29 Odo 448/2001-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. C. s. r. o., proti žalovanému Č.p., s. p., o zaplacení částky 50.508,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Ro 1512/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2001, čj. 3 Cmo 11/2001-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2000, čj. Ro 01768/2000-28, kterým tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena místě příslušnému Krajskému obchodnímu soudu v Praze (nyní Městskému soudu v Praze).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém trvala na místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu na výběr daného podle ustanovení § 87 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Protože napadené usnesení odvolacího soudu vychází podle jejího přesvědčení ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.], navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání sdělil žalovaný, že je pokládá za důvodné.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/200 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, přičemž tuto skutečnost v důvodech usnesení výslovně zmínil.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým soud nerozhodl ve věci samé, je přípustné pouze v případech taxativně vyjmenovaných v ustanoveních § 237 odst. 1 a § 238a odst. 1 o. s. ř.
Existence vad řízení uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. se ze spisu nepodává a dovolatelka ji ani netvrdila. Proto podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.
Rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit ani žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm c) o. s . ř. dovolání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.
předsedkyně senátu