29 Odo 526/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudkyň JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové v konkursní
věci dlužníka L. Š., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, o návrhu věřitelů a/
K. H. K., a. s., b/ T. L., spol. s r. o., c/ Mgr. J. L., jako správce konkursní
podstaty úpadkyně P. - H spol. s r. o., d/ Č. r. – F. ú. v H. K., e/ Č. s. s.
z., a f/ V. e., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 48 K 1046/99, o dovolání dlužníka
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2004, č. j. 2 Ko
152/2003-1508, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. července 2003, č. j.
48 K 1046/99-1459, prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod I. výroku) a
správcem jeho konkursní podstaty ustanovil JUDr. K. K. (bod II. výroku). Učinil
tak poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. srpna 2002, č. j. 29 Cdo
976/2000-405, zrušil jeho první usnesení o prohlášení konkursu na majetek
dlužníka (ze dne 1. července 1999, č. j. 48 K 1046/99-85) i je potvrzující
usnesení Vrchního soudu v Praze (ze dne 4. října 1999, č. j. 1 Ko 361/99-183) a
věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud dospěl k závěru, že dlužník je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) v úpadku pro
platební neschopnost, jelikož má více věřitelů a není schopen po delší dobu
plnit své splatné závazky. Dále soud uvedl, že dlužníkova v pořadí třetí
námitka podjatosti soudce JUDr. M. K. směřuje jen k oddálení rozhodnutí o
návrhu na prohlášení konkursu, s tím, že ji ve smyslu ustanovení § 15b odst. 2
a 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) pokládá za nedůvodnou.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ze dne
20. prosince 2004 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
K dlužníkem tvrzené podjatosti soudce K. odvolací soud - s poukazem na to, že
situace, kdy rozhodoval podjatý soudce, by mohla být odvolacím důvodem podle §
205a o. s. ř. - uvedl, že dlužník své námitky v podstatě opírá o postup soudce
ve věci. Dlužník pak neprokázal poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům (nenabízí jediný důkaz, který by podjatosti soudce nasvědčoval) a
podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. Dále odvolací soud uzavřel, že všichni navrhující věřitelé
doložili, že mají vůči dlužníkovi pohledávky po lhůtě splatnosti, a že podmínky
pro prohlášení konkursu na majetek dlužníka jsou splněny.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nepřitakal jeho námitkám odůvodňujícím
pochybnosti o nepodjatosti ustanoveného správce konkursní podstaty a soudce
soudu prvního stupně (JUDr. M. K.). V dovolání podrobně popisuje skutečnosti, z
nichž usuzuje, že správce konkursní podstaty i označený soudce (ten především
proto, že činil úkony v konkursním řízení, jež Nejvyšší soud shledal v
usnesení ze dne 20. srpna 2002 zmatečným, že potvrdil nesprávný postup
podjatého správce konkursní podstaty a že dovolatelův zástupce na něj podal
stížnost) je ve věci podjatou osobou. Námitku podjatosti soudce nemá dovolatel
za vypořádanou poukazem odvolacího soudu na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř.,
uváděje rovněž, že soudce soudu prvního stupně pochybil, jestliže se námitkou
podjatosti, kterou dovolatel proti němu vznesl, nezabýval s poukazem na § 15b
odst. 2 a 3 o. s. ř. a přijal usnesení o prohlášení konkursu, aniž postupoval
způsobem předepsaným v § 15b odst. 1 o. s. ř.; v důsledku toho nebylo o námitce
podjatosti rozhodnuto výrokem rozhodnutí. Dovolatel usuzuje, že tím, že
odvolací soud na toto pochybení soudu prvního stupně nereagoval, a námitku
řešil (bagatelním odkazem na údajný nedostatek důkazů a na ustanovení § 14
odst. 4 o. s. ř.) pouze v odůvodnění rozhodnutí, mu bylo soudy nižších stupňů
upřeno základní procesní právo na to, „aby byla odpovědně a meritorně posouzena
jím vznesená a jím odůvodněná konsekventní námitka podjatosti“ soudce. Přitom
zdůrazňuje, že odvolací soud se měl touto námitkou zabývat, bez zřetele k tomu,
že jde o v pořadí třetí námitku; jde totiž o námitku vážně zdůvodněnou.
Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud s odkazem na naplnění důvodů
předvídaných v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. usnesení soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k bodu 3. článku II. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního
stupně o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může být přípustné jen podle
ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237
odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). O případ
uvedený v § 237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b/ nejde a důvod založit
přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu
nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní
význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím
důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ nebo
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srov.
shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne
7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve
věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen
takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst.
3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním
přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle
obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. za použití
argumentů spojených s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada
řízení (v níž nejde o spor o právo) totiž nemá judikatorní přesah, přičemž z
povahy věci nemůže zakládat ani rozpor s hmotným právem.
Dovolatel argumentaci obsaženou v dovolání přiřazuje dovolacím důvodům
vypočteným v § 241a odst. 2 o. s. ř., jimiž lze namítat, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). I z pohledu této kategorizace by - jak
vysvětleno výše - prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/
o. s. ř. přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nebylo
možné založit. K argumentaci, jež se pojí s námitkou, že ustanovený správce
konkursní podstaty je podjatou osobou, lze dodat, že jejím prostřednictvím
správnost rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka zpochybnit nelze
(pro posouzení předpokladů, za kterých lze prohlásit konkurs, není tato
skutečnost významná).
Posuzováno z obsahového hlediska, námitkou, že ve věci rozhodoval v prvním
stupni podjatý soudce, dovolatel ve skutečnosti nevystihuje žádný z jím
označených dovolacích důvodů, nýbrž uplatňuje existenci zmatečnostní vady
řízení uvedené v § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., spočívající v tom, že o věci
rozhodoval vyloučený soudce. Také námitka, že nebyl dodržen postup předepsaný
v § 15b odst. 1 o. s. ř. a že dovolateli tím bylo upřeno základní procesní
právo na to, „aby byla odpovědně a meritorně posouzena jím vznesená a jím
odůvodněná konsekventní námitka podjatosti“ soudce, se nepojí s právním
posouzením věci, nýbrž se zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 o. s. ř.,
spočívající v tom, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu
odňata možnost jednat před soudem.
Jak ovšem Nejvyšší soud uzavřel např. již v usnesení uveřejněném pod číslem
32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, námitka, že řízení před soudy
nižších stupňů je postiženo některou z vad řízení vypočtených v ustanoveních §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., není
způsobilým dovolacím důvodem; k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro
zmatečnost.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako
nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.
odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2007
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda
senátu