29 Odo 702/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky M. M., , zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, , za účasti V. o. d.
D. v l., , zastoupeného Mgr. D. R., advokátkou, aj. P., , jako správce
konkursní podstaty úpadce Výrobně obchodního dr. D. v l., , o vyslovení
neplatnosti usnesení členské schůze a určení neplatnosti smlouvy o převodu
nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm
793/2001, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
29. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo 200/2005-355, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. června
2004, č. j. 13 Cm 793/2001-325, „zrušil“
usnesení výroční členské schůze Výrobně obchodního d. D. (dále též jen
„družstvo“) konané dne 13. července 2001 (dále jen „členská schůze“), jímž byla
schválena roční účetní závěrka za rok 2000 a vzata na vědomí ekonomická zpráva
za rok 2000 (výrok I.), zamítl „žalobu, že soud zrušuje neplatnost“ usnesení
členské schůze družstva, jímž byla schválena změna stanov družstva, zvoleno
nové představenstvo a nová kontrolní komise (výrok II.), dále zamítl žalobu o
určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí specifikovaných ve výroku
rozsudku uzavřené mezi družstvem a Z. d. N. D. (výrok III.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok IV.).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že navrhovatelka v
době konání členské schůze byla členkou družstva (a je jí dosud), je proto
podle ustanovení § 242 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) aktivně
věcně legitimována k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské
schůze. Členská schůze byla řádně svolána a proběhla podle programu uvedeného v
pozvánce. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze považoval za
důvodný co do usnesení o schválení účetní závěrky za rok 2000 a vzetí na vědomí
ekonomické zprávy za rok 2000, neboť družstvo nepředložilo navrhovatelce účetní
závěrku před konáním členské schůze k nahlédnutí a porušilo tak ustanovení §
252 odst. 3 obch. zák. a článek 6 stanov družstva a údaje uvedené v příloze
účetní závěrky neodpovídají ustanovení § 253 obch. zák. a článku 6 odst. 2
stanov družstva.
Zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o změně
stanov, o volbě nových členů představenstva a kontrolní komise odůvodnil
závěrem, podle něhož změna stanov spočívala v tom, že při hlasování má mít
každý člen družstva - v souladu se změnou ustanovení § 240 obch. zák. účinnou
od 1. ledna 2001 - jeden hlas, šlo tak o uvedení dosavadních stanov do souladu
s novou právní úpravou, a změna byla přijata na členské schůzi většinou hlasů.
O volbě nových členů představenstva a kontrolní komise již bylo hlasováno podle
změněných stanov a noví členové byli zvoleni většinou hlasů.
Návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené 27. dubna
1998 mezi družstvem jako převodcem a Z. d. N. D. jako nabyvatelem (dále jen
„smlouva o převodu nemovitostí“) soud prvního stupně zamítl pro nedostatek
aktivní věcné legitimace navrhovatelky, neboť „neprokázala žádné právo, které
by jí svědčilo k přezkoumání této smlouvy“.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 14 Cmo
200/2005-355, k odvolání navrhovatelky proti výrokům II., III. a IV., změnil
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že vyslovil neplatnost
usnesení členské schůze o volbě F. Ř. za člena „revizní“ komise, ve zbývající
části tohoto výroku a ve výrocích III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního
stupně, považuje je za správné, s výjimkou závěru o platnosti usnesení členské
schůze o volbě F. Ř. za člena „revizní“ komise. Uvedl, že volba F. Ř. za člena
„revizní“ komise byla v rozporu ustanovením § 247 odst. 1 obch. zák., podle
něhož jsou funkce člena představenstva a člena kontrolní komise vzájemně
neslučitelné. Podle výpisu z obchodního rejstříku byl v den volby za člena
kontrolní komise F. Ř. zapsán jako člen představenstva. V této části je proto
usnesení členské schůze neplatné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do
jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst.
2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., jejichž prostřednictvím namítá, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné
části oporu v provedeném dokazování.
Odvolacímu soudu vytýká, že „zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení
členské schůze o volbě členů představenstva a kontrolní komise, vyjma F. Ř.“,
přestože dvoučlenná kontrolní komise, jakož i dvoučlenné představenstvo jsou v
rozporu s hmotným právem. Bez zvolení náhradníků členů orgánů družstva, jakož i
povolaného zastupujícího člena do doby, než může být provedena řádná volba
nového člena orgánu podle ustanovení § 248 odst. 2 a 3 obch. zák., je
volba kontrolní komise i představenstva zcela neplatná od počátku.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud i soud prvního stupně „chybně zhodnotily
skutečnost, kdy s účinností ode dne 30. března 1996 došlo ke změně stanov V. o.
d. D. ze dne 14. listopadu 1992. Při projednávání změn stanov na členské schůzi
nebyla tato předcházející poslední verze stanov vůbec jejím právním podkladem a
zřejmě zde bylo vycházeno pouze z úpravy stanov ze dne 14. listopadu 1992“.
Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož není aktivně věcně
legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí
a zdůrazňuje, že orgán družstva, který smlouvu uzavíral, byl zcela nelegitimní
a počínal si v rozporu se stanovami a ustanovením § 243 odst. 8 obch. zák.,
neboť uzavřel nevýhodnou smlouvu pro družstvo. Členové představenstva družstva
jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a navrhovatelka
jako členka družstva je podle ustanovení § 243a odst. 1 obch. zák. oprávněna
podat jménem družstva žalobu proti členům představenstva o náhradu škody,
kterou družstvu způsobili. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 14. ledna 2008, č. j. 12 K 276/2007-99, prohlášen konkurs
na majetek V. o. d. D. v .l. Správcem konkursní podstaty byl ustaven J. P.,.
Prohlášením konkursu na majetek družstva bylo přerušeno řízení o určení
neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí. Navrhovatelka podala návrh na
pokračování v řízení podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991
Sb., o konkursu a vyrovnání, přípisem ze dne 28. července 2008, správce
konkursní podstaty úpadce tak učinil přípisem ze dne 2. srpna 2008. V řízení o
určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí tak dovolací soud pokračoval
se správcem konkursní podstaty úpadce.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Posouzení, zda dovolání je - objektivně - přípustné podle ustanovení § 237 o.
s. ř., však předchází - ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 240 odst. 1 a §
218 písm. b) o. s. ř. - posuzování tzv. subjektivní přípustnosti
dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož
poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná)
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. např.
též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7). V
dané věci dovolatelka nemá subjektivní legitimaci k podání dovolání proti
výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že vyslovil neplatnost usnesení členské schůze o volbě F. Ř. za člena
„revizní“ komise, protože se domáhala vyslovení neplatnosti usnesení členské
schůze o volbě členů kontrolní komise. Odvolací soud tak jejímu návrhu, pokud
šlo o volbu F. Ř. za člena kontrolní komise, vyhověl a v poměrech dovolatelky
žádná újma tímto rozhodnutím nenastala. Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku
odvolacího soudu bylo proto odmítnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. b) o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu zbývající části prvního výroku a z druhého výroku rozsudku
odvolacího soudu ve věci samé a jim odpovídajícím výrokům rozsudku soudu
prvního stupně, je rozsudek odvolacího soudu v těchto výrocích rozsudkem
potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., když uvedenými výroky rozsudku
odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu prvního stupně.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání
není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam,
tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z
hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí
odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní
význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z
hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Již v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož
na to, zda má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní
stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov.
k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS
10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem
130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Při zkoumání, zda
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.
s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen
takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v
projednávané věci, a proto je pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně
nevýznamná dovolací námitka týkající se vady řízení, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], tj.
výhrada (ne)správnosti skutkových zjištění učiněných odvolacím soudem z
provedených důkazů, podle níž při projednávání změn stanov na členské schůzi
nebyla podkladem poslední verze stanov účinná od 30. března 1996, ale zřejmě
bylo vycházeno z úpravy stanov ze dne 30. listopadu 1992.
Dovolací námitky, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení věci, nečiní
rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť je napadán závěr o
platnosti usnesení členské schůze o změně stanov a volbě členů orgánů družstva,
vycházející z konkrétních skutkových okolností dané věci, který má význam právě
a jen pro projednávanou věc. Přitom právní posouzení věci odvolacím soudem
Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (ustanoveními § 239
odst. 4 písm. a) a b) a § 240 odst. 1 obch. zák.).
Pro úplnost lze dodat, že situace, kdy počet členů kontrolní komise je nižší,
než určuje ustanovení § 244 odst. 1 obch. zák., je řešitelná za analogického
použití ustanovení § 248 obch. zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu není zásadně právně významným ani co do závěru o
nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatelky k podání žaloby o určení
neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí, neboť i tento závěr vychází z
konkrétních skutkových zjištění a je významný jen pro tuto věc.
K otázce důvodnosti určovací žaloby podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. se
Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 68/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž odůvodnil závěr, podle kterého lze-li
žalovat na určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na
určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká.
Právní posouzení věci odvolacím soudem co
do (ne)důvodnosti návrhu na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí,
je s uvedeným judikatorním závěrem v souladu.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl i v rozsahu, v němž mohlo být objektivně přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst.
5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř, když dovolání
navrhovatelky bylo odmítnuto a ostatním účastníkům
podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2008
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu