29 Odo 628/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. H., proti žalovanému L. P., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalující O. S., o neplatnost dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 14/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2002, čj. 14 Cmo 116/2001-66, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2002, čj. 14 Cmo 116/2001-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího podal žalovaný dovolání, které bylo soudu prvního stupně osobně doručeno dne 5. června 2002.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ jde podle části dvanácté, hlavy první, bodu 13. v projednávané věci.
Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).
Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z dodejky založené ve spisu na čl. 70, žalovanému (jeho zástupkyni) doručen dne 8. dubna 2002. Téhož dne byl rozsudek doručen i žalobkyni (její zástupkyni). Vedlejšímu účastníku na straně žalující byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 17. dubna 2002. Téhož dne nabyl právní moci.
Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 17. květen 2002 (pátek). Dovolání podané žalovaným až 5. června 2002 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.
Skutečnost, že v této věci bylo odvolacím soudem vydáno v záhlaví uvedené opravné usnesení, nemá v tomto případě vliv na počátek běhu lhůty k dovolání ve smyslu ustanovení § 240 odst. 1 věta druhá o.s.ř., neboť toto usnesení se netýká výroku rozhodnutí napadeného dovoláním ani označení účastníků řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ostatním účastníkům v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r .
předsedkyně senátu