NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 446/2003-92
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně P. s. H., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. Š., advokátem, proti žalované F + K H., spol. s r.o., zastoupené Mgr. S. K., advokátem, o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Nc 2/2001, o dovolání žalobkyně, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2002, čj. 5 Cmo 425/2002-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.3.2002, čj. 1 Nc 2/2001-61, kterým soud prvního stupně nařídil v návrhu specifikované předběžné opatření, tak, že návrh na nařízení předběžného opatření odmítl.
Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání. Namítá v něm, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně napadá výklad ustanovení § 75a odst. 1 a § 43 o. s. ř. provedený odvolacím soudem. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání není přípustné.
Ustanovení § 237 o. s. ř. (ve znění účinném od 1.1.2001) upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. Rozhodnutí o nařízení předběžného opatření však rozhodnutím ve věci samé není.
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání nelze opřít ani o žádné další ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Skutečnost, že odvolací soud účastníky nesprávně poučil o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Ve smyslu § 240 odst. 3 o. s. ř. se tím toliko prodloužila (o další dva měsíce) lhůta k jeho podání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. října 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu