NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 482/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v právní
věci žalobkyně T. – C., s. r. o., proti žalované JUDr. L. V., jako správkyni
konkursní podstaty úpadkyně P. H. a. s., o vyloučení částky 800.000,- Kč ze
soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 14 Cm 27/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 31. října 2005, č. j. 6 Cmo 86/2003-86, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2005, č. j. 6 Cmo
86/2003-86 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2002, č. j.
14 Cm 27/2000-34, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Ve výroku označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se
žalobkyně domáhala toho, aby žalovaná správkyně konkursní podstaty úpadkyně P.
H. a. s. byla povinna vyloučit ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně
částku 800.000,- Kč, nacházející se v notářské úschově JUDr. J. E. v O. pod sp.
zn. Knú 2/98. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že
předmětná částka coby část kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené dne 20. března
1998 mezi pozdější úpadkyní jako prodávající a žalobkyní jako kupující (dále
též jen „kupní smlouva“) byla pozdější úpadkyni zaplacena dnem složení do
notářské úschovy (17. března 1998).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rovněž ve výroku označeným
rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v tom správném znění“ že se
zamítá žaloba, že částka 800.000,- Kč, která se nachází v notářské úschově
JUDr. J. E., notáře v Olomouci, pod sp. zn. Knú 2/98, neměla být zařazena do
soupisu konkursní podstaty úpadkyně a že tato částka se ze soupisu konkursní
podstaty vylučuje. Odvolací soud uzavřel, že částka 11.250.000,- Kč (coby celá
dohodnutá kupní cena) byla majetkem žalobkyně do 20. března 1998. Po tomto dni
šlo již o finanční prostředky pozdější úpadkyně (která byla v nakládání s nimi
omezena /co do 800.000,- Kč určených k úhradě daně z převodu nemovitostí/).
Přitom zdůraznil, že podle kupní smlouvy kupující uhradila kupní cenu jejím
složením do notářské úschovy.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, namítajíc,
že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací
důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen „o.
s. ř.“). Podle dovolatelky je nezbytným předpokladem vzniku vlastnického práva
úpadce k určitému majetku předání tohoto majetku úpadci, s tím, že do té doby
jde jen o obligační nárok. Názor odvolacího soudu, jenž tvrdí, že úpadkyni
vzniklo vlastnické právo k druhově určenému majetku bez předání majetku, za
správný nemá. Soudy nižších stupňů - pokračuje dovolatelka - dospěly (na
základě znění kupní smlouvy a protokolu o notářské úschově) k závěru, že částka
složená do notářské úschovy byla jako část kupní ceny zaplacena úpadci dnem
uzavření kupní smlouvy. Z oněch listin však podle dovolatelky jednoznačně
plyne, že peněžní prostředky zůstaly ve vlastnictví dovolatelky. Peníze byly do
notářské úschovy složeny před uzavřením kupní smlouvy, takže ze strany
dovolatelky nemohlo jít o splnění závazku zaplatit kupní cenu; ten totiž v době
složení peněz do úschovy neexistoval. Za správný nepokládá dovolatelka ani
názor odvolacího soudu, který s odkazem na kupní smlouvu uzavřel, že uzavřením
kupní smlouvy se stala vlastníkem složené částky pozdější úpadkyně. Z ujednání
obsaženého v článku III. kupní smlouvy podle dovolatelky plyne, že smluvní
strany si zde ujednaly způsob a principy uhrazení kupní ceny a to tak, že k
její úhradě pozdější úpadkyni dojde až vyplacením kupní ceny způsoby popsanými
pod písmeny a/ a b/ (tj. převedením části peněžních prostředků na úvěrový účet
prodávající a převodem zbývající části na účet úpadkyně u finančního úřadu na
úhradu daně z převodu nemovitostí). Tomu odpovídá i poslední věta označeného
článku kupní smlouvy, kde účastníci prohlašují, že s uvedeným způsobem úhrady
kupní ceny souhlasí. Kdyby kupní cena byla zaplacena již jejím složením do
notářské úschovy, pak by toto prohlášení postrádalo smysl. Dovolatelka proto
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005, když podle téhož
znění označeného předpisu věc projednal a rozhodl i odvolací soud.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř., neboť napadené rozhodnutí je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne
31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním
nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani
nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle
kterých:
1) Dne 17. března 1998 složila dovolatelka do notářské úschovy u notářky JUDr.
J. P. částku 11.250.000,- Kč, s tím, že částka 800.00,- Kč má být vydána ve
prospěch pozdější úpadkyně jakmile notářce předloží pravomocný výměr na daň z
převodu nemovitostí související s kupní smlouvou, a to tak, že notářka tuto
částku poukáže na účet finančního úřadu. Do té doby neměla být uvedená částka
vrácena žadateli (dovolatelce) bez souhlasu pozdější úpadkyně.
2) Dne 20. března 1998 uzavřela pozdější úpadkyně jako prodávající s
dovolatelkou jako kupující kupní smlouvu o převodu nemovitostí ve vlastnictví
pozdější úpadkyně. Podle článku III. kupní smlouvy ujednanou kupní cenu ve výši
11.250.000,- Kč uhrazuje kupující prodávající složením hotovosti v této výši do
notářské úschovy JUDr. J. P., s tím, že po zápisu vkladu vlastnického práva ve
prospěch kupující a po výmazu zástavních práv na převáděných nemovitostech bude
tato částka uhrazena ve prospěch prodávající na základě předloženého výpisu z
katastru nemovitostí se zapsaným vkladem vlastnického práva kupujícího bez
jakýchkoli omezení vlastnického práva ve prospěch třetích osob, a to tak, že
částku 10.453.615,- Kč převede notářka na úvěrový účet prodávající vedený u
zástavní věřitelky a částka 796.385,- Kč bude notářkou převedena ve prospěch
finančního úřadu (coby správce daně) na úhradu daně z převodu nemovitostí nebo
jako záloha na tuto daň.
3) Usnesením ze dne 27. července 1999, č. j. 33 K 1/99-65, prohlásil Krajský
obchodní soud v Ostravě konkurs na majetek prodávající (P. H. a. s.).
4) Správkyně konkursní podstaty úpadkyně sepsala částku 800.000,- Kč do
konkursní podstaty úpadkyně.
S přihlédnutím k době prohlášení konkursu na majetek P. H. a. s. (27. července
1999) je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad zákona o
konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č.
74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb.,
č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb. a č. 12/1998 Sb.
Vzhledem k době uzavření kupní smlouvy a složení sporné částky do notářské
úschovy (březen 1998) je dále pro věc rozhodný text zákona č. 358/1992 Sb., o
notářích a jejich činnosti (notářského řádu), v původním znění.
Podle ustanovení § 6 ZKV, majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu
(odstavec 1). Konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení
konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto majetkem se rozumí také mzda nebo
jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží majetek, jehož se nemůže týkat výkon
rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské činnosti z podstaty vyloučen není
(odstavec 2).
Ustanovení § 14 odst. 1 ZKV určuje, že prohlášení konkursu má (mimo jiné) tyto
účinky:
a/ oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony
úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné.
Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době
jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu;
g/ nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z
podstaty, považují se v konkursu za splatné.
Podle ustanovení § 81 písm. b/ notářského řádu, notáři přijímají do úschovy
peníze a listiny za účelem jejich vydání dalším osobám.
Ustanovení § 85 notářského řádu pak určuje, že notář přijme do úschovy peníze,
jestliže mu je předá žadatel v souvislosti s jeho činností podle § 2 a § 3 za
účelem vydání další osobě (odstavec 1). Notář může uložit peníze po dobu
úschovy u peněžního ústavu na zvláštní běžný účet znějící na jeho jméno s
označením „úschova u notáře“. Nebyly-li peníze takto uloženy, notář je uloží v
bezpečnostní schránce u peněžního ústavu nebo v bezpečnostní schránce ve své
kanceláři (odstavec 2).
Podle ustanovení § 86 odst. 1 notářského řádu, o přijetí peněz sepíše notář
protokol, který musí obsahovat: a/ místo a dobu převzetí peněz do úschovy, b/
jméno, příjmení a bydliště žadatele, c/ přesný údaj o výši peněžní částky a
měnové jednotce, d/ údaj, že peníze byly od žadatele převzaty a přijaty do
úschovy, e/ prohlášení žadatele, komu mají být peníze vydány.
Dle ustanovení § 87 notářského řádu, notář vydá peníze tomu, komu mají být
vydány, nejpozději do 15 dnů ode dne jejich přijetí do úschovy, nestanovil-li
žadatel jinou lhůtu. Nepodaří-li se mu peníze ve lhůtě vydat, vrátí je žadateli.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudky
Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o
vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV
(ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí, jež je totožné se zněním
v době podání žaloby), patří také to, že osoba, která se domáhá vyloučení
majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni
rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo,
které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí
jí.
Pro odpověď na otázku, zda tento předpoklad je v dané věci dán, je nezbytné
zhodnotit vztah úpadkyně k předmětu notářské úschovy.
Složení peněz do notářské úschovy nemá - na rozdíl od soudní úschovy ve smyslu
ustanovení § 185a násl. o. s. ř. - soluční účinky, tj. účinky splnění dluhu
složitelem (jiný závěr ostatně neplyne ani z cit. článku III. kupní smlouvy).
Účelem úschovy peněz u notáře je obstarání předání peněz určenému příjemci.
Jestliže určený příjemce peníze nepřevezme (lhostejno proč), nemá to pro něj
žádné právní následky a peníze musí být vráceny jejich složiteli. Tím, že
kupující složila dohodnutou kupní cenu do notářské úschovy, tedy ještě nedošlo
k zániku (splněním) jejího závazku tuto kupní cenu zaplatit prodávající (§ 588
obč. zák.); nestalo se tak ani (jen) následným uzavřením kupní smlouvy.
Co do částky přesahující 800.000,- Kč kupující svůj závazek splnila (kupní cenu
potud uhradila) až tím, že ji notářka převedla na úvěrový účet pozdější
úpadkyně. Zbývajících 800.000,- Kč (jež podle skutkových závěrů soudů nižších
stupňů v notářské úschově zůstaly i po prohlášení konkursu na majetek
prodávající) tedy zůstalo majetkem kupující. V době složení částky do notářské
úschovy nepatřily peníze prodávající, nýbrž kupující; jen kupující tudíž mohla
být považována za žadatelku ve smyslu ustanovení § 85 a § 86 odst. 1 notářského
řádu.
Pro posouzení nároků, jež k penězům složeným do notářské úschovy mohla uplatnit
správkyně konkursní podstaty úpadkyně, je určující, jaká práva ohledně této
částky příslušela účastníkům kupní smlouvy před prohlášením konkursu na majetek
prodávající. Podle zjištěného skutkového stavu věci není pochyb o tom, že
částka 800.000,- Kč byla součástí dohodnuté kupní ceny. Dokud ji však notářka
nevyplatila prodávající jako určenému příjemci (lhostejno, že se tak mělo stát
ve prospěch finančního úřadu), právo s touto částkou jako se svým majetkem
nakládat svědčilo žadatelce (kupující). Nebyla-li úpadkyně vlastnicí částky
800.000,- Kč před prohlášením konkursu a nestala-li se jí ani prohlášením
konkursu (tím mohla být - v intencích § 14 odst. 1 písm. g/ ZKV - vyvolána
toliko splatnost nedoplatku kupní ceny), pak práva k uvedené částce nemohla být
realizována jejím soupisem do konkursní podstaty úpadkyně.
Tyto závěry Nejvyšší soud formuloval již ve výše označeném rozsudku sp. zn. 29
Odo 399/2003 a nevidí důvodu se od nich odchýlit ani v této věci. Právní
posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není a dovolací důvod dle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž
nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí
zrušil. Jelikož důvody zrušení platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i je a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§
243b odst. 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že vylučovací žaloba podle
§ 19 odst. 2 ZKV je žalobou určovací, čemuž je nutno přizpůsobit i podobu
rozsudečného výroku. Jeho úkolem dále bude, postavit najisto, zda vskutku byla
(jak se naznačuje ve zrušených rozhodnutích) sepsána hotovost (zda šlo o soupis
peněz) a je-li tomu tak, zda je to v souladu se způsobem notářské úschovy.
Nezodpovězena totiž zůstala otázka, zda peníze nebyly uschovány postupem podle
§ 85 odst. 2 věty první notářského řádu, totiž jejich složením u peněžního
ústavu na zvláštní běžný účet znějící na jméno notářky s označením „úschova u
notáře“. V takovém případě by způsob úschovy soupis hotovosti (peněz) vůbec
neumožňoval.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda
senátu