29 Odo 65/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. P., proti žalovanému F. n. m. České republiky, o určení, že právní vztah nenastal, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 17 Cm 583/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 1997, čj. 10 Cmo 290/97-71, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze, které posléze, podáním ze dne 28. 8. 2001, podaným Městskému soudu v Praze osobně dne 29. 8. 2001, vzal v plném rozsahu zpět.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního procesního úkonu dovolatele dovolací řízení podle § 243b odst. 4, věty druhé o. s. ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, u žalovaného však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty prvé, o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. prosince 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r .
předseda senátu