29 Odo 664/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela
v právní věci žalobce B., s. p. „v likvidaci“ , zastoupeného, advokátem, proti
žalovanému J. Č., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 166.470,- Kč,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 183/2000, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2002, čj. 13
Co 48/2002-90, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2002, čj. 13 Co 48/2002-90 a
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. června 2001, čj. 26 C
183/2000-61, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu
řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. února 2002 čj. 13 Co 48/2002-90
potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. června 2001
čj. 26 C 183/2000-61 „ve výroku o věci samé“, jímž byla žalovanému
uložena povinnost zaplatit žalobci 166.470,- Kč, ve výroku o nákladech řízení
rozsudek změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci k
rukám JUDr. J. S. částku 32.200,- Kč a dále rozhodl o nákladech řízení
odvolacího.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný vyjma promlčení
nic jiného vůči žalobou uplatněnému nároku nenamítal, přičemž okresní soud
dospěl ke správnému závěru, že tato námitka důvodná není, když žalobce mohl své
právo poprvé uplatnit 21. března 1991 a fakticky toto uplatnil žalobou u soudu
11. 3. 1994, to je před uplynutím tříleté promlčecí doby dle § 131a
hospodářského zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
dále též jen „hosp. zák.“). Odvolací soud v této souvislosti odkazoval na
závazný právní názor vyslovený v jeho předchozím usnesení ze dne 30. března
2001, čj. 53 Co 114/2001-55, jímž byl zrušen v pořadí prvý rozsudek soudu
prvního stupně ze dne 5. prosince 2000, čj. 26 C 183/2000-44
(tímto rozsudkem byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení uplatněného nároku),
dle kterého k uplatnění práva žalobcem u soudu došlo žalobou podanou Krajskému
obchodnímu soudu v Praze 11. 3. 1994, na čemž nemohlo ničeho změnit ani
doplnění žaloby 24. října 2000, když „o identitě uplatněného nároku“ nemohlo
být pochyb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 30. května 2002
včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ust. § 237 odst. 1 písm. b)
občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
dále též jen „o. s. ř.“)Odvolacímu soudu vytýkal nesprávné posouzení
důvodnosti vznesené námitky promlčení, přičemž se ztotožňoval s právním názorem
vyjádřeným v původním rozsudku soudu prvního stupně ze dne 5. prosince 2000 a
zdůrazňoval, že je-li žalobní podání neúplné, je neprojednatelné a „běh lhůt
tedy počíná běžet okamžikem, kdy je žaloba projednatelná“. Upozorňoval rovněž,
že promlčení je dáno především během lhůt dle § 130 hosp. zák., podle kterého
je tato lhůta jednoroční, a pokud byla žaloba podána 11. března 1994 a
splatnost faktury nastala po 21. březnu 1991 je nárok promlčen. Požadoval, aby
rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu
10 k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský
soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším
rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější
rozhodnutí zrušil, a je i důvodné.
Důvod uplatněný v podaném dovolání akcentující nesprávné posouzení žalovaným
vznesené námitky promlčení z pohledu uplatnění nároku žalobcem před soudem a
délky promlčecí lhůty je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Uplatněným dovolacím důvodem je dovolací soud vázán a rozhodnutí odvolacího
soudu může přezkoumat právě jen z důvodů uplatněných v dovolání a je-li
dovolání přípustné přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§
242 odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav, to je, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl
správně použít, nebo aplikoval sice správný předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Pokud soudy obou stupňů otázku promlčení posuzovaly hospodářského zákoníku,
nepochybně aplikovaly správný právní předpis, když spor mezi účastníky je
sporem z právního vztahu účastníků při jejich podnikatelské činnosti, vzniklého
před 1. lednem 1992 (§ 763 odst. 1 věta druhá, odst. 2 obchodního zákoníku -
zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Institut promlčení hospodářský zákoník ve znění platném od 1. 5. 1990 upravoval
v ust. § 130 až 131d, přičemž dle těchto ustanovení majetkové právo, které
nebylo uplatněno ve stanovené době u příslušného orgánu se promlčuje a k
promlčení příslušný orgán přihlédne jen tehdy, uplatní-li povinný právní
subjekt námitku promlčení. Je-li námitka promlčení uplatněna, nemůže být
promlčené právo přiznáno. Pokud není stanoveno v zákoně jinak, je promlčecí
lhůta tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. U práv,
která musí být uplatněna nejprve u povinného subjektu (např.
reklamací) běží promlčecí lhůta ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. Běh
promlčecí lhůty se přetrhuje výkonem práva. Podáním žádosti (žaloby)
příslušnému orgánu před uplynutím promlčecí lhůty se běh této lhůty staví;
stačí podání žádosti (žaloby) doporučeně na poště.
