29 Odo 502/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Tomáše Brauna v konkursní věci
dlužnice S. spol. s r. o., o návrhu věřitelky P. a g. r. a l. f. a. s., na
prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 35 K 36/2002, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 27. září 2004, č. j. 2 Ko 32/2004-124, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 28. března 2003, č. j. 35 K 36/2002-39, prohlásil Krajský soud
v Hradci Králové konkurs na majetek dlužnice. Odvolání dlužnice proti uvedenému
usnesení pak týž soud odmítl usnesením ze dne 24. června 2003, č. j. 35 K
36/2002-59, pro opožděnost. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví
označeným usnesením posledně označené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ a § 239 odst. 1 (správně
má podle slovního vyjádření dovolatelky jít o odstavec 3) občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené
v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2
písm. a/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3). V
dovolání podrobně snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněných
dovolacích důvodů a dožaduje se zrušení napadeného usnesení, jakož i zrušení
usnesení soudu prvního stupně z 24. června 2003.
Navrhující věřitelka má usnesení soudů obou stupňů za správná.
Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního
stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné (srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje). V
návaznosti na dovolací argumentaci lze dodat, že o případ podle § 239 odst. 3
o. s. ř. nejde a k tomu, aby bylo možné dovodit přípustnost dovolání podle §
238a odst. 1 písm. a/ o.s. ř., chybí splnění podmínky, aby rozhodnutí
odvolacího soudu potvrzovalo (jak se podává z odkazu v § 238a odst. 2 o. s. ř.)
rozhodnutí soudu prvního stupně „ve věci samé“, jímž usnesení o odmítnutí
odvolání není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem
52/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na uvedeném ničeho nemění ani
to, že odvolací soud dovolatelku nesprávně poučil, že dovolání podat lze (srov.
též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek a mutatis mutandis i usnesení Nejvyššího soudu
uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/
o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu