NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Odo 712/2002-74
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně S., a.s., proti žalovaným 1) úpadkyni V. s., a.s., a 2) I. I. a.s., o zaplacení částky 6,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 357/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, čj. 9 Cmo 295/2000-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví uvedeným usnesením odvolací soud připustil zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované 2), zrušil v tomto rozsahu směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. září 1999, čj. Sm 586/99-10 a spolu s ním i rozsudek téhož soudu ze dne 5. ledna 2000, čj. 50 Cm 357/99-32, řízení ve vztahu k žalované 2) zastavil a uložil žalobci zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci usnesení částku 81.600,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, avšak, jak je zřejmé z obsahu, pouze do výroků týkajících se nákladů řízení. Pokud jde o jeho přípustnost odkazuje na ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolacím
důvodem je pak nesprávné právní posouzení v části týkající se úhrady nákladů řízení. Konkrétně dovolatelka napadá závěr odvolacího soudu, že nebylo osvědčeno, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalované 2). S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v části týkající se nákladů řízení zrušil. Současně pak navrhuje, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2002, čj. 9 Cmo 295/2000-60.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.
Bez zřetele k tomu, zda v části, ve které odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, má jeho rozhodnutí charakter měnícího usnesení, podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. je přípustnost dovolání do usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení výslovně vyloučena.
Ve zbytku (tj. v rozsahu, ve kterém odvolací soud rozhodoval o nákladech odvolacího řízení) nemá usnesení o nákladech řízení povahu měnícího nebo potvrzujícího usnesení a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 pod písmeny b) až f) o.s.ř.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, žalované 2) však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2003
JUDr. Ivana Štenglová,v .r.
předsedkyně senátu