 písm. d) obch. zák., přičemž tvrdí, že „si nedovede
představit – jak mohlo být vůbec hlasováno a jednáno – když nebyl jednání
přítomen žádný soudní tlumočník z jazyka italského do jazyka českého. V daném
případě ani notářka, která italsky neumí, nemohla porozumět, jaká byla vůle
účastníků valné hromady, natož že osvědčila její průběh, ačkoli žádnému
italskému slovu nemohla porozumět“. Dále namítá, že soudy obou stupňů
pochybily, když vůbec nezkoumaly, zda porušení právních předpisů, mělo či
nemělo pro dovolatele závažné právní následky. Podle názoru dovolatele
ustanovení § 131 odst. 3 písm. d) obch. zák. dopadá na ty případy, kdy se
záležitosti projednávané na valné hromadě dotýkají pouze záležitostí
společnosti samé a jen osob společníků, proto také obchodní zákoník zhojuje
neplatnost usnesení z formálních důvodů, jen když jsou přítomni všichni
společníci.
Podle názoru dovolatele by obchodní zákoník takovým výkladem dopředu
připouštěl a dával de facto souhlas k porušování právních předpisů nebo
společenské smlouvy. To v případě dopadu na třetí osobu, která
není společníkem, považuje „za nekvalifikovaný rozpor s právem a obchodními
zvyklostmi“.
Dovolatel uzavírá, že z ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. plyne, že
pokud jsou pro vyslovení neplatnosti jen formální důvody a jsou-li přítomni
všichni společníci soud nemusí neplatnost vyslovit jde-li o návrh některého ze
společníků, který byl na valné hromadě se všemi ostatními společníky přítomen.
Dovolatel se domnívá, že soud nemůže ve věci rozhodovat, aniž by „zkoumal a
zjistil jaká práva byla porušena, když vůbec ani nezkoumal, zda porušení mělo
závažné následky.“
Dovolatel dovozuje, že v daném případě šlo o úmysl obcházet zákon, aby jednatel
nebyl informován, že se společníci z Itálie dostavili do České republiky a aby
byl o svém odvolání informován až po valné hromadě.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolací soudu ve výrocích I.
a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravuje ustanovení §
237 až 239 o. s. ř. Protože v uvedených ustanoveních není upravena přípustnost
dovolání proti rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání podle § 218
písm d) o.s.ř., dovolací soud dovolání v tomto rozsahu odmítl jako nepřípustné.
Ve zbývajícím rozsahu je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Dovolání ve smyslu
citovaného ustanovení je tedy přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní
otázky, jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových
zjištění, či namítané vady řízení přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. založit nemohou.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolací soud shledává v řešení
otázky, zda je soud v řízení o zápisu skutečnosti založené usnesením valné
hromady do obchodního rejstříku oprávněn postupovat podle
ustanovení § 131 odst. 3 písm. d) obch. zák. a rovněž v řešení
otázky, zda musí soud při splnění podmínek ustanovení § 131 odst. 1 písm. d)
obch. zák. zkoumat, zda došlo k porušení práv osoby, která se dovolává
neplatnosti usnesení valné hromady, popřípadě, zda bylo takové porušení práv
podstatné.
K první z uvedených otázek dovolací soud uzavřel, že i v rejstříkovém řízení,
kde soud posuzuje otázku platnosti usnesení valné hromady, které zakládá
skutečnost zapisovanou do obchodního rejstříku, musí při tomto
posuzování postupovat podle ustanovení § 131 odst. 3 písm. d) obch. zák.
Obě řízení jsou totiž velmi úzce provázána. Dospěje-li soud v řízení podle
ustanovení § 131 obch. zák. ohledně platnosti napadeného
usnesení k jinému závěru než k jakému dospěl rejstříkový
soud při rozhodování o zápisu skutečnosti, založené posuzovaným usnesením do
obchodního rejstříku, musí rejstříkový soud na základě rozhodnutí podle
ustanovení § 131 odst. 9 obch. zák. zahájit řízení k dosažení shody mezi
skutečným stavem a zápisem v obchodním rejstříku. Z toho plyne, že rejstříkový
soud musí zkoumat platnost usnesení valné hromady podle stejných kritérií,
podle jakých je zkoumá soud v řízení podle ustanovení § 131 obch. zák. Jakýkoli
jiný závěr by byl v příkrém rozporu s účelem ustanovení § 131 odst. 9 obch.
zák. a rovněž s ustanovením § 200b odst. 3 obch. zák.
Ohledně druhé posuzované otázky dovolací soud uzavřel, že ustanovení § 131
odst. 3 obch. zák. formuluje důvody, při jejichž splnění soud nevysloví
neplatnost usnesení valné hromady, alternativně, nikoli kumulativně (viz
použití spojky nebo). Je-li proto naplněn i jen jeden z těchto důvodů, soud
neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, aniž by dále zkoumal zda nejsou
splněny i další důvody, pro které nelze neplatnost vyslovit. Oproti mínění
dovolatele to platí nejen za situace, kdy se domáhají vylovení neplatnost
usnesení valné hromady společníci, ale i za situace, kdy se ho domáhá jednatel,
neboť obchodní zákoník nečiní mezi osobami oprávněnými podat návrh podle
ustanovení § 131 odst. 1 obch. zák. žádného rozdílu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud
dovolání ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení § 243b
odst. 2 věta první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku,
neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a ostatním účastníkům náklady
dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu