29 Odo 562/2001-82
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: Č. s., a. s., proti žalované: Č & H spol. s r. o., o 988.116,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 30 Cm 174/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2000, čj. 5 Cmo 275/2000 - 60
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 25. dubna 2000, čj. 5 Cmo 275/2000 - 60, Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2000, čj. 30 Cm 174/99 - 48, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání čj. 30 Cm 174/99 – 44 ze dne 15. listopadu 1999, vydaného Krajským obchodním soudem v Praze.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (podáním datovaným 19. 6. 2000) dovolání, které podal osobně u Krajského obchodního soudu v Praze dne 20. 6. 2001. V dovolání navrhuje zrušit rozsudek pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1999, čj. 30 Cm 174/99 – 44, usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2000, čj. 30 Cm 174/99 – 48 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2000, čj. 5 Cmo 275/2000 – 60 a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřuje v ust. § 238a odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a v § 237 písm. f) o. s. ř.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci žalovaného (§ 49 odst. 1 věta první) dne 19. 5. 2000 (č. l. 62); téhož dne rozhodnutí nabylo právní moci.
Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 19. 6. 2000 (pondělí). Dovolání podané žalovaným soudu až dne 20. 6. 2000 (č. l. 64) je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobci v souvislosti s dovolacím řízením náklady právního zastoupení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. ledna 2002
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu