U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadkyně T. T. I., spol.
s r . o. „v likvidaci“, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 97 K
45/96, o dovolání správce konkursní podstaty JUDr. B. M., advokáta, proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2000, č.j. 1 Ko 71/99 –
175, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 12. ledna 1999,
č.j. 97 K 45/96?157, zprostil JUDr. B. M. funkce správce konkursní
podstaty a novým správcem ustanovil JUDr. M. Š. (bod I. výroku). Dále určil,
že zproštění funkce správce a ustanovení nového správce je vykonatelné ode dne
právní moci bodu I. výroku (bod II. výroku).
K odvolání JUDr. B. M. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. prosince 2000,
č.j. 1 Ko 71/99 – 175, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve
shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že odvolaný správce konkursní podstaty
JUDr. B. M. neplnil řádně a v potřebných lhůtách úkoly vyplývající z funkce
správce konkursní podstaty tím, že neinformoval soud o postupu při zpeněžování
majetku konkursní podstaty, nezpracoval řádně seznam přihlášek a při samotném
zpeněžování majetku konkursní podstaty postupoval v rozporu s rozhodnutím soudu
prvního stupně o podmínkách prodeje majetku konkursní podstaty. Odtud plyne, že
byly dány důvody pro postup podle § 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a
vyrovnání ve znění pozdějších předpisů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal JUDr. B. M. včas dovolání, namítaje, že
toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy že je dán
dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání snesl podrobné argumenty na podporu
závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požadoval, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O tento případ jde i
v předmětné věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. lednem
2001.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a §
239 o. s. ř.
Zmatečnostní vady ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje
(s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) z úřední povinnosti, nebyly
dovoláním namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podle § 238a odst. 1 písm. a/
o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo
usnesením měnícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům
vyjmenovaným v § 238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky
stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení, jímž soud
zprostil dosavadního správce konkursní podstaty funkce a ustanovil nového
správce, nemá charakter usnesení ve věcí samé (srov. mutatis mutandis též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2002, sp. zn. 29 Odo
478/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod
číslem 164).
Nejvyšší soud proto dovolání JUDr. B. M., aniž ve věci nařizoval jednání (§
243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 4 věty
první a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2002
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r .
předseda senátu