29 Odo 462/2001- 418
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. P., a. s. v
likvidaci, proti 1. žalovanému M.H., 2. žalovanému F.n.m., 3. žalované C. a.
s., a 4. žalovanému C., státnímu podniku „v likvidaci“, o zaplacení částky
16,799.909,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 25 Cm 230/94, o dovolání 3. žalované a 4. žalovaného
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 1999, čj.
9 Cmo 61/98 – 310, takto:
Dovolání se odmítají.
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením zrušil bod I. a část bodu II.
výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 1997, čj.
25 Cm 230/94 – 268, kterým soud prvního stupně jednak zavázal 4. žalovaného
zaplatit žalobci částku 16,799.909,- Kč s příslušenstvím a jednak zamítl žalobu
proti 3. žalované, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Jediným důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního
stupně v napadených částech podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) byla podle odvolacího soudu
skutečnost, že soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování.
Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním 3. žalovaná a 4. žalovaný.
Přípustnost dovolání a současně dovolací důvod 3. žalovaná spatřovala v
existenci vad řízení uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. a) a f) o. s. ř.
Namítla, že bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů, neboť
přezkoumávání privatizačního rozhodnutí je z pravomoci soudů vyloučeno podle
ustanovení § 10 zák. č. 92/1992 Sb. Dále tvrdila, že jí byla v průběhu řízení
nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, když jí nebylo
žádným způsobem doručeno doplnění odvolání žalobkyně, čímž jí byla odepřena
možnost se k němu vyjádřit. Konečně poukázala na další vady řízení, které mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požadovala, aby řízení bylo
zastaveno, případně aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 4. ve svém dovolání vytýkal soudům obou stupňů nesprávný právní závěr
ohledně přechodu jeho závazků z úvěrové smlouvy, který nemá oporu v
předložených důkazech.
Žalobkyně ve vyjádřeních k oběma dovoláním souhlasila s tím, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Žalovaní 1. a 2. ve svých vyjádřeních shodně navrhli, aby dovolací soud obě
dovolání zamítl.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001).
Podle ust. § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k
dalšímu řízení, je dovolání přípustné pouze v případě existence některé z vad
řízení, uvedených v ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. Zjištění takové vady
by mělo za následek nejen přípustnost podaného dovolání podle citovaného
ustanovení, ale současně také jeho důvodnost podle ust. § 241 odst. 3 písm. a)
o. s. ř.
Dovolání nejsou přípustná.
Předmětem sporu a tedy věcí, v níž rozhodovaly soudy obou stupňů, byl žalobcem
uplatněný nárok na zaplacení pohledávky z úvěrové smlouvy. Protože tato věc
vyplývá z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a
hospodářských) a protože podle zákona ji neprojednávají a
nerozhodují o ní jiné orgány, je v této věci dána pravomoc soudu podle ust. §
7 odst. 1 o. s. ř. Řízení před soudy obou stupňů proto vadou uvedenou v ust. §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. netrpí.
Odnětím možnosti jednat před soudem se (ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f)
o. s. ř.) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci
procesních práv, která jim občanský soudní řád dává. O zmatečnost se přitom
jedná, jen jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování
postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy)
a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při
rozhodování.
Ze spisu se nepodává, že by soud 3. žalované doručil stejnopis
podání ze dne 19. ledna 1998, ve kterém žalobkyně jednak
zaujala stanovisko k odvolání 4. žalovaného a jednak doplnila
své odvolání. V tomto směru soud postupoval v rozporu s ustanovením § 210 odst.
1 o. s. ř., podle kterého nejde-li o případ uvedený v § 209, doručí předseda
senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům. Přesto však
Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by tímto nesprávným postupem soudu byla 3.
žalované odňata možnost jednat před soudem.
Nehledě k tomu, že námitky žalobkyně, ke kterým se 3. žalovaná neměla možnost v
odvolacím řízení vyjádřit, byly z hlediska důvodu, pro který odvolací soud
zrušil rozsudek soudu prvního stupně, naprosto nerozhodné, nenastala v důsledku
zrušujícího usnesení odvolacího soudu taková procesní situace, ve které by
již 3. žalovaná neměla možnost své dříve odepřené
procesní právo (tedy právo vyjádřit se k námitkám žalobkyně uvedeným v jejím
odvolání) uplatnit. Naopak, pro další řízení před soudem prvního stupně je pro
účastníky možnost realizovat svá procesní práva v plném rozsahu zachována.
Nebrání-li nastalá procesní situace účastníku znovu realizovat své procesní
právo, které mu bylo nesprávným postupem soudu dříve odepřeno, přičemž se tím
procesní postavení účastníka nezhoršilo, nelze dospět k závěru, že účastníku
byla odňata možnost jednat před soudem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 3. 2001, sp. zn. Cdo 150/2001, publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, svazek 3, pod číslem C 312).
Jiné vady řízení podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolateli tvrzeny
nejsou a ze spisu se ani nepodávají.
Tento závěr s sebou nutně nese konečné posouzení podaných dovolání jako
nepřípustných.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. dovolání 3. žalované a 4. žalovaného odmítl jako
nepřípustná.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2001
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu