29 Odo 722/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. P., s.r.o., proti žalovanému D. i. p. e. z. spol. s r.o., o ochranu proti jednání z nekalé soutěže a o nařízení předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cms 481/95, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2001, čj. 7 Cmo 277/2001 - 109 takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Dovolání shledává přípustným s ohledem na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) a podává je z důvodů dle ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel navrhuje rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaný požaduje, aby dovolání bylo zamítnuto jako nepřípustné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. – rovněž projednal podle dosavadních předpisů.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. a dovolatel existenci těchto vad ani nenamítá (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zjevně zmiňuje proto, že se dovolává ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje vedle ustanovení § 237
o. s. ř. již jen ustanovení § 238a, které však dovolání proti shora uvedenému potvrzujícímu usnesení nepřipouští a ustanovení § 239 o. s. ř., které ale připouští dovolání pouze proti rozhodnutím ve věci samé, což rozhodnutí o předběžném opatření není. Dovolání v projednávané věci tedy není přípustné.
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2002
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v.r předseda senátu