29 Odo 694/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu K. M., o svolání
valné hromady úpadkyně G. S., a.s., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. 9 Cm 289/97, o dovolání G. S., a.s., proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 12. června 2001, č.j. 3 Cmo 605/2000-175, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. června
2001, č.j. 3 Cmo 605/2000-175, se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu
v Brně ze dne 28.4.2000, č.j. 9 Cm 289/97-127, ve výrocích I. a III., kterými
tento soud zmocnil navrhovatele ke svolání mimořádné valné hromady G. S., a.s.
(dále též jen „společnost“) s programem uvedeným ve výroku soudu prvního stupně
a určil jejího předsedu a změnil výrok o náhradě nákladů řízení co do výše
přisouzených nákladů. Přitom soud prvního stupně rozhodoval ve věci již
podruhé, když jeho první rozhodnutí odvolací soud zrušil, protože soud nesvolal
jednání k provedení důkazů.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že na základě doplněného
dokazování zjistil, že navrhovatel jako majitel 5.879 akcií žádá o svolání
mimořádné valné hromady s programem: 1. zahájení, schválení hlasovacího a
jednacího řádu, 2. volba orgánů valné hromady, 3. odvolání
představenstva a dozorčí rady, 4. volba představenstva a dozorčí rady, 5. změna
stanov, 6. schválení usnesení, 7. závěr.
Žádost převzal dne 1.10.1997 adresát, M. S., člen představenstva společnosti a
dne 28.9.1997 M. V., člen představenstva společnosti. Dále zjistil, že
představenstvo svolalo na den 12.4.1999 mimořádnou valnou hromadu, vedle
žádosti jiných akcionářů rovněž k žádosti navrhovatele s programem: 1.
zahájení a volba předsedy a dalších orgánů valné hromady, 2.
schválení jednacího řádu, 3. odvolání představenstva a dozorčí rady, 4. volba
představenstva a dozorčí rady, 5. změna stanov, 6. diskuse, 7. usnesení, 8.
závěr. Rozhodným dnem k účasti na této valné hromadě je den 8.4.1999.
Společnost vydala akcie I. C. … a ke dni 8.4.1999 mělo asi 75 % jejích
akcionářů sídlo nebo bydliště mimo území města B., někteří z nich i mimo území
České republiky. Navrhovatel měl ke dni 28.9.1997 6.113 kmenových akcií
společnosti I. C., ke dni 1.10.1997 měl 6.161 kusů akcií téhož I. a
dne 4.6.2001 26.438 akcií I. C. .
Podle § 181 odst. 1 až 3 obchodního zákoníku ve znění zákona č. 77/1997 Sb.
(dále též jen „obch. zák.“) mohou akcionáři, kteří mají akcie nebo zatímní
listy jejichž jmenovitá hodnota přesahuje alespoň 10 % základního jmění,
požádat představenstvo o svolání mimořádné valné hromady k projednání
navržených záležitostí. Představenstvo svolá mimořádnou valnou hromadu tak, aby
se konala nejpozději do čtyřiceti dnů ode dne, kdy mu došla žádost
o její svolání. Nesplní-li představenstvo uloženou povinnost, rozhodne soud na
žádost uvedeného akcionáře (akcionářů) o tom, že jej zmocňuje ke svolání valné
hromady.
Odvolací soud má za prokázané, že navrhovatel požádal o svolání mimořádné valné
hromady žádostí doručenou členům představenstva společnosti M. V. a
M. S. Námitku společnosti, že M. V. nebyl k uvedenému dni členem
představenstva, shledal odvolací soud nedůvodnou, neboť společnost ji ničím
nedoložila a jmenovaný byl k uvedenému dni zapsán jako člen představenstva v
obchodním rejstříku. Kromě toho by bylo postačující doručení žádosti jednomu
členu představenstva. Navrhovatel splňoval v rozhodné době podmínku, že byl
majitelem akcií společnosti o jmenovité hodnotě přesahující 10 % základního
jmění. Tuto podmínku splňoval i ke dni podání návrhu na zahájení řízení a ke
dni rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že představenstvu vznikla povinnost požadovanou valnou
hromadu svolat, a to v patnáctidenní lhůtě (§ 181 odst. 2 obch. zák.) vhodným
způsobem určeným stanovami.
Odvolací soud uzavřel, že obchodní zákoník výslovně neukládá (a nelze k tomu
dospět ani výkladem) představenstvu povinnost, svolat ke každé žádosti
oprávněného akcionáře zvláštní valnou hromadu. Pokud pořad valné hromady
svolané představenstvem zahrnuje navržený program, není důvodu, aby povinnost
svolat mimořádnou valnou hromadu (i z důvodu hospodárnosti) byla splněna
svoláním jedné mimořádné valné hromady k několika žádostem akcionářů - ovšem za
předpokladu, že výkon této povinnosti nebude v rozporu s dobrými mravy.
V projednávané věci představenstvo společnosti povinnost svolat mimořádnou
valnou hromadu nesplnilo. Odvolací soud posoudil jako předběžnou otázku způsob
svolání mimořádné valné hromady konané dne 12.4.1999, avšak pouze ve vztahu k
hodnocení otázky splnění povinnosti představenstva svolat mimořádnou valnou
hromadu a dospěl k závěru, že jestliže ani 75 % akcionářů společnosti mělo
bydliště nebo sídlo mimo sídlo společnosti, není možné považovat vyvěšení
pozvánky po dobu 17 dnů v sídle společnosti za vhodný způsob svolání valné
hromady, byť byl tento způsob v souladu se stanovami společnosti. Pro svolání
valné hromady totiž obchodní zákoník stanoví kumulativně splnění dvou podmínek
- její svolání způsobem určeným stanovami, přičemž tento způsob musí být vhodný.
O žádosti společnosti o připuštění dovolání odvolací soud nerozhodl, maje
ji za nekonkrétní.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho
přípustnosti odkázala na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského
soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), ve znění účinném od 1.1.2001.
Dovolatelka tvrdí, že způsob svolání valné hromady vyvěšením pozvánky v sídle
společnosti nelze bez dalšího označit za odporující zásadám poctivého
obchodního styku. Vhodný způsob svolání určený stanovami však není proměnná
hodnota dle struktury akcionářů, obzvláště má-li společnost
akcie na majitele. Je-li takový způsob možný a obecně používaný - a v době
začlenění tohoto ustanovení do stanov byl užíván hojně, nelze jej bez dalšího
ignorovat a tvrdit, že svolání valné hromady takovým způsobem je nevyhovující
pro účely ustanovení § 181 odst. 1 obch. zák. Dovolatelka má za to, že nelze ve
stanovách určený způsob svolání valné hromady považovat za
nevhodný jen pro určité svolání valné hromady. Buď je způsob vhodný, anebo
nevhodný. Společnost nemá ve stanovách na výběr více způsobů, ze kterých by
mohla vzhledem k okolnostem volit. Dovedeno ad absurdum, by při úpravě v
obchodním zákoníku platné v době svolání valné hromady nebylo možné svolat
valnou hromadu vůbec, když byl ve stanovách určen nevhodný způsob svolání valné
hromady a zákon nenabízel náhradní řešení. Byla-li valná hromada svolána
způsobem upraveným stanovami, a jejím způsobem jednání bylo i to, co žádali
minoritní akcionáři, nelze učinit závěr, ke kterému dospěl soud v napadaném
rozhodnut. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení stejně
jako usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném
před 1.1.2001).
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2002 č.j. 44 K 39/2001-37 byl na
společnost prohlášen konkurs, jehož účinky nastaly téhož dne. Protože však v
projednávané věci nejde o řízení o nároku, týkajícím se majetku
patřícího do konkursní podstaty ani o nároku, který by měl
být z konkursní podstaty uspokojen (§ 14 odst. 1 písm. c) zákona č.
328/1991 Sb.), Nejvyšší soud v řízení pokračoval.
Dovolatelka z obsahového hlediska uplatnila přípustnost dovolání podle
ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je závěr
dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená
právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda
dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší
dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu
se stává dovolání přípustným.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se
jedná, jestliže je v rozhodnutí řešena právní otázka významná nejen pro
rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která dosud není
řešena v rozhodovací praxi vyšších soudů (anebo v ní není řešena jednotně) a
která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, popřípadě
o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s
publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat
takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou
soudní praxí. Kladné řešení této otázky je totiž nezbytným předpokladem pro
uplatnění právních závěrů odvolacího soudu.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání
(který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného
ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky,
zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost
neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má
dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda je možno
posuzovat vhodnost způsobu svolání valné hromady určeného ve stanovách pro
konkrétní případ.
Při řešení předestřené otázky se dovolací soud musel zabývat též tím, zda je
možné jako předběžnou otázku v rámci rozhodování o svolání valné hromady
posuzovat, zda byla jiná valná hromada svolána řádně. V této otázce dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že takové přezkoumání není možné. Z ustálené judikatury
Nejvyššího soudu vyplývá, že platnost usnesení valné hromady, a tedy i podmínky
jeho platnosti (když řádné svolání valné hromady je jednou z takových
podmínek), lze posuzovat pouze k žalobě na neplatnost takového usnesení anebo v
rejstříkovém řízení o zápisu skutečnosti založené usnesením do obchodního
rejstříku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.1999, sp. zn. 1 Odon
101/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem
5/2000.
Jakýkoli jiný postup by totiž zásadním způsobem zasáhl do právní jistoty
účastníků. V projednávané věci mohou nastat – ve vztahu k usnesením valné
hromady konané dne 12.4.1999 – dvě zásadně odlišné situace. Pokud by usnesení
této valné hromady nebyla napadena žalobou na vyslovení jejich neplatnosti
anebo by taková žaloba byla neúspěšná, považují se za platná a dále je již
nelze přezkoumávat, jak shora uvedeno, jinak než v rejstříkovém řízení.
(Svolání další valné hromady se stejným programem a případné přijetí stejných
nebo opačných usnesení, by pak vyvolalo stav značné právní nejistoty). Kdyby
však byla žaloba na neplatnost usnesení valné hromady úspěšná, nic by nebránilo
svolání požadované valné hromady.
Odvolací soud tedy řešil posuzovanou právní otázku, aniž
byl v rámci projednávané věci k jejímu řešení oprávněn
a na tomto řešení založil svůj právní závěr.
Právní závěr, na kterém založil odvolací soud své rozhodnutí, je tedy
nesprávný. Proto Nejvyšší soud jeho rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst.
1, věta za středníkem o. s. ř. rozhodnutí zrušil a mu
vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný
(§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. června 2002
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu