29 Odo 632/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci
žalobkyně JUDr. E. K., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně V.
P. a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované Č. s., a. s., zastoupené
advokátkou, o zaplacení částky 11,380.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 57/2002, o dovolání žalované proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 30 Co 367,
368/2004-89, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2004, č.j. 30 Co 367,
368/2004-89 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. ledna 2004, č.j.
20 C 57/2002-48, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. června 2004, č.j. 20
C 57/2002-67, vyjma zamítavých výroků ve věci samé, se zrušují a věc se v tomto
rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. ledna 2004. č.j. 20 C
57/2002-48, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. června 2004, č.j. 20 C
57/2002-67, uložil žalované zaplatit žalobkyni do konkursní podstaty úpadkyně
V. P. a. s. (dále jen „úpadkyně“, popř. „společnost“) částku 11,380.000,- Kč se
6,5% úrokem z prodlení od 4. dubna 2002 do zaplacení, žalobu co do 11,18% úroku
z prodlení z částky 11,380.000,- Kč za dobu od 13. března 1998 do 3. dubna
2002, 6,5% úroku z prodlení z téže částky za dobu od 13. března 1998 do 3.
dubna 2002 a 11,18% úroku z prodlení z téže částky za dobu od 4. dubna 2002 do
zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a přenosu poplatkové
povinnosti na žalovanou.
Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že 28. února 1997
byla mezi žalovanou a úpadkyní uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu
č. 2756651048 (dále jen „smlouva o běžném účtu“), v rámci které se strany
dohodly, že žalovaná může provádět na vrub účtu bez příkazu nebo souhlasu
úpadkyně úhrady vlastních pohledávek, zejména vyrovnání splatných úvěrů,
zúčtování úroků a náhrad za bankovní operace (čl. 6 smlouvy o běžném účtu).
Následně dne 20. června 1997 byla mezi týmiž subjekty uzavřena smlouva o
kontokorentním úvěru vedeném na výše zmíněném běžném účtu (dále jen „smlouva o
kontokorentním úvěru“), kterou se žalovaná zavázala poskytnout úpadkyni
kontokorentní úvěr na oběžné prostředky do úvěrového rámce 300,000.000,- Kč.
Dne 13. března 1998 byla z běžného účtu úpadkyně „odepsána“ žalovanou částka
11,380.000,- Kč z titulu první splátky úvěru poskytnutého žalovanou úpadkyni na
základě smlouvy o úvěru na oběžné prostředky ze dne 6. června 1997 do výše
částky 267,625.000,- Kč (dále jen „smlouva o úvěru“), která se stala splatnou
dnem 15. března 1998.
V situaci, kdy „k odepsání žalované částky jako první splátky úvěru došlo již
13. března 1998, ačkoli byla splatná až dne 15. března 1998“, tj. v rozporu s
čl. 6 smlouvy o běžném účtu, který žalované umožňoval dispozice s peněžními
prostředky na tomto účtu za účelem vyrovnání „splatných úvěrů“, shledal soud
prvního stupně žalobou uplatněný nárok, s výjimkou části požadovaného úroku z
prodlení, důvodným.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004,
č.j. 30 Co 367, 368/2004-89, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím
výroku ve věci samé a ve výroku „o soudním poplatku“ potvrdil, ve výroku o
nákladech řízení jej změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na
náhradu nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího.
V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je
založeno na správných skutkových i právních závěrech. Přitom zdůraznil, že
„zákon ani smluvní ujednání mezi účastníky neumožňovalo odepsat z účtu úpadkyně
splátku úvěru, která dosud nebyla splatná“. Jestliže tak žalobkyně učinila,
„odepsala žalovanou částku bez právního důvodu, a tím došlo na straně žalované
k bezdůvodnému obohacení, když získala plnění bez právního důvodu“. Na tomto
faktu - pokračoval odvolací soud - nemohlo nic změnit ani to, že ke dni 15.
března 1998 nastala splatnost splátky úvěru ve výši již dříve odepsané částky.
„Závazek osoby povinné vydat bezdůvodné obohacení osobě oprávněné totiž bez
dalšího nezaniká tím, že následně vznikne (popř. již vznikl) z jiného důvodu
závazek osoby oprávněné plnit vůči osobě povinné. K takovému zániku mohlo dojít
případně započtením, či jiným zákonem stanoveným způsobem, avšak takový zánik
závazku žalované nebyl v řízení tvrzen, natož prokázán.“ Odkazuje na ustanovení
§ 451 odst. 1 a 2 a § 458 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“),
shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované vydat
žalobkyni bezdůvodné obohacení v rozsahu částky 11,380.000,- Kč s
příslušenstvím správným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř., namítajíc nesprávné právní posouzení věci a vyjadřujíc přesvědčení, že
„postupem soudů obou stupňů došlo k porušení hmotného práva“, a to ustanovení §
451 odst. 1 a 2 a § 456 obč. zák.
S poukazem na soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav dovolatelka
akcentuje, že „ k odepsání“ částky 11,380.000,- Kč z běžného účtu úpadkyně
došlo před splatností první splátky úvěru, nicméně tato skutečnost neznamená,
že by žalovaná na tuto částku (splátku řádně poskytnutého úvěru) neměla nárok a
že by „tímto odepsáním“ došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor úpadkyně.
Právní důvod „pro odepsání“ první splátky úvěru - pokračuje dovolatelka - zde
existoval a za stavu, kdy úpadkyně sama první splátku úvěru nezaplatila, nelze
pouze v tom, že „ k odepsání“ této splátky z účtu úpadkyně došlo o dva dny
dříve, než se stala splatnou, spatřovat bezdůvodné obohacení žalobkyně na úkor
úpadkyně.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává - a
potud má dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za
přípustné - v řešení otázky vzniku bezdůvodného obohacení žalované na úkor
„majitele“ běžného účtu (úpadkyně) „odepsáním“ peněžních prostředků z běžného
účtu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 708 obch. zák. (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o
běžném účtu a k datu „odepsání“ sporné částky) smlouvou o běžném účtu se
zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho
majitele (odstavec 1). K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma (odstavec
2).
Ustanovení § 709 odst. 1 obch. zák. dále určuje, že banka je povinna přijímat
na běžný účet v měně, na kterou zní, peněžité vklady nebo platby uskutečněné ve
prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na běžném účtu podle písemného
příkazu majitele účtu nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě vyplatit
mu požadovanou částku nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným osobám.
Nevyplývá-li z příkazu doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna
platbu provést v den, který následuje po doručení příkazu.
Podle ustanovení § 710 obch. zák., je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede
do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní
prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto
plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a násl. obch. zák.).
Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným
obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z
neplatného právního úkonu nebo plněním z právního úkonu, který odpadl, jakož i
majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (§ 451 obč. zák).
Bezdůvodně se obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám (§
454 obč. zák.).
Právní závěr odvolacího soudu, podle kterého „žalovaná odepsala žalovanou
částku“ z účtu úpadkyně bez právního důvodu, pročež jí vzniklo bezdůvodné
obohacení, neobstojí. Není totiž pochyb o tom, že na základě smlouvy o úvěru
vznikla úpadkyni povinnost zaplatit žalované první splátku úvěru ve výši
11,380.000,- Kč, tj., že zde právní důvod pro plnění úpadkyně ve prospěch
žalované existoval. Skutečnost, že žalovaná částku rovnající se první splátce
úvěru „odepsala“ z běžného účtu úpadkyně o dva dny dříve, než byla oprávněna
učinit, nemá na existenci právního důvodu pro plnění úpadkyně vůči žalované
vliv a už vůbec neznamená, že by se v rozsahu takového „plnění“ mohla žalovaná
na úkor úpadkyně obohatit. Navíc o majetkovou újmu na straně úpadkyně a
bezdůvodné obohacení na straně žalované by mohlo - obecně vzato - jít pouze
tehdy, pokud by se v důsledku „odepsání“ žalované částky snížil kladný zůstatek
peněžních prostředků na běžném účtu a nikoli v případě zvýšení debetu v rámci
kontokorentního úvěru vedeného na běžném účtu, přičemž z tohoto pohledu se
soudy obou stupňů důvodností žalobou uplatněného nároku nezabývaly.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je
nesprávné a neúplné a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího
soudu, dopadají také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil -
s výjimkou zamítavých výroků ve věci samé - i je a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s.
ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V další fázi řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že otázkou vzájemného
vztahu smlouvy o běžném účtu, smlouvy o kontokorentním úvěru a smlouvy o úvěru
uzavřených mezi úpadkyní a žalovanou se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze
dne 28. června 2005, sp. zn. 29 Odo 152/2004, přičemž na závěrech v tomto
rozhodnutí formulovaných nemá důvod ničeho měnit.
V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení,
včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2007
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu