NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 570/2002-221
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní
věci návrhu Č. o. b., a. s., zastoupené JUDr. B. D., advokátkou, na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady společnosti B. M. P. a.s., zastoupené JUDr.
Z. S., advokátem, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn.
13 Cm 111/2001, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 10. dubna 2002, čj. 14 Cmo 17/2002-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti B. M. P. a.s. na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám právního zástupce společnosti.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 2.10.2001, čj. 13 Cm 111/2001-179, kterým soud prvního
stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti
B. M. P. a.s. (dále též jen „společnost“) konané dne 2.11.2000.
Navrhovatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jeho důvodnost
spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Konkrétně namítá nesprávný právní výklad ustanovení § 131 a § 183
obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), zejména pokud jde o posouzení
povahy lhůty uvedené v ustanovení § 131 obch. zák. Na rozdíl od obou soudů,
považuje dovolatelka výše zmiňovanou lhůtu za lhůtu procesněprávní. V
odůvodnění dovolání pak dovolatelka podrobně rozvádí argumenty pro tento svůj
závěr. S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení
a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně
uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání uvádí, že nesouhlasí se závěry navrhovatelky
a považuje rozhodnutí obou soudů za správná. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud
dovolání zamítl.
Pokud jde o obchodní firmu společnosti, je namístě uvést, že do 2.7.2001
existovala společnost pod firmou Jihočeské pivovary, a.s. Od uvedeného data
pak pod současnou firmou B. M. P. a.s.
Dovolání není přípustné.
Dle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze
dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští.
V tomto případě je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle ustanovení § 237
o. s. ř., neboť je napadáno rozhodnutí ve věci samé.
O případ podřaditelný ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
nejde, neboť usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím,
ale potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst.
1 písm. b) o. s. ř., neboť soudy v této věci rozhodovaly jen
jednou; zbývá posoudit, zda ji lze dovodit z ustanovení § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné, není-li přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jestliže dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se
jedná zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud
dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují
rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným
právem, má vždy po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního
významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí
řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Otázku povahy lhůty dle § 183 a § 131 obch. zák. již Nejvyšší soud řešil, jak
uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud, v rozsudku ze dne 9.5.2000,
čj. 32 Cdo 4/2000-121, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu pod číslem 23/2001. Od závěrů v tomto rozhodnutí uvedených
nemá důvod se odchýlit ani nyní.
Napadené rozhodnutí proto za zásadně významné po právní stránce mít nelze.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst.
5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady společnosti sestávají z odměny
advokáta za dovolací řízení v němž učinil jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání) ve výši 2.500,- Kč (výše odměny je
určena podle ustanovení § 15, § 14 odst. 1, § 10 odst. 3, § 7 písm. g/ a
§ 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po
75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 2.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může
se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 19. března 2003
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu