29 Odo 457/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. J.V., správce konkursní podstaty úpadce M., spol. s r. o., proti žalovanému S.T., s. r. o., o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 349/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2001, čj. 51 Co 25/2001 - 22, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 23. listopadu 2000 přerušil řízení ve věci vedené u něj pod sp. zn. 47 C 349/2000, do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 114/2000.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce shora označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ohledně nemovitostí zapsaných na LV č. 1322 pro katastrální území M., obec P., ve zbývajícím rozsahu toto usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovoláním ze dne 14. května 2001, doplněným podáními ze dne 18. května a 19. června 2001, napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém tento soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřoval v naplnění podmínek v ust. § 239 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění před novelou provedenou zák. č. 30/2000 Sb, za dovolací důvody označil důvody uvedené v ust. § 241 odst. 2 (správně odst. 3), písm b), c), d) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání poukázal na jeho nepřípustnost a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání bylo podáno za podmínek a s náležitostmi stanovenými v ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým soud nerozhodl ve věci samé, je přípustné pouze v případech taxativně stanovených v ust. § 237 odst. 1 a § 238a odst. 1 o. s. ř.
Existence vad řízení uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. se ze spisu nepodává a dovolatel ji ani netvrdil. Proto podle tohoto ustanovení dovolání přípustné není.
Rozhodnutí odvolacího soudu nelze podřadit žádnému s usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ust. § 238a odst. 1 o. s. ř. Tento závěr sebou nutně nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného.
Na tomto posouzení nemohou nic změnit nesprávné názory dovolatele o přípustnosti dovolání podle ust. § 239 odst. 1 o. s. ř. a o povaze napadeného usnesení odvolacího soudu jako usnesení měnícího. Přípustnost dovolání podle ust. § 239 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v tomto případě vůbec v úvahu, protože se nejedná o potvrzující usnesení odvolacího soudu ve věci samé. Snaha
dovolatele dovozovat měnící charakter napadeného usnesení odvolacího soudu je z hlediska podmínek přípustnosti jeho dovolání bez významu, neboť ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení, není podle ust. § 238a odst. 1 písm. a) věty za středníkem o. s. ř. dovolání přípustné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud podle ust. § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. září 2001
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.
předsedkyně senátu