Účinek spojovaný s podáním žaloby příslušnému orgánu (soudu), to je stavění
běhu promlčecí lhůty (srov. § 131d hosp. zák. pak lze spojovat pouze s podáním
takové žaloby (z hlediska skutkového vymezení uplatněného nároku), o které je v
konečném důsledku soudem věcně rozhodováno s tím, že pokud v průběhu řízení
žalobce žalobu změní (§ 95 o. s. ř.), hmotněprávní účinky změněné žaloby (tímto
způsobem nově uplatněného nebo nově uplatněné části nároku) nastávají až dnem,
kdy soudu změna žaloby došla, popř. dnem, kdy žalobce učinil toto podání do
protokolu nebo kdy toto podal doporučeně na poště.
Žalobou došlou Krajskému obchodnímu soudu v Praze 11. 3. 1994 byl žalobcem vůči
žalovanému uplatněn nárok na zaplacení částky 166.470,- Kč odůvodněný
skutkovými tvrzeními, že žalovaný od žalobce na základě uzavřené kupní smlouvy
odebral ropné výrobky a toto dílčí plnění mu bylo vyúčtováno fakturou č. 166477
ze dne 6. března 1991 a žalovaný fakturu ve lhůtě splatnosti, tj. do 20. března
1991 neuhradil. K výzvě soudu prvního stupně učiněné usnesením datovaným 29.
září 2000 čj. 26 C 183/2000-36, k doplnění žaloby o uvedení čísla
smlouvy, data jejího uzavření a poskytnutí dílčího plnění, včetně čísla
dodacího listu, žalobce podáním datovaným 23. října 2000, došlým
prvoinstančnímu soudu následného dne (č. l. 38) po stránce skutkové žalobní
požadavek vymezil tak, že 6. března 1991 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o
dodávce blokových poukázek na „PHL“, a dle této smlouvy žalobce žalovanému
objednané zboží – blokové poukázky dodal. Současně k těmto tvrzením žalobce
doložil výše uvedenou objednávku i fakturu, která dle žalobce dle tehdy
zavedené praxe sloužila i jako dodací list.
Požadavek na zaplacení dodaných blokových poukázek na „PHL“ (viz podání
žalovaného z 23. října 2000) a požadavek na zaplacení dodaných ropných výrobků
(viz žaloba) zcela nepochybně představují požadavky založené na rozdílném
skutkovém základu, v důsledku čehož nelze v podání žalobce z 23. října 2000
spatřovat pouhé odstranění vad původní žaloby, když vzhledem k změně vylíčení
skutkového stavu oproti původní žalobě, je nutno toto podání považovat za změnu
žaloby (§ 95 o. s. ř.), a to bez ohledu na skutečnost, že žalobce po
žalovaném i nadále požadoval plnění stejné kvality a stejného rozsahu (srovn.
například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo
2502/2000 publikovaný v časopise Soudní judikatura číslo sešitu 10/2001).
Nesprávné posouzení podání žalobce z 23. října 2000 jakožto podání, kterým
žalobce odstranil vady žaloby (§ 43 o. s. ř.), a nikoli jako podání, kterým
žalobce žalobu změnil (§ 95 o. s. ř.) pak mělo bezprostřední vliv na správnost
výkladu ust. § 130 věty první ve spojení s ust. 131d hosp. zák. ve znění
platném od 1. 5. 1990, pokud jde o řešení otázky, zda k podání žaloby u
soudu, popř. podání žaloby doporučeně na poště, došlo v rámci běhu promlčecí
lhůty nebo až po jejím uplynutí, a bylo rovněž důvodem, proč o této změně
žaloby nebylo (v rozporu s ust. § 95 o. s. ř.) rozhodnuto (usnesení soudu
prvního stupně vyhlášené v jednání 5. prosince 2000, jímž připustil „upřesnění
skutkových tvrzení a označení žalovaného“, rozhodnutím o připuštění změny
žaloby není).
Odvolací soud (a rovněž tak i soud prvního stupně) zastávaje nesprávný právní
názor o stavení promlčecí lhůty k uplatnění práva na zaplacení dodaných
blokových poukázek na „PHL“ podáním žaloby na zaplacení dodaných ropných
výrobků u soudu, nesprávně právně posoudil důvodnost žalovaným uplatněné
námitky promlčení.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), dovolací soud toto rozhodnutí,
jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ust. § 243b odst. 2 věta za
středníkem, odst. 3, odst. 5 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu o posouzení podání žalobce datovaného
23. října 2000 (čl. 38) jako změny žaloby dle ust. § 95 o. s. ř. včetně hmotně
právních účinků takto změněné žaloby je pro soud prvního stupně (i odvolací
soud) závazný (§ 243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. listopadu 2002
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r .
předseda senátu