NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 561/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní
věci navrhovatelky E. Š., narozené dne , bytem v zastoupené proti odpůrci
S. b. d. S., se sídlem v IČ , zastoupenému
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp.
zn. 38 Cm 21/2002, o neplatnost usnesení shromáždění
delegátů, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
19. ledna 2004, č. j. 14 Cmo 268/2003-128, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2004, č. j. 14 Cmo
268/2003-128 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2003, č. j. 38 Cm 21/2002-111, tak, že
zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení náhradního shromáždění
delegátů S. b. d. S (dále jen „družstvo“) konaného dne 4. 12. 2001 (dále jen
„shromáždění delegátů“).
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že podle § 242 odst. 1
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) vysloví soud na návrh člena
neplatnost usnesení členské schůze (shromáždění delegátů), pokud je v rozporu s
právními předpisy nebo stanovami družstva. Návrh může člen podat, požádal-li o
zaprotokolování námitky na členské schůzi, která usnesení přijala, nebo
jestliže námitku oznámil představenstvu do jednoho měsíce od
konání této schůze.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, s jeho
právním posouzením věci však nesouhlasí.
Jestliže si nové samosprávy 4401 až 4404 vzniklé k 1. 7. 2001 rozdělením
stávající samosprávy 440 nezvolily delegáty a na shromáždění byli pozváni
delegáti zvolení původní samosprávou, pak v tom lze spatřovat nesoulad s
článkem 79 odst. 2 stanov družstva, nikoliv však takový, který by opodstatňoval
vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů. Vezme-li se v úvahu, že
okruh členů družstva se rozdělením samosprávy 440 na několik menších nezměnil,
a že se delegáti zvolení původní samosprávnou 440 shromáždění nezúčastnili (jak
vyplývá ze zápisu ze shromáždění delegátů), pak se uvedený postup
představenstva družstva nijak členských práv dotčených členů (tj. ze samospráv
4401 až 4404) nedotkl. Tito členové nevyužili práva zvolit si své delegáty.
Pokud jde o samosprávu 465, lze souhlasit se závěry soudu prvního
stupně, že měla být na předmětné shromáždění pozvána (v souladu s
článkem 79 bod 2) náhradnice – J. V. Smyslem funkce náhradníka je
zastoupit delegáta, který nemůže plnit své povinnosti. Ani tato protiprávnost
však nemůže vést s ohledem na ustanovení § 242 odst. 2 ve spojení s § 131 odst.
3 písm. a) obch. zák. k vyslovení neplatnosti všech usnesení
přijatých na předmětném shromáždění delegátů. Jednak účast této delegátky
nemohla nijak výsledky hlasování na shromáždění ovlivnit, neboť (jak odvolací
soud zjišťuje ze zápisu z náhradního shromáždění delegátů) všechny návrhy byly
schváleny absolutní většinou přítomných delegátů (např. návrh stanov byl
schválen 75 delegáty, proti nebyl nikdo, 2 se zdrželi hlasování),
jednak se napadené usnesení shromáždění delegátů týká celé členské základny
družstva (tj. cca 6000 členů). Pokud tak navrhovatelka v průběhu řízení
argumentovala protiprávností usnesení na náhradním shromáždění delegátů
přijatých (zejména nově přijatých stanov), nebylo možné se tím zabývat, neboť
tyto výhrady nevyslovila v námitkách, které vznesla proti shromáždění delegátů
v zákonem stanovené lhůtě (2. 1. 2002).
Z uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1, 2 občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně změnil a žalobu
zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. V dovolání
uvedla, že představenstvo družstva dopisem ze dne 1. 3. 2001 informovalo
předsedy samospráv o svém usnesení o rozdělení domovních
samospráv k 1. 7. 2001. Představenstvo družstva svolalo členské schůze
samospráv, konaly se ve druhém čtvrtletí 2001. Na členských schůzích měl být
zvolen tříčlenný výbor nebo ustaven správce s tím, že správce může vykonávat
správu více domů původní samosprávy. Tím bylo porušeno ustanovení § 239 odst. 7
obch. zák., protože správce není družstevním orgánem a nemůže proto zastupovat
členy na shromáždění delegátů.
Momentem rozhodnutí členské schůze samosprávy o novém výboru nebo ustavení
správce, byly zrušeny všechny funkce bývalé samosprávy, tedy výbor včetně
delegáta. Volba nových delegátů se na členských schůzích samosprávy nekonala,
nebyla v programu.
Představenstvo družstva nerespektovalo článek 73 odst. 3 stanov, že každá
domovní samospráva musí mít alespoň jednoho delegáta, ani článek 12 písm. a)
stanov, aby se člen mohl prostřednictvím svého zástupce – delegáta podílet na
jednání a rozhodování nejvyššího družstevního orgánu – shromáždění delegátů.
Informací o možnosti ustavení správců byli členové dezorientováni.
Protože na nově vzniklých samosprávách nebyl zvolen delegát, byli na
shromáždění delegátů konané 4. 12. 2001 pozváni delegáti zvolení za původní
samosprávu 440. Tímto způsobem bylo postupováno i v dalších případech
rozdělených samospráv. Tím byl porušen článek 94 stanov družstva, podle kterého
je samospráva organizačním útvarem družstva a tvoří ji členové,
kteří užívají vlastní byt nebo nebytový prostor v okruhu její působnosti.
Působnost původních samospráv byla představenstvem k 1. 7. 2001 změněna. Toto
jednání představenstva družstva vedlo k tomu, že na shromáždění delegátů byli
pozváni delegáti nerozdělených samospráv, delegáti rozdělených samospráv, kteří
ale ztratili rozdělením samospráv mandát; zastoupeni nebyli členové nových
samospráv. V 69 případech zastupoval domovní samosprávu správce (viz zpráva
představenstva o činnosti a kontrole úkolů ze dne 31. 10. 2001). Na shromáždění
delegátů tedy hlasovali správci, zaměstnanci družstva placení správou družstva,
což je v rozporu se stanovami. Správci nebyli orgánem družstva a delegáta může
podle článku 80 odst. 6 stanov zastupovat pouze zvolený náhradník.
Usnesení bylo ovlivněno dále tím, že jako delegáti (správci) hlasovali členové
představenstva a kontrolní komise, kteří na domovních právech skládají účet z
titulu odpovědnosti delegátům, tedy nejvyššímu orgánu družstva. Dále
dovolatelka uvádí, že představenstvo družstva předložilo soudu
nepravdivý seznam samospráv. Situaci na shromáždění delegátů
dokládá výslech svědka Ing. Z., předsedy kontrolní komise jak je patrno z
protokolu z jednání z 29. 4. 2003.
Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud „úzce specifickým výkladem, bez posouzení
všech skutkových zjištění, v souvislostech, zcela odsunul vážnost problému
neschopnosti usnášení se shromáždění delegátů.“
Dovolatelka dále uvádí, že pokud připomínala, že předmětem jednání shromáždění
delegátů byly nové stanovy družstva, činila tak proto, že stanovy mají znamenat
právní záruky pro členy. Nové stanovy však dávají představenstvu družstva
rozsáhlé pravomoci, umožňují soustředit moc do rukou menšiny, umožňují nakládat
s majetkem družstva bez souhlasu členů. Členové ztrácejí kontrolu nad řízením a
hospodařením představenstva družstva s majetkem družstva. Otázka delegátů není
vyřešena dodnes, na domovních správách hlasují podle nových stanov většinou
správci, nikoli řádně zvolení delegáti.
Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud se zaměřil zejména na otázku
domovní správy 440 a náhradnice paní V., nevzal však v úvahu, že to nebyly
jediné nedostatky a že kritické připomínky ke schopnosti usnášení
shromáždění delegátů vznesly i další domovní správy. Dovolatelka nehájila jen
svůj zájem, ale i zájem skupiny členů, kteří nejsou pasivní a starají se
o budoucnost družstva. Družstvo má více než 6000 členů, kteří spolu nemohou
komunikovat a prostor ke komunikaci by mělo vytvářet vedení družstva. Přitom je
seznam delegátů tajný, s odvoláním na zákon o ochraně osobních dat, za jeho
zveřejnění hrozila kontrolní komise družstva žalobou.
Podle názoru žalobkyně odvolací soud na základě provedených důkazů věc
nesprávně právně posoudil. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že nové samosprávy 4401 až 4404
vzniklé k 1. 7. 2001 rozdělením stávající samosprávy 440, nevyužily práva
zvolit si své delegáty. Konstatoval, že v tom, že byli na shromáždění delegátů
pozváni delegáti zvolení původní samosprávou, kteří se však shromáždění
nezúčastnili, lze spatřovat nesoulad s článkem 79 odst. 2 stanov družstva,
nikoliv však takový, který by opodstatňoval vyslovení neplatnosti usnesení
shromáždění delegátů.
S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolací soud – v obecné rovině –
ztotožnil. Je věcí rozhodnutí samotných členů družstva, zda se
zúčastní jeho členské schůze, popřípadě zda tam, kde členskou schůzi nahrazuje
shromáždění delegátů, zvolí delegáty k účasti na této schůzi. Pokud delegáty
nezvolí (např. proto, že se neshodnou na osobě delegáta anebo proto, že tuto
funkci není nikdo ochoten vykonávat), nelze to přičítat k tíži družstvu. To
však neplatí za situace, kdy představenstvo poruší svou povinnost ze zákona a
stanov zajistit řádné svolání shromáždění delegátů, např. tím, že poruší svou
povinnost zajistit řádnou volbu delegátů. Zda tomu tak v projednávané věci
bylo, odvolací soud neposuzoval, a proto je jeho právní posouzení neúplné a
tedy i nesprávné. Proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení
odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst.
3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že při posuzování toho, jaké
důsledky mělo případné porušení povinností představenstva při volbě delegátů,
musí vycházet z celkového počtu nezvolených delegátů, nikoli jen z toho, že
nebyli zvoleni v samosprávách § 401 až 404.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta
druhá a § 226 o. s. ř.).
V novém řízení se bude odvolací soud zabývat i námitkou, kterou dovolatelka
vznesla v průběhu řízení před soudem prvního stupně, že se namísto delegátů
účastnili v některých případech shromáždění delegátů správci, kteří nebyli
oprávněni delegáty zastupovat.
Pro úplnost je třeba uvést, že závěr odvolacího soudu o tom, že se nemůže
zabývat námitkou neplatnosti usnesení členské schůze (zejména usnesení o
přijetí stanov) z důvodu rozporu těchto stanov se zákonem proto, že tyto
výhrady navrhovatelka nevyslovila v námitkách, které vznesla
proti shromáždění delegátů, je správný. K tomu však je třeba dodat že, jak již
Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003,
pokud jsou (nově přijaté) stanovy družstva v některých částech v rozporu se
zákonem, jsou v těchto částech neplatné, přičemž není podstatné, zda soud
vyslovil neplatnost usnesení, kterými byly stanovy změněny.
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2005
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu