29 Odo 622/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně P. S., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované G. a. s., za účasti Ing. V. P., jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, zastoupeného, advokátem, o určení neplatnosti veřejného návrhu smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 155/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2003, č.j. 3 Cmo 547/2000-121, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2003, č.j. 3 Cmo 547/2000-121, se s výjimkou výroku, kterým tento soud určil, že žalovanou učiněný veřejný návrh smlouvy o koupi akcií G. Z. a. s., Z., identifikační číslo …, ze dne 20. listopadu 1997, změněný dne 10. prosince 1997, je neplatný, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17.4.2000, č.j. 24 Cm 155/98-48, určil, že žalovanou učiněný veřejný návrh smlouvy o koupi akcií G. Z., a. s. ze dne 20.11.1997 (dále jen „veřejný návrh“) se ruší s účinky od počátku a současně s ním se ruší i právní úkony na tento návrh bezprostředně navazující (výrok I.), že žalovaná je povinna do třiceti dnů od právní moci rozsudku učinit nový veřejný návrh podle § 183b obchodního zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. (dále jen „obch. zák.“) s kupní cenou ve výši 589,27 Kč za jednu akcii, se lhůtou splatnosti kupní ceny do třiceti dnů od přijetí veřejného návrhu jakýmkoli akcionářem (výrok II.) a zamítl návrh aby určil, že součástí nového veřejného návrhu podle § 183b obch. zák. je i povinnost žalované do třiceti dnů od jeho přijetí jakýmkoli akcionářem uhradit úrok ve výši 18 % p. a., že ostatní podmínky veřejného návrhu je povinna stanovit tak, aby nediskriminovaly potencionální příjemce návrhu a návrh, že kupní cena bude činit 589,29 Kč a že je žalobkyně oprávněna uveřejnit rozsudek soudu na náklady žalované v jednom celostátně distribuovaném deníku (výrok III.).
K odvolání žalované, směřujícímu proti vyhovujícím výrokům rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud (poté, co připustil změnu žaloby) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalovanou učiněný veřejný návrh, změněný dne 10.12.1997 je neplatný (výrok I.) a zamítl návrh, aby byla žalovaná povinna do třiceti dnů ode dne právní moci rozsudku učinit nový veřejný návrh smlouvy ve znění uvedeném ve výroku, se lhůtou splatnosti kupní ceny do třiceti dnů od přijetí veřejného návrhu kterýmkoli akcionářem s tím, že případné neaktuální administrativní údaje této smlouvy je žalovaná povinna uvést do souladu se skutečným stavem v době plnění uložené povinnosti (výrok II.).
Žalovaná v průběhu odvolacího řízení tvrdila, že sice veřejný návrh nezveřejnila v Obchodním věstníku, že jej však učinila platně. Od doby, kdy učinila veřejný návrh, učinila další dva veřejné návrhy, a to v souvislosti s nabytím podílu ve výši 55,20 % a se zrušením veřejné obchodovatelnosti akcií. Uvedla, že dne 5.12.2002 byla zrušena registrace akcií G. Z., a. s..
Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že sám zjistil, že dne 7.6.2002 se konala valná hromada G. Z., a. s., která mimo jiné rozhodla o zrušení registrace účastnických cenných papírů této společnosti a o změně zaknihovaných akcií na listinné. Dále zjistil, že akcie G. Z., a. s. byly na mimoburzovním trhu RM S., a.s. zařazeny k obchodování od 17.2.1995 do 3.10.2002. Z obchodování byly vyloučeny rozhodnutím ředitele na žádost emitenta podle § 78 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb. (dále jen „zákon“) dne 2.10.2002, s účinností od 4.10.2002. Na B. c. p. P., a.s. byly akcie G. Z., a. s.i obchodovány od 1.3.1995 do 1.10.1997, přičemž k jejich vyloučení z trhu došlo z důvodu nízké likvidity.
Odvolací soud především uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dovodil, že za situace, kdy probíhají řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad konaných po posuzovaném veřejném návrhu a rovněž s ohledem na regulérnost budoucích valných hromad G. Z., a. s., je nutno postavit najisto, kolika hlasy žalovaná disponuje.
Při posuzování platnosti veřejného návrhu odvolací soud dospěl k závěru, že tento návrh nebyl učiněn platně. Podle ustanovení § 183c odst. 1 obch. zák. se šedesátidenní závaznost veřejného návrhu počítá ode dne jeho zveřejnění v Obchodním věstníku. To se však dle shodného tvrzení účastníků dosud nestalo, proto nebyl veřejný návrh dosud učiněn. I kdyby však byl veřejný návrh zveřejněn, nebyl by učiněn platně, neboť jeho náležitosti, především lhůta splatnosti kupní ceny a její výše, byly v rozporu se zákonem. Závěr soudu prvního stupně ohledně neplatnosti veřejného návrhu byl tedy správný, a proto mu odvolací soud přisvědčil, přičemž vycházel ze změněného návrhu.
Pokud jde o právo, jemuž odpovídá povinnost žalované učinit veřejný návrh, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k tomu, že toto právo žalobkyni vzniklo a tato povinnost trvala i po účinnosti zákona č. 370/2000 Sb. Žalobkyně tedy byla aktivně legitimována k podání žaloby.
Tím, že akcie G. Z., a. s. změnily podobu a přestaly být veřejně obchodovatelnými (dnes registrovanými) akciemi, však došlo k tomu, že ačkoliv povinnost žalované učinit veřejný návrh nebyla dosud splněna, žalobkyně poté, co byly tyto akcie vyloučeny z posledního veřejného trhu a ztratily tak charakter registrovaných akcií, přestala být osobou oprávněnou k tomu, aby vůči ní byl veřejný návrh učiněn, protože právo domáhat se povinnosti učinit veřejný návrh náleží jen tomu akcionáři, který je majitelem veřejně obchodovatelných akcií, když podle ustanovení § 154 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) je pro rozhodnutí rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Proto odvolací soud v této části žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jímž podle jeho obsahu brojí proti zamítavému výroku rozsudku ve věci samé. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a § 239 o. s. ř., co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
V dovolání uvedla, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že v důsledku zrušení registrace akcií G. Z., a. s., nelze vyhovět jejímu návrhu, aby žalovaná byla povinna učinit veřejný návrh smlouvy, je nesprávný.
Dovozuje, že to, že v mezidobí (od vzniku povinnosti žalované učinit veřejný návrh smlouvy) došlo z aktivity žalované účelově ke zrušení registrace cenných papírů G. Z., a. s., nelze přičítat k tíži žalobkyně. Stejně tak nelze k její tíži přičítat délku trvání řízení. Žalobkyně řádně uplatnila svůj nárok již v březnu 1998 a pět měsíců před vydáním rozsudku odvolacího soudu, tedy cca po čtyřech a půl letech trvání soudního sporu, došlo ke zrušení registrace akcií. Dovolatelka uzavírá, že ze žádného ustanovení obchodního zákoníku ani jiného právního předpisu nelze dovodit zánik povinnosti učinit veřejný návrh. Trvání povinnosti učinit veřejný návrh smlouvy je přitom třeba posuzovat se zřetelem k principu ochrany práv akcionářů a její zánik nelze vázat na účelové jednání žalované.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek (v dovoláním napadeném rozsahu) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soudy obou stupňů věc projednaly a rozhodly podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Ustanovení § 183b odst. 1 obch. zák. v rozhodném znění ukládalo akcionáři společnosti, jejíž akcie jsou veřejně obchodovatelné, který získá podíl na veřejně obchodovatelných akciích, s nimiž je spojeno hlasovací právo v rozsahu jedné poloviny součtu jmenovité hodnoty všech akcií společnosti nebo tento podíl překročí, povinnost učinit veřejný návrh smlouvy o koupi ostatních veřejně obchodovatelných akcií této společnosti, s nimiž je spojeno hlasovací právo, do šedesáti dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž akcionář kdykoliv tento podíl získal nebo překročil.
V projednávané věci soud prvního stupně i odvolací soud uzavřely, že uvedená povinnost žalované vznikla. Závěr odvolacího soudu, že důsledku zániku registrace (dříve veřejné obchodovatelnosti) akcií tato povinnost zanikla, není správný. Podmínky vzniku této povinnosti jsou určeny kogentními ustanoveními obchodního zákoníku a zákon je váže ke stavu v okamžiku, kdy je nabyt relevantní podíl na hlasovacích právech. K zániku povinnosti může dojít pouze za podmínek stanovených zákonem. Skutečnost, že následně došlo ke změně podmínek, na které zákon povinnost váže, nemůže mít žádné účinky do minulosti, tj. nemůže způsobit zánik práva již vzniklého, ledaže by zákon takový důsledek výslovně založil. Takový výklad zákona by byl v rozporu nejen z dikcí jeho kogentního ustanovení, ale nebyl by ani logický a byl by v rozporu s účelem uvedeného ustanovení (výklad teleologický), a to tím spíše, že tuto změnu mohla způsobit sama povinná osoba vahou hlasů, příslušejících k akciím, jejichž nabytí založilo povinnost učinit veřejný návrh.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, rozsudek odvolacího soudu v zamítavém výroku [§ 242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.] ve věci samé a závislém výroku o nákladech řízení podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá a § 226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. března 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu