29 Odo 696/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci konkursu dlužníka J. K., o
návrhu věřitelů A) C. – C. B. Č. r., spol. s r. o., B) P. M. ČR a. s., a C)
Č. s., a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 52 K 92/97, o dovolání dlužníka proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K 92/97-83, a proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko
60/99 – 304, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října
1998, č. j. 52 K 92/97-83, se zastavuje.
II. Dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.
července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 – 304, se odmítá.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. července 1999, č. j. 2 Ko 60/99 – 304,
potvrdil k odvolání dlužníka usnesení ze dne 20. října 1998, č. j. 52 K
92/97-83, jímž Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního
stupně brojil dlužník podáním, jež podle svého obsahu může být (je) též
dovoláním, a dožadoval se jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i
v této věci.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je opožděné.
Dle ustanovení § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř, účastník může podat dovolání do
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout,
lhůta je však zachována, je-li dovolání v této lhůtě podáno u dovolacího nebo
odvolacího soudu.
Ze spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno navrhovatelům
konkursu a správci konkursní podstaty v srpnu 1999 – u posledního z nich se tak
stalo 18. srpna 1999 (srov. doručenky u č. l. 318 p. v.). Dlužník pak stvrdil
převzetí usnesení odvolacího soudu svým podpisem v úředním záznamu o tomto
úkonu ze dne 13. srpna 1999 (srov. č. l. 319). Toto doručení dokládá též
prohlášení samotného dlužníka, jenž v podání ze dne 12. května 2003, došlém
Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 14. května 2003, výslovně uvádí, že „návrh na
zahájení shora označeného řízení byl Obvodnímu soudu pro Prahu 3 doručen dne
16. srpna 1999, tedy bezprostředně po doručení napadených usnesení (sp. zn. 52
K 92/97-83 Městského soudu v Praze a sp. zn. 2 Ko 60/99-304, Vrchního soudu v
Praze).“ Toto podání je součástí spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 7 C
289/99 (srov. č. l. 55-56).
Podáním datovaným 16. srpna 1999 označeným též jako „Návrh na zahájení řízení
o opravném prostředku proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 52 K
92/97-83 ze dne 20. října 1998“ a „Návrh na zahájení řízení o opravném
prostředku proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 2 Ko 60/99-304 ze dne
29. července 1999“ (č. l. 1 až 4 spisu obvodního soudu) se pak dlužník
dožadoval zrušení obou zmíněných usnesení. O povaze onoho podání dlužník dne
22. dubna 2003 před Obvodním soudem pro Prahu 3 prohlásil (srov. záznam č. l.
53 spisu obvodního soudu) že není schopen se vyjádřit k otázce, zda podání je
žalobou nebo zda jde o dovolání ve věci konkursu, že by si soud měl věc z
tohoto hlediska posoudit sám, a že smyslem podání je, aby rozhodnutí, kterým
byl prohlášen konkurs, bylo zrušeno. V podání z 10. června 2004 (srov. č. l.
102 a 103 spisu obvodního soudu) pak již dlužník tvrdí, že soudy s jeho podáním
nakládaly nesprávně, jelikož to bylo podle svého obsahu dovoláním. Ve shodě s
tímto prohlášením dovolatele a obsahem podání Nejvyšší soud uzavírá, že bez
zřetele k tomu, zda součástí podání je i jiný procesní úkon, je podání (i)
dovoláním proti výše označeným usnesením konkursních soudů.
Vzhledem k údajům o doručení usnesení odvolacího soudu, z nichž plyne, že toto
usnesení nabylo právní moci (ve shodě s doložkou na něm vyznačenou) 18. srpna
1999, lze uzavřít, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo
20. září 1999 (pondělí).
Podání (dovolání) datované 16. srpna 1999 došlo soudu téhož dne; dovolatel je
však adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (srov. obsah podání), jemuž bylo i
doručeno. Obvodní soud pak 6. června 2001 zaslal dovolání Městskému soudu v
Praze; jemuž bylo doručeno 11. června 2001 (srov. i referát soudce č. l. 25 p.
v. spisu obvodního soudu a doručenku tamtéž, a v konkursním spisu podání č. l.
1301-1311 a obálku č. l. 1312).
Jelikož rozhodnutí v prvním stupni vydal Městský soud v Praze (tedy soud na
úrovni krajských soudů), odvolacím soudem je (byl) Vrchní soud v Praze a
dovolacím soudem je Nejvyšší soud, nemůže být Obvodní soud pro Prahu 3 ve
smyslu § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř. považován v této věci za soud prvního stupně
ani za soud odvolací či dovolací. Podání dovolání u obvodního soudu tedy žádné
účinky nemělo. Dnem rozhodným pro posouzení včasnosti dovolání proto je
nejdříve 6. červen 2001, tedy den, kdy obvodní soud předal dovolání dlužníka ve
smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. k poštovní přepravě, tak, že je odeslal Městskému
soudu v Praze, u nějž podáno býti mohlo a mělo (srov. mutatis mutandis též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1876/97,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 43).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání bylo podáno zjevně po marném uplynutí měsíční
zákonné lhůty.
Opožděné dovolání proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1
písm. a/ o. s. ř. odmítl.
Dovolatel výslovně napadl dovoláním i rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným
opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího
soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně
úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je
podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský
soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání
dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání”
proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle
ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. srpna 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda
senátu